sobota 9. dubna 2016

Zápisníkové útržky z ledna až března

Zdravím lidičky,
tedy pokud je tu ještě někdo, kdo sem chodí pravidelně a čeká na nějakou další recenzi či snad na nějaký jiný článek. Má smysl se ještě omlouvat za mou malou aktivitu? Podle mého názoru už ne, kdyby šlo o jeden či dva měsíce, tak ano, ale má blogová krizička se tiše přeměnila v pořádnou a vleklou krizi, která se za mnou táhne už přes rok. Už jsem se o tom několikrát bavila s Narciskou, která má taktéž něco podobného, jen doufám, že to nechytila ode mě, protože jsem s krizí přišla dřív než ona. :-)


Ještě před dvěma lety byly doby, kdy jsem psala recenzi téměř na každou knihu, kterou jsem přečetla. Všechno jsem docela stíhala, a to jsem měla přístup k PC a na net jen o víkendech, ale nějak to vždy šlo udělat. Dnes se dostanu na notebook i internet každý den, ale nestíhám absolutně nic a recenze už skoro nepíšu. Nejde o to, že by mě to přestalo bavit, to určitě ne, ale prostě jen mám problém uchopit své myšlenky a zachytit je na papír či do wordu. Po dočtení knihy, mám plnou hlavu dojmů a názoru na ni, ale když si sednu, abych to všechno napsala, tak ze sebe nedokážu vypotit ani jedno smysluplné písmenko. Už od loňského léta si říkám, že s tím něco udělám, ale pořád to jen odkládám a blog se mění v nic. Ale ještě to nevzdávám, chci se pokusit jej trochu oživit, tak se mnou mějte ještě trpělivost, tedy pokud to ještě jde.
Chystám několik recenzí, začnu asi zase psát „komentáře ke knihám“, což původně byly mé první pokusy o jakousi recenzi, ale ještě se to tak nazvat nedalo. Nyní se pod tím bude skrývat něco jako krátká recenze, prostě názor na přečtenou knihu. Oživím momentky, tedy různorodé fotografie zachycující svět a knihy kolem mě, a budu každý měsíc přidávat zápis do mého „Zápisníku jednoho knihomola“, který mi dosud sloužil spíše k zaznamenání mých knižních výletů, ale přemění se v jakýsi deníček knižního nadšence, kde se jednou měsíčně objeví nějaké útržky z mého života, zážitky a prožitky, a také přečtené knihy za daný měsíc i s mým komentářem k nim. Tak doufám, že nikoho neunudím. Budu přidávat Z poštovní schránky, tedy Postcrossing a ještě nějaké to dopisování pomocí dopisů a pohlednic. A možná se dočkáte ještě něčeho navíc, uvidím, jak mi půjde neaktivitu potlačovat. :-)

V lednu jsem se přihlásila na Hogwarts.cz, což jsou internetové Bradavice, a světe div se, po přečtení mé vstupní eseje jsem byla přijata do hradu. Na Zařazovací slavnosti mě pak Moudrý klobouk zařadil do modré koleje Havraspár, za což jsem mu velice vděčná, protože přesně tam jsem chtěla. :-) Od té doby mám každé dva týdny na to, abych napsala úkoly na mých osm předmětů, na které jsem se přihlásila. Sice je obvykle píšu až druhý víkend, tak mi HOG žere šíleně času, protože jsou tam soutěže, semináře a mnoho dalších aktivit, které vážně ten čas úplně pojídají. Ale pokusím se zase dělat i něco jiného, třeba blog. :-)


Přibližně každý měsíc se scházím s Narciskou, nejčastěji je to v Plzni, kam za ní přijedu obvykle autobusem. Naše „výlety“ probíhají většinou velmi podobně, chodíme obhlížet knihkupectví a antikvariáty, procházíme se kolem náměstí, zajdeme na něco dobrého do „koláčkárny“ a taky do Cross café. Přiznám se, že sama do kaváren nechodím, takže díky Narcisce si můžu na chvíli sednout, popovídáme si o všem možném (nejen o knihách a HOGu), pochutnáme si na čaji nebo kávě a na nějakém sladkém mlsu. Prostě prima strávené dopoledne a kus odpoledne.
V březnu byla menší změna, protože jsem na obhlídku antikvariátů a knih vyrazila sama, a pak za Narciskou jela MHD až na Doubravku, kde jsme měly sraz. Ta holka mě asi vážně naučí cestovat městskou hromadnou dopravou, zatím hlavně trolejbusy. :-) Šla do práce, takže jsme se setkaly chvíli před tím, poseděly v Cross café a pak vyrazily do jejího krásného a útulného obchůdku s čaji a kávou. No, nebyla bych to já, kdybych se nenechala zlákat vůní čajů a nějaký si nekoupila. :-)

Ale dost žvatlání o mě, je čas si ještě popovídat o knihách, které jsou stále mou velkou láskou. Co jsem tedy v prvních třech měsících tohoto roku přečetla? V porovnání s předchozími ledy je toho méně, prostě celkově čtu menší počet knih, ale snad si je o to více vychutnávám. Jen se připravte, že to je za tři měsíce, takže se pokusím to vzít trochu zkráceně. :-)

Leden
Pekelná síra - Douglas Preston & Douglas Preston (460 stran)
Zvláštní agent FBI Aloysius Pendergast je prostě moje srdeční záležitost a hrozně ráda si k jeho příběhům vracím. Vždy si je pořádně vychutnám a užiju. Jeho případy jsou pokaždé něčím zvláštní, často se zdají být nadpřirozeného původy, ale téměř vždy se ukáže, že nejďábelštější stvůrou dokáže být jen člověk sám.
Pendergast je obdivuhodný člověk, který je vzdělaný, inteligentní, kultivovaný, má šarm i všeobecný rozhled, oblibu pro umění a mnoho skvělých vlastností. Vlastně vůbec nepřipomíná žádného jiného agenta FBI, tedy až na oblečení. Často si jej pletou s funebrákem, tedy až na to, že jeho oblek je vždy přesně padnoucí a pěkně drahý. Peníze pro Pendergasta nejsou problém, vlastně celé vyšetřování je jen jeho koníček, ale přestože umí být okouzlující, tak k nadřízeným si nebere servítky a často šlape do kuřích ok ostatních. Není tedy divu, že je neoblíbený a často na něj odněkud vypadne nějaký ten kostlivec ze skříně, v některých případech dokonce i nějaká tajemství z jeho vlastního rodu.
„Hrabě Fosco, děkuji vám za pozvání. Ale již jednou jsem vás upozornil, že teprve čekám na operu, která se mi bude líbit. Čistá hudba a vulgární efektní podívaná jsou elementárně neslučitelné. Beethovenovy smyčcové kvartety jsou mi mnohem příjemnější – a abych byl upřímný, mám je dokonce rád kvůli jejich intelektuálnímu obsahu spíše než kvůli hudbě.“
Fosco sebou trhl. „Mohu se vás zeptat, co je špatného na efektní podívané?“ Rozhodil rukama. „Není snad život sám jedna velká show?“
„Všechny ty barvy, hluk, světla, baculatá diva se potlouká po jevišti, vříská a vyje a vrhá se z hradeb nějakého hradu – to odvádí myšlenky od hudby.“
„Ale to přesně opera je! Pastva pro oči i uši. Je v ní humor! Je v ní tragédie! Je v ní vzlet vášně a hloubka krutosti! Je v ní láska i zrada!“
„Vyjmenováváte přesně to, co mi vadí, sám bych to takhle vyjádřit nedokázal, hrabě.“
(str. 100)
Sněží, sněží – John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle (264 stran)
Tři povídky pro mládež s velkou dávkou romance. Do knihy bych se normálně vůbec nepouštěla, ale všichni z ní byli paf, tak jsem si říkala, že na ní třeba bude něco mimořádného, ale není. Asi jsem vážně stará, ale já ty náctileté postavy nechápu a celkem mi to přišlo dosti průměrné. Prostě jen další romance pro dívky, která měla velkou reklamu, ale není na ní nic mimořádného.

Tanec smrti - Douglas Preston & Douglas Preston (382 stran)
Tentokrát se jde o souboj dvou bratrů Pendergastových – Aloysius je agent FBI a jeho bratr Diogenes je vrah, který netouží po ničem jiném, než se svému bratrovi pomstít za údajnou křivdu z dětství a proto vymyslel dokonalý plán na jeho zničení. Oba bratři si jsou velice podobní, nejen vzhledem, ale také geniálním uvažováním. Problém je v tom, že mezi genialitou a šílenstvím je až příliš tenká hranice, takže otázka zní, který z nich je šílenější, aby hru na kočku a myš dotáhl dokonce.
„Říká, že mi chce utrhnout křídla a dívat se, co bude dál. Jsem pro něj obtížný hmyz.“
(str. 219)
Někdy zatoužím i po dětských knihách, tahle je napsaná moc pěkně a strýček Ludvík mi hodně připomíná Dona Quijota bojujícího s větrnými mlýny. Dobrodružné příhody pobaví a podněcují snění.

Princ Lestat – Anna Rice (400 stran)
Na tuto knihu už mám delší dobu rozpracovanou recenzi a nějak ji nemohu dopsat. Princ Lestat je zajímavé čtení, ale také dost obtížně, hlavně pokud jste nečetli předchozí díly, u nás totiž vyšly z celé série asi jen čtyři knihy. Naštěstí jsem viděla film Královna prokletých, která je upravenou adaptací na jeden díl ze série, který ovšem prozrazuje mnohé, takže jsem se nyní dost v ději vyznala, ale stejně je to trochu zmatečné.

V rámci knižní výzvy Rok variability jsem se pustila do fejetonů, které mě dost překvapily, byly vtipné a čtivé, přestože jsou napsané už nějakou tu dobu. :-)

Pod parou – Terry Pratchett (510 stran)
Ani na Zeměploše se pokrok nezastaví, a tak do Ankh-Morporku dorazila železnice, což vede k mnoha zábavným situacím, při kterých se budete za břicho popadat. Železná vrtilka si razí cestu územím a někomu se to možná nelíbí, ale rozhodně nedoporučuji tuto lokomotivu podceňovat, někdy se až zdá, že má vlastní hlavu a dokáže hájit svá práva…

Únor
Štaflík a Špagetka – Alena a Jiří Munkovi (64 stran)
Večerníčkové pohádky zbožňuji, tak proč si občas nepřečíst i jejich knižní verzi. Pohádky o dvou psech a jednom havranovi jsou dosti humorné a mile napsané.

Všechny malé zázraky – Jennifer Niven (360 stran)
Violet ztratila sestru při autonehodě a sama přežila, což si nikdy neodpustila. Od té doby se nedokáže hnout z místa… Finch má deprese, vždy si připadal, že do tohoto světa nepatří a chce se zabít… Jednou se oba setkají na římse školní zvonice, a pak dostanou za úkol společně vypracovat školní projekt. Tím se všechno změní a oba poznávají, že našli v tom druhém důvod žít. Jak to ale nakonec může dopadnout?
Zajímavé čtení pro náctileté, kde se mohou naučit přijímat smrt jako součást života. Jistě, že je to oddychovka, ale oceňuji, že autorka dokazuje, že všechny romance nemusejí končit jako pohádka šťastným koncem.
Sbírám prášky na spaní a držím je v dlani. Můžu je spolknout hned teď, položit se na postel, zavřít oči a odplynout pryč. Ale kdo se pak postará o to, aby Violet Markeyová znovu neskončila na té římse? Házím prášky do záchodu a splachuju je…
(str. 78)
„Není to tvoje chyba. A lítost, to je ztráta času. Musíš žít tak, abys nikdy nelitovala. Je to jednodušší, dělat od začátku věci správně a nemuset se za nic omlouvat.“ I když zrovna já mám co říkat.
(str. 124)
Cizinka – Diana Gabaldon (664 stran)
V knihovně jsem si půjčila první díl série, o které vím hlavně díky Narcisce. Seriál jsem ještě neviděla, ale kniha je rozhodně dost zajímavá, abych si přečetla i další díly.
Hlavní hrdinka Claire Randallová je zdravotní sestra během druhé světové války, se svým manželem se vydají do Skotska, kde si chtějí odpočinout a být chvíli spolu. Jenže osud tomu nechce, jednou za noční procházky je Claire na průzkumu kamenných mohyl, když jí něco přenese do 18. století. A tak je osamělá žena postavena před nelehký úkol – přežít v neznámé době a třeba se jednou vrátit zpátky, tedy pokud se jí ještě bude chtít, protože se na scéně objevuje Jamie (krásný skot), ale také předek jejího manžela kapitán Jonathan Randall…
Kniha se mi líbila, byla plná zvratů a nečekaných událostí, ale více se rozepíšu v připravované recenzi.
„Já mohu snášet bolest, ale nejsem schopen snést tu tvoji. Vyžaduje to víc síly, než mám.“
(str. 585)
Malý bílý koníček – Elizabeth Goudge (274 stran)
O této knížce mi pověděla Narciska, a přestože jde o čtivo pro děti, tak je to nádherné dobrodružné počtení, které si mě získalo. Jsou tu tajemství minulosti, kouzla i dětská představivost tak silná, že může změnit osud a malá dívka jménem Maruška musí zachránit nejen hodné lidi, ale také ty zlé…
„Chrabrá mysl a čistá duše společně s veselým a milujícím srdcem zdědí království.“
(str. 44)
Zajímavá kniha, která rozhodně není nikterak lehká na čtení, ale ten požitek z ní stojí za tu námahu. Pověděla mi o ní Narciska, a tak jsem se do ní v rámci knižní výzvy Rok variability pustila. Byl to rozhodně zážitek.
„Dělat věci s láskou je to vůbec nejdůležitější,“ prohlásil stařec. „Jinak snad nemá smysl se do nich ani pouštět.“
(str. 106)
Březen
Jackaby – William Ritter (280 stran)
Je rok 1892 a Abigail Rooková právě dorazila do Nové Anglie. Hned po příjezdu se setká s podivným detektivem R. F. Jackaby, který se zabývá podivnými případy, kde hrají roli nadpřirozené věci. Abigail u něho na zkoušku začne pracovat a hned od začátku má plné ruce práce, aby nejen přežila, ale také aby se vyrovnala se světem, ve kterém Jackaby žije…
Napínavé, dobrodružné, detektivní čtení, které dokáže překvapit, a rozhodně bych uvítala další díl. Snad se dokopu k sepsání recenze.

Dívka ve vlaku – Paula Hawkins (328 stran)
Všichni jsou z této knihy paf, tak jsem chtěla zjistit, co na ní vidí. Je přirovnávána ke Zmizelé, tak jsem si jí půjčila v knihovně a po přečtení musím říct, že je to dost psychologické počtení, které všem postrádá napětí a jediná akce, které se dočkáme je až na konci, když se všechno vyjasňuje a jednotlivé postavy konečně ukazují pravou tvář.
Hlavní postava Rachel je silná alkoholička, která nemůže věřit vůbec ničemu, navíc ráda šmíruje jeden pár z vlaku, když jede kolem a pak se do všeho plete… Že bych byla z knihy u vytržení, to tedy ne.

Soví příběh – Kamila Ulčová (204 stan)
Na tuhle knihu bude recenze určitě, protože jsem z ní nadšená. Ano, je to dětská kniha, ale je plná fantazie, dobrodružství, sov a boje zla s dobrem. Zachrání malé děvče Jája nejen Prahu, ale celý svět před zlem a nadvládou mlžných stvoření?
„No, když jinak nedáš. Takže chrabrý rytíři, jak bych ti to řekla, abys neomdlel. Císař Rudolf II. Habsburský, toho času v soví metamorfóze, plus pár významných a poněkud nadpřirozených bytostí mě poslalo najít klíč od tajemnýho vchodu, kudy nepřišly Vánoce. Když ho nenajdu, hrozí, že se nám tu rozmnoží dost ošklivý strašidla z pekelný díry a ty hodný bytosti zmizí v zapomnění. Už nám trochu hoří koudel u zadní části kalhot, jestli mi rozumíš. Jo a zrovinka včera jsem byla taky sova a lítala nad Prahou…“
(str. 101-102)
Kvítek karmínový a bílý – Michel Faber (920 stran)
Velkolepá podívaná, která stojí za to, si ji přečíst a hlavně se nebát její tloušťky. Příběh se dobře čte a příjemně odsýpá. Jen se připravte na to, že vám autor ukáže trochu jiný viktoriánský Londýn, než který znáte běžně z ženských románů. Tady je svět surový a přežijí jen ti nejsilnější, nebo nejpřizpůsobivější. Děvky a prostitutky tu mají hlavní roli a ti galantní pánové jsou schopni pěkných nemravností, jen aby se trochu pobavili.
Více se rozepíšu v připravované recenzi.

Stopařův průvodce galaxií 2: Restaurant na konci světa – Douglas Adams (164 stran)
Zábavné sci-fi dobrodružství zajímavé směsice lidí, tedy spíše bytostí – Arthur Dent (člověk), Ford Prefect (mimozemšťan žijící nějakou dobu na Zemi), Zadof Bíblbrox (mimozemšťan), krásná Trillian a robot Marvin, který neustále v depresi. Dnes už knihy patří mezi klasiku a je to rozhodně dost vtipné počtení.

Otec Prasátek – Terry Pratchett (446 stran)
Další dobrodružství z Úžasné Zeměplochy, tentokrát jde do tuhého, protože Otec prasátek se ztratil (zemřel, pokud je to vůbec možné) a jeho práce se ujal samotný Smrť s Albertem, který mu dělá pomocníka. Je pochopitelné, že se na tohle dětská vychovatelka Zuzana (Smrťova vnučka) nemůže dívat, a přestože si nepřeje nic jiného, než být normální, tak se vydá na misi nejen záchranu Svátku prasečí hlídky, ale celého světa. Nesmím zapomenout zmínit nejmocnější zbraň v boji proti bubákům a strašidlům – pohrabáč, kterým se Zuzana umí vážně dobře ohánět…

Artyčoková srdíčka – Sita Brahmachari (304 stran)
Krásná kniha pro dospívající dívky, kde se naučí o smrti blízkých lidí. Mira je dvanáct, umírá jí babička, setká se s tajemným klukem Jide a k tomu chodí na kurz tvůrčího psaní, který vede slečna Printová…
Skvělá oddychovka, která je smutná a jako ze života, nejde jen o nějakou hloupou romanci, ale příběh má duši… Více v blízké době v recenzi.
Když někdo umírá, tak je všechno, co řeknete a uděláte, důležitější než normálně. Když někdo umírá, tak si všímáte… vlastně všeho. Všechno se pohybuje zpomaleně.
(str. 89)
Komixy normálně vůbec nečtu, ale tentokrát jsem v rámci knižní výzvy Rok variability udělala výjimku a v knihovně si půjčila tuto „kočičí“ detektivku.
O nás kocourech existuje spousta pověr a stereotypů, tak například, že prý máme devět životů.
Po pravdě řečeno jsem nikdy neměl chuť si to prověřovat.
(str. 37)
Dětský komix o tom, co se stane, pokud si malý kluk splete autobus a omylem nastoupí do vesmírného školního autobusu. Devítiletý Bud se ocitá ve vesmírné škole, kde jsou pozemšťané považováni za největší stvůry ve vesmíru, které unášejí nebohé mimozemšťany. Jak tohle může dopadnout?

Dík, žes mě neunesl, nesežral nebo co to vy Pozemšťané vlastně děláte.
(str. 155)

Vím, že je to tentokrát delší povídání a pokud někdo dočetl až sem, tak má můj obdiv. Do budoucna budu tyhle zápisníkové útržky dělat každý měsíc, tak to nebude snad tak dlouhé. :-)

1 komentář:

  1. Objevte eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Výměna kdekoli Váš čas je drahý. Obchodujte na počítači, tabletu a mobilu

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.