Upíři na staré Rusi – Alexej Konstantinovič Tolstoj

Hororové povídky, které svou temnou atmosférou realismu děsí více než nějaký krvák. Co když je to všechno pravda? Ta nejistota je děsivá!
povídka Upír
Runěvskij vyslechne na plese povídačku o tom, že jsou tam upíři. Nevěří tomu, navíc se o mladíkovi, co to tvrdil, říká, že to nemá v hlavě v pořádku. Runěvskij se zamiluje do krásné Dáši a přijede za ní do sídla její tety, ale po nocích ho pronásledují přízraky…
Je Dášin život v ohrožení? Jaké děsivé tajemství se skrývá ve zdech sídla? Může být minulost nebezpečná? A nejde pouze o noční můry a výplody mysli?

Příběh je plný děsu i nejistoty, zda jde o skutečnost nebo o přeludy hlavní postavy. Upírství je tady jen naznačeno, ale přesto od vyprávění neodtrhnete, jak je fascinující. Charaktery jednotlivých postav jsou dobře vykresleny a skvěle se zde kloubí prvky gotického románu, realismu i hororu. Příběh působí skutečně, ale přitom přece musí jít nadpřirozeno rozumně vysvětlit, tedy až na několik nezodpovězených otázek, které ponechávají nejistotu.

povídka Amena
Císařský Řím, kde jsou pronásledováni křesťané. Ambrož zachrání krásnou Amenu před císařskými vojáky a ona jej okouzlí, přestože má snoubenku a přísahal na Boha, tak je unášen mámením krásné Ameny…
Dokáže odolat pokušení a zůstat věrný křesťan? Nebo zaprodá své blízké a sám se vydá hříchu? Kdo je krásná Amena?

Tento příběh s upírstvím vlastně vůbec nesouvisí. Je tu krásná dívka v roli pokušitelky víry, která podbízí snadnější cestu, mluví líbivým tónem a dokáže okouzlit. Má Ambrož zvolit život a zaprodat svou víru, nebo raději pro svého Boha zemřít? A co zmůže jediný člověk proti zlu?

povídka Vlkodlaci
Markýz d´Urfé, který je nešťastně zamilován do krásné markýzy, přijímá úkol a vydává se někam do Maďarska, kde zůstane pár nocí u dobrých lidí na venkově, aby si odpočinul. Jenže otec rodiny se z lovu vrátil jiný a začíná roznášet hrůzu…
Může jít skutečně o případ vlkodlactví? Co je na místních pověrách pravdy? A přežije markýz toto děsivé setkání?

Během čtení této povídky vám bude skutečně běhat mráz po zádech. Atmosféra je děsivá, stejně jako děj i popisování událostí. Závěr je dramatický a vážně hororový.
Příběh je nejvíce o upírství, tak jak ho známe dnes, přestože je to zde pojmenováno jako „vlkodlactví“. Možná jde o chybný překlad nebo o nějaká balkánský folklór, proto o upírech existuje mnoho legend a ještě více pojmenování. Nikdo se tu tedy nemění ve vlka, ale „vlkodlaci“ jsou tady chápány jako upíři (tvorové temnoty a zla), kteří vysávají nejbližší příbuzné a dělají z nich také upíry. Podle pověr tak mohli být na Balkáně i celé vesnice plné jen „vlkodlaků“.
Když jsem však pohlédl k oknu, stál tam Gorša, tvář zvenčí přilepenou ke sklu, a nespouštěl ze mě své hrozné oči…
„Vlkodlaci“ (str. 178)
Kniha tedy obsahuje tři povídky odehrávající se v různých časech a na rozdílných místech, ale všechny jsou propojeny prvkem fantastična a hororu. Povídky se čtou velmi snadno a jde o příjemně děsivé počtení.

Příběhy o upírech se mohou dnes už zdát dost okoukané, ale tady rozhodně nejde o žádné romance pro náctileté. Kouzlo těchto povídek tkví v detailech, postavách i pozadí děje. Možná se vám mohou v něčem zdát povědomé, ale vezměte v potaz, kdy byly napsány, takže se mohlo stát, že se jimi některý další autor trochu inspiroval. Vždyť v té době ani horory jako žánr vůbec nebyly.
Povídky v době mají cit i hloubku a zapíší se vám svými detaily do paměti. Obzvlášť závěr třetí povídky je něco nezapomenutelného, ale i jiné momenty jsou dosti děsivé.
„Pane Runěvskij,“ řekla po krátké odmlce, „udělejte pro mě něco: Na polici v koutě u vaší pohovky leží krabička. V té krabičce je zlatý prsten. Vezměte ho a zítra se zasnubte s mou podobiznou.“
„Probůh, co to po mně žádáte?“
Potřetí zakvílela, ještě bolestněji než předtím.
„Proboha!“ vzkřikl, neschopen potlačit záchvěv hrůzy. „ Proboha, nežertujte! Řekněte, co ode mě chcete! A proč jste tak divně ustrojena? Svěřte mi svoje tajemství, moc vás prosím!“
Chytil ji za ruku, ale jeho dlaň sevřela studené holé drápy… Co to je? – Ruka kostlivce!
„Upír“ (str. 43-44)
Jen si dovolím maličké rýpnutí. Název knihy, pod kterým u nás vychází, je hodně zavádějící. Pokud pomineme fakt, že autor je Rus, tak jen první příběh se odehrává v Rusku. Druhá povídka je zasazena do císařského Říma a třetí se odehrává na Balkáně v 18. století. A upíři se vyskytují jen v první a v poslední. No co, název knihu také může prodávat.

Na knihu jsem narazila náhodou v knihovně a jsem za to moc ráda, protože jde o skutečný literární klenot, tedy v povídkách. Mohu jedině doporučit k přečtení.

Hodnocení: 100%

Název: Upíři na staré Rusi (orig. Upyr, Amena a Semja vurdolaka - 1844, 1846, 1907)
Překlad: Miroslav Staněk
Počet stran: 208
Vydal: Havran, 2004 (v tomto souboru 1. vydání)

Komentáře

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.