Samota – Natalio Grueso

Krásná kniha o samotě lidstva, která se skládá z několika osudů postav, jenž vypráví své životní příběhy. Zdánlivě spolu nesouvisí, ale vnímavý čtenář najde společnou nit.

Nikdo neví o samotě tolik jako já. Nikdo. Ani ten, kdo nikdy nepoznal, jaké je mít vedle sebe za dlouhých zimních nocí v posteli studené nohy, ani ten, kdo nikdy nezakusil, jak mu něčí prsty láskyplně myjí vlasy. Ani obézní chlapec, se kterým si na dvorku nikdo nechce hrát, ani obrýlená dospívající dívka s vyrážkou na tváři, která nemá žádné kamarádky, a proto už přečetla všechny knihy z obecní knihovny ve vesnici, kde tráví léto. Nikdo...

... Přijde okamžik, kdy je samota tak hluboká, až se vám zarývá do mozku kostí, stejně jako vlhkost uliček Serenísimy v lednové ranní rose. Jako nesnesitelná zima, která vám sžírá vnitřnosti, paralyzuje ústa a znehybní prsty. Ta krutá zima vám nedovoluje ani dýchat a z vaší tváře dělá obličej trapného šaška, který jen neustále roní slzy, z nichž se okamžitě stává led, a jiní mu sedá na řasy. A duše praská jako žebroví korábu potápějícího se uprostřed bouře. A soužení vás dusí.

(str. 9)

Děj knihy v podstavě tvoří epizody, které ukazují části příběhu. Všechno dá smysl až v závěru, kde pochopíte, že lidské osudy jsou určitým způsobem propojené. Jednotlivé postavy dávají do příběhu svou část skládačky.

Nejvíce místa dostane okouzlující zloděj Bruno, který už od mládí svádí dámy, lehce je okrade, a tak pokračuje životem, až je postarší pán, jenž si užívá odpočinku, a přesto touží po kráse, něze a po někom, kdo jej zbaví samoty.

Půvabná Japonka Keiko, která ve svém bytě v Benátkách každou noc dá jednomu muži nezapomenutelné okamžiky a alespoň na chvíli ukojí lidskou potřebu zahnat samotu. Vždy jen jedna noc, nikdo se nemůže vrátit, ale ty okamžiky štěstí za to stojí.

Předepisovatel Horacio, který je vnímavý a dokáže odhadnout lidské potíže na duši, jako lék předepisuje lidem knihy. Vždy nějakou vhodnou vybere, aby člověku pomohla z trápení.

Tahle postava mi trochu připomněla Jeana Perdu z Levandulového pokoje, který vedl Literární lékárnu, kde lidem doporučoval knihy, jenž by jim pomohly. Je to skvělý nápad, protože se domnívám, že knihy vážně dokážou vyléčit nemocnou duši, ale pouze pokud se vám dostane do ruky ta pravá kniha.

Bývalý sportovní komentátor Ricardo, který rád čte a jeho přítel Horacio mu často předepisuje nějaké knihy podle nálady a potřeby. Býval slavný hlas Argentiny, ale pak udělá chybu, i když z jeho pohledu šlo o dobrý skutek pro jeho starého otce. Pro ostatní však byl blázen, ale Ricardo byl šťastný.

Je tu také pašerák slov a lovec snů, kteří vystupují na stránkách knihy a čtenáři mohou taktéž sledovat jejich osudy.

Toho dne, v dokonale čistém a uklizeném domě a s vědomím, že ho čeká dobrá večeře a pohodlná postel, si otevřel knihu, kterou mu předepsal jeho přítel, a začal číst. Každý týden nová kniha. Většinou si knížky chodil půjčovat do národní knihovny, jen zřídkakdy si nějakou koupil. Když už, tak nějaké levné kapesní vydání. Pak si je rád rovnal na poličce v obývacím pokoji a občas si je přečetl i podruhé. Ricardo musel uznat, že jeho přítel Horacio Ricott, předepisovatel, byl ve svém oboru ten nejlepší. Pro každou náladu měl vždy po ruce dokonalý titul, dokázal se s neuvěřitelným nadáním vcítit do zákazníka, četl mu myšlenky a měl také samozřejmě obrovský přehled o literatuře. A když se k tomu všemu ještě přidal jeho bystrý úsudek, pokaždé z toho vyšla ta správná kniha pro daný okamžik.

(str. 44)

Kniha je psána zasněně a citlivě, takže se vám dokáže dostat pod kůži. Může se zdát, že nemá ucelený děj, ale přesto (a možná i právě proto) se od stránek neodtrhnete. Dojemně se dotkne vaší duše a donutí vás zamyslet se nad jednotlivými postavami. V ději se setkávají vzpomínky, myšlenky i přání postav, které se promítají do příběhu.

Čtení „Samoty“ je jako pohlazení po duši, nesmí se uspěchat a vychutnávat po malých douškách, jinak hrozí, že přehlédnete kouzlo knihy.

Tento román je zvláštní a také překvapující. Když jsem jej otvírala, tak jsem vlastně ani nevěděla, co od něho čekat. Svou snovou fantazií, samotou i touhou po společnosti, občasným humorem, citlivostí a dojemností si mě získal. Je to nádherná kniha.

Hodnocení: 100%

Název: Samota (orig. La soledad, 2014)

Autor: Natalio Grueso

Překlad: Olga Čtvrtníčková a David Utrera Domínguez

Vazba: Vázaná

Počet stran: 256

Vydal: Host, 2015 (1. vydání)