Literární koutek "U fretko-kocoura"

Tohle není recenze na filmy, spíš mé dojmy a názor na Godzillu. Takže toto povídání obsahuje spoilery.      Obřího ještěra jménem Godzilla nejspíš nemusím představovat, já osobně ji (nebo jeho – je Godzilla samec nebo samice?) objevila až ve stejnojmenném filmu z roku 1998 . Ten nebyl úplně zdařilí, vlastně jeho jediný děj bylo, že se objevila Godzilla v New Yorku a začala bořit všechno kolem. Pak nakladla vejce a lidé je zničili. Lidé celkově tak nějak pobíhali okolo a stříleli na vše, co se hnulo.      Existuje mnoho a mnoho různých japonských či jiných adaptací na tuto legendu o monstru požírající nevinné lidičky, žádný z těchto filmů jsem neviděla, jen nějaké fotky a ty my na kvalitu provedení postačí. Oživlá figurka dinosaura to jistí. :-) I když v nových podobách se filmaři už snaží, aby příšery vypadaly skutečně.      Nedávno jsem narazila na Godzillu z roku 2014 a ta mi donutila k...

Psát, psát a ještě jednou psát! Je jedno co, ale hlavně je nutné psát, i kdyby to byly jen útržky myšlenek a nápadů na kousek papíru. Udržet si tvořivé spojení, kterým spisovatelé píší knihy, novináři články a blogeři své blogy.      Ani nevím jak, ale na dlouhý čas jsem o schopnost psát přišla. Samozřejmě, že dovednost psaní mi zůstala, takže třeba seznam nákupu jsem zvládla. Mám na mysli to, že jsem nebyla schopná dát dohromady ani odstavec smysluplného textu. Polapit myšlenky a dojmy z knih, sepsat recenzi bylo nad mé síly, nebo jsem se k tomu nedokázala přinutit. Seděla jsem u počítače, ruce na klávesnici, čučela do Wordu a nevypotila ani písmenko. Příspěvků na blogu ubývalo, až ustaly úplně…

Tuhle sobotu 16. června bude další Knihex , na který se už moc těším. Promazávala jsem počítač a vypadlo na mě pár fotek z mého loňského červnového výletu do Prahy. Z neznámého důvodu jsem o tom nesepsala své dojmy. No, po roce si samozřejmě už nic nepamatuji, takže sem hodím jen pár momentek, které jsem nafotila během výletu. Neumím fotit a vlastně mi to přijde divný, fotit lidi okolo, takže jich moc není.      Na Knihexu jsem byla podruhé a znovu si získal mé sympatie tím, jaká je na ostrově Štvanice krásná atmosféra. Je to knižní jarmark, kde jsou malá nakladatelství, taky Paseka a Host, nějaká "papírnictví", kde se dají sehnat krásné sešity, zápisníky... a také antikvariát.        O rok předtím jsem byla na Knihexu poprvé , už se konal na Štvanici, roky předtím byl na náplavce, ale to jsem nezažila, což je škoda. Ale umístění na břehu Vltavy na ostrově Štvanice je skvělé a ta příroda je úžasná. Hlavně je to venku v přírodě, tak...

Sepsala jsem dojmy z mého knižního výletu do Prahy na Svět knihy, takže to není shrnutí akce, ale tak trochu vypsání z mých zážitků a pocitů během dnešního dne. Pokud bych měla výlet shrnout, tak bych řekla: Přišla jsem, viděla jsem a přežila jsem… :-)      Minulý rok jsem na veletrhu nebyla, a vlastně se mi moc nechtělo ani letos. Přiznám se, že Svět knihy nemám moc ráda. Možná se ptáte, co jsem to za knihomola? No, nejsem příliš společenská a davy lidí mě děsí, není tedy divu, že mám mnohem raději Knihex v červnu, který je malý a pod širým nebem. Celkově je komornější a má své kouzlo. Netvrdím, že výstaviště není pěkná budova, ale už kolem poledne je tam nedýchatelno a připadám si tam jako rybička v akváriu.

Dnes v Praze začal veletrh Svět knihy, kam jsme se původně měly s  Narciskou vypravit, ale nakonec jsme se dohodly na klidnějším a pohodovějším knižním výletu do Plzně. Přiznám se, že davy lidí mě děsí už na dálku, takže si umíte představit, že Svět knihy (veletržní palác narvaný k prasknutí a lidi tísnící se u stánků vystavovatelů) je doslova horor, proto mám menší výlety mnohem raději.      A jak tedy knižní výlet probíhal? Do Plzně jsem přijela vlakem ráno před osmou hodinou a zašla si do CrossCafé na snídani. Během toho jsem napsala pohlednici pro Maglaiz a po zaschnutí inkoustu jsem pomalu vyrazila po Americké ulici nahoru do knihkupectví Kosmas , které mám moc ráda. Je to tam přehledné, prodavačky jsou milé a rády poradí, pokud něco hledáte, ale přitom nejsou vlezlé, takže se hned neptají, co hledáte. Možná už mě znají a vědí, že je nejlepší nechat mě bloudit mezi regály. Obvykle jdu pro jednu určitou knihu, ale téměř vždy odcházím ale...

Už od začátku měsíce u mě převládá nechuť ke čtení, což u knihomola je závažná choroba. Obvykle jsem zvyklá přečíst alespoň pět knih za měsíc, někdy zdolám víc, někdy méně, ale čtu pořád. Momentálně pociťuji absťák, protože čtení se pro mě vážně stalo drogou. Nejhorší na tom je to, že bych třeba i měla chuť něco číst, ale nedokážu se začíst.      Během března jsem chtěla v rámci #My čteme přečíst Pýchu a předsudek, už jsem knihu otevřela, ale po pár stránkách jsem se zasekla a nejsem schopná pokračovat. Jen nevím, zda je chyba na mém přijímači nebo v knize, ale ty sestry mi přijdou jako slepice honící se za vhodným kohoutem. Knihu jsem odložila a otevřela jinou, ale po pár řádcích jsem nedokázala pokračovat a raději šla spát. Ano, čtu obvykle večer asi tak hodinku před spaním.      Už jsem za půlkou měsíce a pořád nic. Občas se přistihnu, jak stojím před svou knihovnu a pozoruji ty haldy knih, které jako by na mě volaly a vábil...

Na novou verzi pohádky Kráska a zvíře jsem se těšila od okamžiku, když jsem viděla první trailer a prostě se zamilovala. Nebo se ve mně probudila láska s dřívějších dob, kdy jsem v dětství milovala animovanou verzi z roku 1991 . Tato nová verze od Disney je hodně inspirovaná tou animovanou, je tam sice několik rozdílů, ale to podstatné zůstalo.      Do kina moc nechodím, naposledy jsem byla na třetím díle Pirátů z Karibiku, takže když mi Narciska básnila o tom, jak je Kráska a zvíře úžasný film, věděla jsem, že nevydržím, až bude na DVD a musím tuto pohádku vidět hned. Z okolí jsem nesehnala nikoho, kdo by se mnou chtěl jít do kina na pohádku. Ať jsem se ptala kohokoliv, tak na mě zíral jako na magora, prý „vždyť je to pohádka, na to půjdou samé děti“. Ale mě to neodradilo, potřebovala jsem Bellu a Zvíře vidět, a tak jsem si v neděli 26. března koupila lístek a vyrazila na 17h do kina...

Za chvíli bude nový rok a já se ještě stále ptám, kam sakra zmizel ten předešlý? Ano, rok 2016 byl plný milých setkání s Narciskou, která se dokonce jednou vypravila za mnou do Klatov, ale jinak většinou máme sraz v Plzni. Vypravila jsem se podruhé na Svět knihy a poprvé jsem se podívala na Knihex. Já na bilancování nikdy moc nebyla, na jednu stranu se ráda dívám do minulosti, ale přemýšlet o tom, co jsem udělala tak a jak by to vypadalo, kdybych to udělala jinak… na to mě nikdo moc neužije. Ale kdybych měla rok 2016 shrnout, vypadalo by to asi takto: knihy, Narciska, knihy, káva a čaj, pohlednice, knihy, a zase knihy. :-) Dnes vám tu ještě předám seznam několika zajímavých knih, které jsem letos přečetla. A pak už se můžete těšit na leden, kdy bych chtěla na blogu zavést pevný řád článků. Jen mi ještě zítra dejte volno, jelikož je poslední termín na odevzdání závěrečných esejí na Hogwarts.cz a já jich ještě musím napsat celkem pět. Takhle to dopadá, když nechávám všechno...

Konec roku se rychle blíží a já sem ještě nedala dárečky, které jsem dostala od Ježíška. Ze všech mám obrovskou radost, ale musím se přiznat, že u pár věcí od Narcisky jsem měla málem infarkt, nebo jsem spíše nedýchala a jen civěla na "Doctorské" věcičky. Jsou to "drobnosti", ale Doctor je Doctor a po rozbalení "roury" jsem se málem rozbrečela štěstím. Moc a moc děkuji Ježíškovi. :-) "Knižíšek" mi nadělil pět knih pod stromeček.  Ehm, myslíte, že je trapné, když si dávám dárek sama sobě? Knihu " Já, François Villon" jsem si před Vánocemi koupila v Kosmasu, ale je to dárek. :-)

Pravidelný návštěvník, tedy za předpokladu, že se ještě někdo takový najde, si jistě povšiml umírání tohoto blogu. Občas se objeví recenze či něco jiného, ale jde spíše o poslední křeče. Vleklá krize ve psaní i čtení mě pronásleduje jako opar moru. Otázkou zůstává, zda Literární koutek „U fretko-kocoura“ opustit a nechat zemřít? Nad tím přemýšlím už od léta, ale stále nedokážu udělat definitivní krok, přece jen je se mnou už od 14. února 2011 (v té době ještě na blog.cz) a zažili jsme spolu hodně. Já vím, nesmím být sentimentální a uvažovat racionálně, ale… To ALE neustále visí ve vzduchu a ťuká do mě, aby upozornilo, že je stále tu .  

Jak lépe oslavit narozeniny, než setkáním s přítelkyní. Ano, v úterý 25. října jsem měla narozeniny, tak jsem si ve středu udělala výlet do Plzně za Narciskou . Kdo sleduje můj FB, tak už to ví. Původně jsem se o to nechtěla tady vůbec rozepisovat, ale musím se pochlubit úžasnými dárečky, které jsem dostala. Nikčo, moc a moc děkuji. :-)

Objevila jsem nový super e-shop Papírové nebe , který jistě ocení všichni páskomilové či jiní papírenští nadšenci. :-) Náhodou jsem na něj narazila Facebooku a hned se koukla, copak je to za obchod. Neměla jsem to dělat, protože jsem se do něj zamilovala úplně stejně, jako mám ráda Svět pásek . Neodolala jsem a hned si něco málo objednala. Potřebovala jsem nějaké sovičkové pásky a tady měli dokonce tři druhy, nemohla jsem si vybrat, tak jsem vzala všechny. :-)

V neděli 19. června jsem vyrazila vlakem do Prahy, abych si s  Narciskou užila náš další „knižní výlet“, protože jsme plánovaly navštívit Knihex a zažít příjemný den s knihami u Vltavy. Bohužel všechno bylo trochu jinak, Narciska na tom nebyla zdravotně nejlépe, a tak do Prahy nepřijela. Nyní bych vám mohla povyprávět pohádku o tom, jak jsem sama samotinká bloudila ulicemi velkoměsta a čekala, až mě zachrání princ. :-) Pardón, to byl vtip. Já žádného prince nepotřebuji, protože se moc ráda procházím sama a vlastně mi všichni ti turisté kolem dosti lezli na nervy.

Minulý rok jsem byla na knižním veletrhu Svět knihy poprvé a letos jsem jela znovu. Opět to byl vyčerpávají, ale krásný výlet za knihami, nejspíš i proto, že mi dělala společnost Narciska . Rozhodla jsem se, že si nebudu kupovat příliš knih, přece jen kdo se s nimi má tahat. :-) A tak jsem si koupila nějaké pohlednice a deset knih. Na cestu jsem si vzala knihu Branou snů od Terezy Matouškové, která měla na veletrhu autogramiádu své nejnovější knihy Děti vánice. Tu mám již doma, protože mi jí Temnářka poslala i s věnováním. Takže jsem neváhala a nechala si od ní podepsat i její prvotinu (tedy alespoň se domnívám, že by to měla být její první kniha).

Na loňském knižním veletrhu Svět knihy jsem byla poprvé a byl to rozhodně nezapomenutelný zážitek. Lidí všude plno, vedro k zalknutí a vzduchu se nedostávalo. Ale užila jsem si knižní atmosféru. :-) Pár knižních blogerů jsem viděla, většinou chodí po skupinkách, nebo alespoň po dvojicích, takže se dají v davu rozeznat. :-) Nikoho jsem se však neodhodlala oslovit, já vlk samotář se bojím cizích lidí, takže jsem se snažila držet, co nejvíc neviditelná.      Byla jsem tam sama v sobotu a snažila se procházet stánky a vystavované knihy, ale na můj vkus je to prostě příliš monstrózní akce. To víte, jsem milovník maličkých knihkupectví a antikvariátů, takže tohle na mě bylo moc velkolepé.      Letos jsme se s  Narciskou dohodly, že pojedeme spolu. Původně jsme přemýšlely, že bychom vyrazily až v neděli, to by na veletrhu nemuselo být už tolik lidí, ale nakonec se pojede v sobotu, takže se už těším na ty davy lidí. ...

Duben je fuč, tak je čas si maličko shrnout, co se v něm odehrálo, jaké knihy jsem si koupila a co všechno jsem přečetla. Nevím sice, zda podobný článek někoho zajímá, ale já si ráda všechno připomenu znovu, tak jen doufám, že nikoho neunudím k smrti. :-) Mám chybějící díl Pendergasta!

Zdravím lidičky, tedy pokud je tu ještě někdo, kdo sem chodí pravidelně a čeká na nějakou další recenzi či snad na nějaký jiný článek. Má smysl se ještě omlouvat za mou malou aktivitu? Podle mého názoru už ne, kdyby šlo o jeden či dva měsíce, tak ano, ale má blogová krizička se tiše přeměnila v pořádnou a vleklou krizi, která se za mnou táhne už přes rok. Už jsem se o tom několikrát bavila s Narciskou, která má taktéž něco podobného, jen doufám, že to nechytila ode mě, protože jsem s krizí přišla dřív než ona. :- )

Snad nikomu nebude vadit, pokud sem tenhle článek dám. Narciska o tom už ví, a pokud sledujete můj druhý blog, tak jste si mohli přečíst o tom, že mi došel dopis o přijetí do Hogwarts.cz a nahlédnout do mé úvodní eseje na téma " Sedm pravidel bezpečného kouzlení " . Ovšem chtěla jsem se o své dojmy pochlubit i tady na Literárním koutku, takže si můžete přečíst práci vypracovanou do soutěže pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy . :-)    Kdo by nesnil o kouzelnickém studiu v Bradavicích? Když se mi naskytla příležitost se zkusit přihlásit, tak jsem toho rychle využila. Při sepisování úvodní eseje jsem se trochu zapotila, ale nakonec jsem s brkem do pergamenu rychle načmárala potřebnou délku i obsah. Nebylo to zase tak těžké. Odevzdání proběhlo a pak už zbývalo jen nervózně čekat na výsledek přijímacího řízení.    A pak se to stalo. Pozdě večer v neděli 24. ledna mi na okno pokoje zaťukala sova. Vytřeštila jsem oči a začala zrychleně dýchat. Sova p...

  Někdo považuje sociální sítě, nebo internet celkově, za škodlivý faktor. Pro jiné to jsou doslova závislosti, a nedokážou si představit den bez Facebooku nebo Istagramu. Ale pro mě jsou to místa, kdy se mohu pokochat nebo dozvědět se novinky. Navíc mám doma dost pomalé připojení, takže u počítače nevysedávám pořád, spíš se tam jen mihnu někdy věčer.. A můj mobil rozhodně není „chytrý“ a jsem ráda, pokud se z něho dostanu alespoň na email. :-)   Někdo možná sbírá všemožné „lajky“, ale já jsem raději, pokud mám se svými čtenáři i zpětnou vazbu. Ale samozřejmě mě potěší každý nový fanoušek, like   nebo odběratel. Pro přehlednost můžete na nich sledovat novinky z blogu nebo mých přečtených knih.

Vánoce jsou za námi a zítra se oslaví příchod roku 2016, tak jsem si řekla, že bych mohla ukázat, co mi Ježíšek nadělil pod stromeček. Dárky se slétávaly během druhé poloviny prosince a já jen stěží odolávala, abych se nepodívala, ale to bych se připravila o kouzlo Štědrého dne, tak jsem musela vydržet. :-)