pondělí 22. prosince 2014

Naše Vánoce

Vánoce jsou za dveřmi, ještě zítra a ve středu si je již Štědrý den. Narciska mi se svým „Vánočním vzpomínáním“ připomněla dětská léta, kdy Vánoce byly bílé (někdy až moc, ale ty haldy sněhu mi vážně chybí) a hlavně pořádně mrzlo. Táta nám kolikrát udělal malé kluziště na zahradě, kdy tam několik dní vyléval vodu a tvořil led, abychom se já, sestra a bratr mohli sklouznout. Jo, to byly časy, teď když kouknu z okna, tak mi to připomíná spíše podzim, než zimu. Ach, jo!

Vzpomínám na Mikuláše, kdy se mamka s Helenkou (má starší sestra) převlékly za Mikuláše a čertici, tehdy jsem to pochopitelně nevěděla a schovávala se pod křeslem, aby na mě ta děsivá čertice nemohla. :-)

Vzpomínám na vánoční cukroví, které pekla mamka, sestra vykrajovala linecká kolečka a já plnila formičky na pracny či ořechy. Ale mé milované vanilkové rohlíčky dělala mamka, já dohlížela a po upečení obalovala v cukru, samozřejmě se to neobešlo bez ochutnávky. Jo, Vánoce bez rohlíčků být nemohly, to by nešlo.
Náš děda rád cukroví ochutnával už v předstihu, přestože se pečlivě ukládala do krabic a schovávalo ve špajzu. Děda byl ovšem vynalézavý a uměl si poradit. Dodnes nechápu, jak se mu podařilo v ten jeden rok „vyšplhat“ až ke stropu, kde byly rohlíčky a všechny je spořádat. Jeho slova nezapomenu: „Já dojedl jen ten zbyteček.“ :-) A to se vanilkové rohlíčky pekly ve velkém, alespoň tři nebo čtyři plechy! No, taková svačinka. :-) Co tedy máma mohla dělat? Rohlíčky byly v dědově břichu a já bulela, že chci rohlíčky. A tak v noci 23. prosince (ano, stalo se to večer před Štědrým dnem) máma uplácala těsto a pekla ještě rohlíčky. Takže ráno, když jsem vstala, tak už byly napečené a řeknu vám, že to byl ten nejkrásnější dárek, který jsem mohla dostat. Také to byl důkaz toho, že Ježíšek prostě musí existovat a dělá zázraky! :-)


Vzpomínám na adventní kalendář, který mi máma naplnila sladkou čokoládou (ano, vyhrála si a nalévala do plastových formiček čokoládu) a já poctivě odpočítávala den po dni, až konečně jsem se dostala k čokoládovému stromečku. „Hurá, Štědrý den je tu!“ jásala jsem a všechny budila už kolem šesté ráno, abychom všechny přípravy stihli. Vždyť nás ještě čekalo plno práce, ne? I když teď, když na to vzpomínám, tak všichni mé nadšení z Vánoce se mnou nesdíleli, a třeba bráchu jsem z postele vyháněla na několikrát. :-)

Vzpomínám na Štědrý den, když jsem vyskočila z postele a všechny budila hodně brzy. K snídani jsme měli rozpečené rohlíky (nevím, zda je znáte – rohlíky se dají na chvíli do vyhřáté trouby a jsou krásně křupavé) se sýrem a horké kakao (vážně kakao, žádné Granko – tehdy ještě nebylo nebo teprve začínalo, ale kvalitnímu kakau se nevyrovná).
Táta přinesl do obýváku živý stromeček a společně s ním a sestrou jsem ho zdobila, brácha taky pomáhal. Svíčky ani prskavky jsme na něm nikdy neměli, nahradily je první blikající světýlka, pak jsme přidali různé skleněné ozdoby a blýskavé řetězy. U nás se neschovával, jako v některých rodinách, ale pěkně jsme ho ozdobili, aby se líbil Ježíškovi. To bylo důležité, kdyby se mu totiž nelíbil, tak by pod něj třeba nemusel dát dárečky!


Dopoledne se připravoval k obědu „Kuba“, zároveň se pekl kapr k večeři, salát už byl od večera hotový jen se promíchával a ještě se vařila rybí polévka k večeři. Přes den jsme nesměli jíst maso, abychom večer viděli zlaté prasátko. Práce bylo dost, a tak jsem mamce a sestře v kuchyni pomáhala, třeba obalovala kapra.
Jen jeden rok musela mamka pro mě dělat řízky, protože jsem odmítla jíst kapříky, které plavali ve vaně. Táta je tam totiž nechal skoro dva dny a já si s nimi chodila povídat, dokonce jsem jim dala jména – Pepík a Jindra. Vy byste snad snědli své kamarády? :-)

K obědu byl zeleninový vývar s pečeným rohlíkem a „Kuba“ – uvařené a osolené krupky dáte do pekáče, pořádně promastíte sádlem, přidáte houby a kmín. To máme dodnes a prostě to patří ke Štědrému dni.

Odpoledne jsem už netrpělivě vyhlížela Ježíška, koukala se na pohádky a se sestrou jsem připravovala tácy a mísy na stůl v obýváku, kam jsme dávaly cukroví, ořechy, čokoládky a ovoce.

K večeři jsme měli rybí polévky s pečeným rohlíkem a jako druhý chod byl bramborový salát s kaprem. To večeříme dodnes, prostě to k Vánocům patří.


Po večeři už měl dorazit Ježíšek, ale ještě jsme museli jít „prskat“ ven. Mamka a taťka s námi vyšli před dům, kdy jsme zapalovali prskavky. Vždy byla šílená kosa, ale s prskavkou v ruce mi to vůbec nevadilo. :-)
Pak se děda oblékl a já se sestrou a bratrem jsme společně vyrazili na večerní procházku po vesnici. Koukali jsme se na ozdobená okna sousedů či rozsvícené stromky v zahradách. Zároveň jsem vyhlížela Ježíška. Už se měl objevit co nejdříve, tak ho určitě někde na nebi uvidím. Samozřejmě jsem ho vždy zmeškala. :-)
Když jsme dorazili domů, tak zacinkal zvoneček, ale hlavní poznávací znamení, že Ježíšek už nadělil, bylo, že stromeček svítil. Také jsme ho viděli poprvé svítit, protože přes den se pouze nazdobil, ale rozsvícení bylo na Ježíškovi! Nahrnuli jsme se do obýváku a „zklamaní“, že jsme zase propásli Ježíška, bylo pryč, protože tam byla hromada dárků. Ale nadělení ještě nebylo, protože jsme museli odrecitovat básničku, kterou jsme se každý (sestra, bratr a já) poctivě naučili. A až pak jsme se mohli vrhnout na dárky.
Řeknu vám, bylo mučení nás dětí! Dárečky už jsou a my musíme předříkávat nějakou básničku! Hotové týrání!


Po rozbalení všech dárečků, což se nikdy neobešlo bez mamky upozornění „netrhejte ten papír, může se použít i příští rok!“, i když kousky papíru stejně létaly všude kolem, jak jsme se urputně snažili dostat do dárků. :-) Během rozbalování nám hrály koledy, my jsme pak Ježíškovy poděkovaly za dárky a pomalu se chystali na kutě.

Tak a to je vše, doufám, že jsem vás neunudila svým vypravování. Vím, že jsem se trochu více rozepsala, ale Vánoce pro mě mají kouzlo i dnes, přestože mi je dvacet sedm let. Cukroví jsem letos pekla sama, stejně jako stromek (už několik let máme umělý) budu zdobit pro „Ježíška“ také sama a brácha bude mít zase komentáře, až tam necpu tolik ozdob. :-) Na procházku už také nechodíme, od té doby co tu děda už není, ale prskavky si venku zapaluji. To se hned vracím do dětských let a Vánoce jsou opravdu plné kouzel a zázraků.

Mějte se krásně a užijte si krásné Vánoce.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.