sobota 12. května 2018

Knižní výlet na Svět knihy 2018

Sepsala jsem dojmy z mého knižního výletu do Prahy na Svět knihy, takže to není shrnutí akce, ale tak trochu vypsání z mých zážitků a pocitů během dnešního dne. Pokud bych měla výlet shrnout, tak bych řekla: Přišla jsem, viděla jsem a přežila jsem… :-)


     Minulý rok jsem na veletrhu nebyla, a vlastně se mi moc nechtělo ani letos. Přiznám se, že Svět knihy nemám moc ráda. Možná se ptáte, co jsem to za knihomola? No, nejsem příliš společenská a davy lidí mě děsí, není tedy divu, že mám mnohem raději Knihex v červnu, který je malý a pod širým nebem. Celkově je komornější a má své kouzlo. Netvrdím, že výstaviště není pěkná budova, ale už kolem poledne je tam nedýchatelno a připadám si tam jako rybička v akváriu.
     Usmálo se na mě štěstí a vyhrála jsem lístky v záložkové soutěži, tak jsem tedy jela. Měla jet také Narciska, ale ze zdravotních důvodů jet nemohla, což chápu a těším se, až se sejdeme na Knihexu, kde na sebe budeme mít víc času a prostoru.

     Vstávala jsem ve čtyři hodiny, abych po páté chytla rychlík na Prahu. Chtěla jsem jet brzy, abych v Praze měla čas se nasnídat a zvyknout si na velkoměsto. Vždycky si v Praze cítím ztracená, sice jsem ještě nezabloudila, ale je to na mě moc velké. Jsem z Klatov, takže i Plzeň mi připadá obrovská. Cesta rychlíkem kupodivu uběhla rychle a bez komplikací. Společnost mi dělala kniha Obraz Doriana Graye, která patří k mým oblíbeným.

     Po osmé hodině jsem byla na Hlavním nádraží, zašla jsem na kafé, chvíli poseděla, koupila si lístek a vyrazila metrem na Svět knihy. Lidí po cestě už bylo docela dost, hlavně tramvaj byla plná k prasknutí. Ráda jsem vylezla ven a šla se pokochat krásou Světa knih. Hlavní téma je komiks, což byla patrné už zvenku.
 

     Když jsem se dostala dovnitř, jako první jsem zašla do pravého křídla a obhlížela stánky. Pomalu si to tam procházela a kochala se. Do Albatrosu se už valily davy lidí, tak jsem tam jen zaběhla pro knihu Justýnka a asistenční jednorožec. Ta kniha se mi moc líbí, tak jsem ji chtěla mít doma. Dál jsem si prošla celé pravé křídlo.
    Líbily se mi panely s různými komiksy a informace o nich. Komiksy téměř nečtu, tak to bylo zajímavé. Jsem komiksový neznaboh, protože když se řekne komiks, napadne mě jedině Čtyřlístek, který jsem v dětství ráda četla. Myšpulín byl můj hrdina!

     Střední halu jsem prošla dost rychle. Původně jsem plánovala kouknout do Knižního klubu, ale to jsem odmítla při pohledu dovnitř, kde se téměř nedalo chodit, jak to bylo plné. Ne, davům se vyhýbám obloukem, což se ukázalo docela jako problém v levém křídle. Všude lidi a já už začínala mít panické stavy. Malé prostory mi nevadí, ale jakmile je prostor zaplněný lidmi a já jsem uvnitř, tak panikařím.

     Zastavila jsem se u stánku Obrázkový ostrov, kde jsem si nakoupila pohledy. Jsou to krásné motivy a jeden jsem kupovala přímo pro Narcisku, ale pššš, ať to neví. ;-)



     Stánky jsem postupně obešla, některé jako Host, Jota a Argo obloukem, protože tam bylo moc lidí. Stejně jsem tam nic kupovat nechtěla, pár knih od nich bych si ráda přečetla, ale na to je času dost. Nepotřebuji novinky, hlavně když mě kniha zaujme jako třeba Hastrman, na kterého se chystám do kina.
     U Paseky měli pohledy zdarma, tak jsem si jich pár vzala, stejně jako ediční plán. A koupila si Hilda se vrací a mimo plán také knihu O vlkovi, který vypadl z knížky. U toho mě zaujal název i anotace, tak proč ne. Sice už dávno nejsem cílová skupina, ale ráda čtu dětské knihy.
     Antikvariát jsem minout nemohla, sice tam bylo už dost těsno a potřebovala bych na výběr knih víc času. Ráda chodím do antikvariátů, kde se můžu přehrabovat v knihách a okolo je klid. Objevila jsem Strašidlo Cantervillské, sice mám doma jiné vydání, ale tohle se mi líbilo, tak proč si ho nekoupit.

     Před jedenáctou jsem poseděla nahoře v kavárně, dala si kafe a tiramisu. Nejdřív tam byl klid, tak jsem si srovnala obsah mé TARDIS tašky, která je uvnitř vážně větší než se zdá. Chvíli si četla, ale pak se kavárna už plnila a tak jsem šla zase dolů.
     Během dne jsem určitě viděla nějaké knižní bloggery, ale s nikým jsem nemluvila. Neumím oslovovat cizí lidi. Bloggerky se poznají obvykle docela snadno, chodí totiž minimálně ve dvojici, ale spíš celé skupinky. Jsou to houfová stvoření, což není nic pro mě.


     Ve dvanáct mi začala beseda s Arnoštěm Vašíčkem, kterému vyšla nová kniha Krev démona. Jedná se už o třetí knihu, kde se setkává dr. Runa, komisař Sumara a inspektorka Šímová nad záhadou. Ďáblova lest a Ztracená brána byla zfilmovaná v hlavních rolích Ivan Trojan, Jiří Dvořák a Aňa Geislerová. Mám ráda jak knihy, tak filmy, proto jsem si ráda poslechla o třetí knize i dalších informacích o záhadné zápletce odkazující na templáře. 
     Od Vašíčka jsem četla řadu knih a vidět ho naživo byl vážně skvělý zážitek. Na Krev démona se chystám brzy, tak vím náznak, o čem to bude, i když nám autor na besedě samozřejmě jen něco naznačil, víc si musím přečíst. Jsem na knihu krásně navnaděná, teď mi ji zabavila sestra, tak musím počkat. :-)


     Po jedné jsem vyšla ven, svítilo sluníčko a bylo teplo. Jukla jsem do stanu s „Humbukem“, ale bylo tam šíleně lidí, takže jsem se ještě prošla po výstavišti a po půl druhé vyrazila zpátky na vlak. Na Hlavním nádraží jsem si koupila velké ledové kafe, abych se schladila a čekala jsem na spoj. V Plzni jsem musela přesedat, ale osobák jsem stihla, přestože měl vlak z Prahy malé zpoždění.

     Do Klatov jsem dorazila chvíli po páté a kupodivu zrovna jelo i MHD, takže jsem se svezla až skoro k bytu. Byla jsem ráda, že jsem nemusela šlapat přes celé město. Dnešek jsem si užila, jsem utahaná, ucapkaná a lidí mám plné zuby na dost dlouho. Zítřek strávím doma, rozhodně nevytáhnu paty z bytu, abych se s nikým nemusela setkat.

     S nákupy jsem se držela a pořídila si jen čtyři knihy, všechny dětské. Asi měním žánr, který hodlám číst. :-D Nechtěla jsem toho moc kupovat, protože kdo se s tím má tahat.


Na závěr přidám nějaké momentky, aby se Narciska mohla pokochat, o co přišla. Jen upozorňuji, neumím fotit a lidi se pletou všude. :-)














5 komentářů:

  1. Hildu bych si časem taky rád pořídil. A jsem zvědavý co řekneš na toho vlka. Já na Světě knihy zase nebyl, ale včera jsem si koupil dvě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve Vlkovi je víc obrázků než textu, takže to bude asi příjemná oddychovka. Večer se do ní pustím. :-)

      Vymazat
  2. Děkuji za článek, mrzí mě, že jsem Tě v tom nechala samotnou, ale asi bych to nedala. Ještě dneska jsem zlámaná a bolavá, ale Knihex s Tebou už si nenechám ujít ani za zlaté prase! Za měsíc zas bude o něco lépe, navíc se přiznám, že se těším na ten volný prostor a komornější atmošku.

    A vůbec se nemusíš nijak ošívat nad tím "nemám ráda SK", v tomhle Ti rozumím. Je tam prostě příliš mnoho lidí, ale na příští rok bychom se mohly domluvit a vyrazit společně ve čtvrtek, byla jsem tam takhle jednou a bylo to nejlepší, dalo se tam chodit a dýchat a být. Na jednu stranu mě mrzí, že jsem SK letos nezažila, víc mě mrzí, že jsme se nepotkaly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se na Tebe vůbec nezlobím, zdravotní komplikace si člověk nevybírá, hlavně ať se Ti uleví a je líp. A na Knihex s tebou počítám, už se Tebe moc těším. :-)

      Vymazat
  3. Moc pěkný článek :) A jak píše Narciska výše, doporučuji taky čtvrtek, co se davů lidí týče. Je to veliký rozdíl oproti sobotě. Měj se krásně a užij si klidnou neděli :)

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.