Recenze: Barva kouzel - Terry Pratchett

Vydejte se na pouť po Úžasné Zeměploše, vašimi průvodci jsou čaroděj Mrakoplaš, první zeměplošský turista Dvoukvítek a Smrť, který je trpělivě následuje a vyčkává na svou příležitost. S nimi se můžete spolehnout, že zabloudíte a cestu zpátky budete hledat velmi obtížně, pokud vás nespolkne zavazadlo.

Vše začalo požárem města Ankh-Morpork, z kterého prchal nedostudovaný čaroděj Mrakoplaš a Dvoukvítek se svým podivným zavazadlem, které za ním běhá na maličkých nožičkách. A jak se ti dva potkali? Svedla je dohromady náhoda, Dvoukvítek se totiž rozhodl poznat život i v jiných zemích, než je jeho domovská Agateánská říše, zažít dobrodružství a poznat hrdiny z písní a legend. Jeho „civilizovaný“ pohled na svět přináší bezpočet zajímavých okamžiků, z kterých Mrakoplaš jako eho průvodce nebude mít vůbec radost. Třeba když náš turista vytáhne skříňku, ve které démon maluje obrázky, nebo v jiné vám řekne, jaký je čas což v Ankh-Morporku je něco nevídaného. Vládcové Dvoukvítkův turismus nejdříve podporovali, ale pak změnili názor a raději ho uvidí mrtvého. A do toho všeho ještě bohové hrají svojí hru, v které Osud nerad prohrává a dokáže být i pořádný padouch, pokud není po jeho. A tak na naše dva cestovatele čekají mnohá dobrodružství, kdy si budou muset poradit s draky magií, a o slovo se hlásí i samotný Smrť se svou kosou.

Podaří se Mrakoplašovi a Dvoukvítkovi zvládnout všechny strasti? Nebo snad zemřou rukou vrahů? Neztratí Dvoukvítek své zavazadlo? A nedostanou se až na Okraj Zeměplochy?

..........

Úžasná Zeměplocha! To je pojem, který snad není třeba představovat, stejně tak i jejího tvůrce Terryho Pratchetta, který má na kontě mnoho knih, a to jen ze série Úžasná Zeměplocha čítá počet dílů před čtyřicet. Což je občas důvod, proč se do ní čtenáři nechtějí pouštět.

Já jí četla asi tak před necelými patnácti lety, kdy mi v té době bylo 11 let. Skončila jsem někde kolem desátého dílu a dál jsem již nepokračovala. Nedávno jsem narazila na „Úžasná Zeměplocha reading challenge“ a rozhodla jsem se tuto čtecí výzvu přijmout. A uvidím, kolik toho nakonec přečtu.

Úžasná Zeměplocha není jen fantasy, sice se zde objeví různé obludy, ale tady de hlavně o humor a jakousi parodii na udatné hrdiny a velké čaroděje, kteří ve fantasy ságách vystupují. Tuhle knihu prostě nejde brát vážně, protože si dělá legraci ze všeho, co je u fantasy literatury typické. Jako příklad stačí uvést dva hlavní hrdiny, kteří jsou velmi zvláštními.  

Čaroděj Mrakoplaš ze školy magie vyloučili, protože mu v paměti utkvělo jedno z mocných zaklínadel a další si prostě už není schopen zapamatovat. Málokdo však tuší, na co to zaklínadlo slouží a Mrakoplaš to netuší určitě. A tak se protlouká životem, jak se jen dá, tedy až do doby než mu zkříží cestu Dvoukvítek se svým splašeným zavazadlem.

Dobrácký cestovatel Dvoukvítek má schopnost zlehčovat vážné situace a všechno bere jako nový zážitek, i kdyby to mělo znamenat jeho smrt, což Mrakoplaše přivádí k šílenství. Dvoukvítek totiž chce vidět všechno, a to i hospodské rvačky, válečníky i barbary a hlavně draky. Nakonec se mu to vše splní a ještě něco navíc, protože jejich putování je zavede až k Okraji Zeměplochy a možná i dál.

Jeho zavazadlo je úžasný „tvor“ připomínajícího psa se spoustou nožiček. Nezastaví se, dokud ho nenajde, pokud by se mu ztratilo a oddaně se za pánem vrhne kamkoliv, dokonce i přes Okraj.

Ano, Úžasná Zeměplocha je placatá, vlastně má podobu koláče, jenž leží na zádech čtyř velkých slonů - Berilian, Tubul, T´Phon Velký a Jerakeen, kteří kráčí po krunýři želvy - Velké A´Tuin. Na Okraji leží království Krull (prozradím, že se do něho také podíváme), kde se vědci snaží zjistit důležité informace o světě, třeba pohlaví Velké A´Tuin.

Zní vám to bláznivě? A o to jde, Úžasná Zeměplocha je parodie nejen na fantasy, ale i na sci-fi a dělá si žerty ze všech záhadologů, tak i hrdinů z těchto žánrů.

Na tento humor si však musíte zvyknout, a nemusí vyhovovat každému. Znám některé lidi, kterým tato série příliš nesedla nebo tvrdí, že je hloupá. Já jejich názor nesdílím a obdivuji představivost Terryho Pratchetta, že dokázal stvořit svět Zeměplochy, který je plný kouzel a podporuje fantazii čtenáře. Dokázal vtipně pojmout hodně vážných témat, dokonce i smrt.

V tak velkolepém světě prostě musí existovat Smrť, kostlivec v plášti s kápí a kosou, který má neustále spoustu práce. Ani nevím proč, ale hned jak se tam objevil, tak se stal mou oblíbenou postavou. A jeho rozhovory s lidmi jsou úžasné.

„Čemu se tak šklebíš?“ zeptal se postavy sedící na vedlejší větvi.

NEMŮŽU SI POMOCT, odpověděl Smrť. A BYL BYS UŽ KONEČNĚ TAK LASKAV A PUSTIL SE? NEMŮŽU TADY VISET CELÝ DEN.

„No, já ano,“ odpověděl Mrakoplaš vzdorovitě.

(str. 85)

Děj je jednoduchý, a přestože se tu občas vracíme ve vzpomínkách, tak plyne hlavně kupředu. Je svižný, a tak ani nemáte čas se nudit, protože naši hrdinové nelení a jsou neustále v pohybu, takže se zde neustále něco děje.

Barva kouzel je úsměvné fantasy, které si dělá legraci ze všech hrdinských eposů. Výborná oddychovka, jen jsem čekala trochu více, ale i tak to bylo příjemné počtení.

Hodnocení: 3,5/5

Název: Barva kouzel (orig. The Colour of Magic, 1983)
Autor: Terry Pratchett

Série: Úžasná Zeměplocha

Díl: 1
Vazba: Tvrdá s přebalem
Počet stran: 238
Vydal: Talpress, 2008 (1. souborné vydání)
Vydání: První příběhy ze Zeměplochy - Barva kouzel a Lehké fantastično