neděle 30. dubna 2017

Pýcha a předsudek - Jane Austen

Paní Bennetová je nadšená, na sousední panství se přistěhoval bohatý pan Bingley, což může být skvělá partie pro jednu z jejích dcer, a tak vyšle manžela na „výzvědy“, tedy samozřejmě aby se zdvořile představil a uvítal nového souseda. Jenže pan Bingley sebou přivezl i sestry a přítele pana Darcyho… A tím začíná příběh, kde vládne pýcha a předsudek…


     Na duben v rámci čtenářského klubu #MYČTEME vyšla kniha Pýcha a předsudek od Jane Austen. Knihu jsem ještě nečetla, tak jsem ji hned na začátku měsíce zvědavě otevřela. Nevím, zda byla chyba na mém přijímači nebo v knize, ale přečetla jsem jen kousek a znechuceně knihu odložila. Ty dívky a jejich matky v knize jsou jako houf slepic honící se za vhodným kohoutem, který jim přinese to nejlepší místo v kurníku.
     Mé znechucení došlo tak daleko, že mi kniha způsobila čtecí krizi a já se celý měsíc nedokázala do žádné knihy začíst, vlastně jsem ani nic číst nemusela. Ale po návštěvě Narcisky a koupi pohádky Kráska a zvíře: Zakletá v knize, do které jsem se začetla ve vlaku tak moc, až jsem málem zapomněla vystoupit, jsem si řekla, že dám Elizabeth Bennet ještě jednu šanci. A povedlo se, Pýchu a předsudek jsem napodruhé úspěšně přečetla. Sice nejsem nadšená, ale jako romantická oddychovka to jde číst.

středa 19. dubna 2017

Co číst?

Už od začátku měsíce u mě převládá nechuť ke čtení, což u knihomola je závažná choroba. Obvykle jsem zvyklá přečíst alespoň pět knih za měsíc, někdy zdolám víc, někdy méně, ale čtu pořád. Momentálně pociťuji absťák, protože čtení se pro mě vážně stalo drogou. Nejhorší na tom je to, že bych třeba i měla chuť něco číst, ale nedokážu se začíst.
     Během března jsem chtěla v rámci #My čteme přečíst Pýchu a předsudek, už jsem knihu otevřela, ale po pár stránkách jsem se zasekla a nejsem schopná pokračovat. Jen nevím, zda je chyba na mém přijímači nebo v knize, ale ty sestry mi přijdou jako slepice honící se za vhodným kohoutem. Knihu jsem odložila a otevřela jinou, ale po pár řádcích jsem nedokázala pokračovat a raději šla spát. Ano, čtu obvykle večer asi tak hodinku před spaním.


     Už jsem za půlkou měsíce a pořád nic. Občas se přistihnu, jak stojím před svou knihovnu a pozoruji ty haldy knih, které jako by na mě volaly a vábily mě k sobě písní sirén. Připadám si jako na pustém ostrově smutně pozorující knihy vypadající jako vzdálené ostrovy v nedohlednu. Kde se stala chyba? Proč se knihomol nemůže přinutit otevřít knihu a s chutí se začíst? Jak vyléčit tuto prapodivnou chorobu? Co číst, abych znovu našla chuť číst?

neděle 9. dubna 2017

Knihy, co mě zaujaly #6

Vychází stále a stále nové knihy, které by stály za hřích. Má knihovna praská ve švech a knihy jsou i někde, kam původně nepatří, ale já si mezi novinkami našla pět knih, které mě hodně zaujaly, takže uvažuji o jejich koupi. Krásku a zvíře si pořídím určitě a nového Doctor Who asi nechám na květen do Prahy na Svět knihy, kam se chystám.


středa 5. dubna 2017

V kině na pohádku Kráska a zvíře

Na novou verzi pohádky Kráska a zvíře jsem se těšila od okamžiku, když jsem viděla první trailer a prostě se zamilovala. Nebo se ve mně probudila láska s dřívějších dob, kdy jsem v dětství milovala animovanou verzi z roku 1991. Tato nová verze od Disney je hodně inspirovaná tou animovanou, je tam sice několik rozdílů, ale to podstatné zůstalo.
     Do kina moc nechodím, naposledy jsem byla na třetím díle Pirátů z Karibiku, takže když mi Narciska básnila o tom, jak je Kráska a zvíře úžasný film, věděla jsem, že nevydržím, až bude na DVD a musím tuto pohádku vidět hned. Z okolí jsem nesehnala nikoho, kdo by se mnou chtěl jít do kina na pohádku. Ať jsem se ptala kohokoliv, tak na mě zíral jako na magora, prý „vždyť je to pohádka, na to půjdou samé děti“. Ale mě to neodradilo, potřebovala jsem Bellu a Zvíře vidět, a tak jsem si v neděli 26. března koupila lístek a vyrazila na 17h do kina...