#4 Katyně - Pavel Kohout

Připravila jsem další „Pitvu děl“, co je takový můj hybrid mezi čtenářským deníkem, rozborem a recenzí. Nejsem žádný expert přes literaturu a maturitu mám už pár let za sebou, ale zároveň až v poslední době nacházím kouzlo klasických děl, nebo knih s hlubším dějem, které vás vedou k přemýšlení nad dějem a ne jen k bezmyšlenkovitému čtení. Tak proč se o to s vámi nepodělit?

Tentokrát jsem si přečetla psychologický román Katyně od českého autora Pavla Kohouta, který mě zaujal především svým neobvyklým dějem a ilustracemi.

Obsah:

(podrobný děj, obsahuje rozuzlení příběhu, dá se použít jako čtenářský deník)

- Lízinka Tachecí se dostala na gymnázium, ani na dramatickou konzervatoř, ale její rodiče - významný doktor filozofie a energická paní Tachecí - chtějí aby jejich dcera měla alespoň maturitu, proto jim nevadí, že se Lízinka dostala na střední katovskou školu, kterou vedou profesor Vlk a docent Šimsa.

- Dívka se svou líbeznou tvářičkou působí mezi ostatními spolužáky trochu extravagantně, ale až zázračně rychle se přizpůsobí a zapadne do kolektivu. I když není zrovna chytrá, tak jí studium vcelku jde a hlavně jí učitelé dost nadržují. Vždyť jí přijali hlavě pro její hezkou podobu a mohla by být budoucností pro katovské zaměstnání. Zvláštní je, že Lízince vůbec nevadí hodiny, kde se učí základy mučení.

- Netrvá dlouho, a z Lízinky se stává doslova sexuální modla, ke které všichni vzhlížejí jako k dokonalé kráse, jenž všichni chtějí vlastnit. Jeden ze spolužáků, řezníkův syn Richard Mašín se do ní zamiluje natolik, že v žárlivosti zabije domnělého soka a následně spáchá sebevrždu.

- Docent Šimsa je další, který k Lízince vzplane láskou. Ta ho spaluje tak dlouho, že už není schopen odolávat a pokusí se zmocnit se dívky na své chatě. Pak už je úplně smyslů zbavený a po nepodařeném pokusu o oběšení vězně, je jeho vůz nalezen v rybníku. Všichni se proto domnívají, že je mrtvý.

- V závěru se dozvídáme, že k mladičké Lízince pociťuje lásku samotný profesor Vlk, který požádá pana Tachecího o dívčinu ruku. Z Lízinky se stává opravdová katyně, když složí mistrovské zkoušky a jako její první „zákazník“ je oběšen docent Šimsa v domnění, že jde o zkušební figurínu.

.......

Pitva:

Kniha u nás byla poprvé vydána v roce 1978 v Edici Petlice, následně se dočkala přeložení do mnoha jazyků nejen po Evropě, ale i po světě.

Jde o dramatický psychologický román, který může čtenáře šokovat svým dějem, který je sice zpočátku humorný, ale později nabere na dramatičnosti a postupně stále více přitvrzuje, což se v závěru ukáže až v brutálních scénách, při kterých slabší povahy mohou mít problémy je strávit.

Počátek je velmi lehký i vtipný, popisuje se zde snaha rodičů o zabezpečení budoucnosti své hezké, ale trochu hloupé dcery a následně i přijmutí do katovské školy, kde se sbližuje se spolužáky a zvyká si na různé netradiční vyučovací hodiny, jako například lámání kolen, věšení či jiné praktiky učení a způsoby poprav. Což občas působí až téměř groteskně.

Jakmile však dojde k vraždě spáchanou Richardem Mašínem a jeho sebevraždě, tak se ironie a vtip mění v napětí, až drama. Na další mrtvé se již nemusí příliš dlouho čekat a děj má spát, kde se mísí brutalita s erotickým podtextem a zároveň i se vzpomínkami některých postav.

Děj je sice jednoduchý, ale k němu se přidává několik linií minulosti a také popisovaní květnatým jazykem všeho - postav, prostředí, katovské výuky i různých témat. Přímě řeči jsou označeny jen pomlčkami a jednotlivé kapitoly jsou ukončeny uprostřed věty, což způsobuje celistvost příběhů, ale čtenář nemá čas si vydychnout.

Všechno působí věrohodně, hlavně tím, že příběh je doplněn běžnou hovorovou mluvou a vulgarismy, tím jsou postavy reálnější. Jen mi přišlo, Lízinka snad za celou dobu téměř nepromluvila, přestože je hlavní postavou.

Sice o této knize nejde říct, že je „erotická“, ale zároveň je tu hodně náznaků. Mladičká Lízinka se stává symbolem dokonalosti a všichni mužské postavy jí téměř uctívají. U stejně starých spolužáků to je nevyznívá příliš nezvykle, ale u hodně staršího docenta Šimsi a profesora Vlka to hraničí s deviací. Hlavně jejich posedlost k patnáctileté dívce je zarážející a místy až odsouzeníhodná.

Nápad katovské školy je propracovaný do detailu, stejně jako většina věcí v této knize. Vyniká jednotlivé seznamování se způsoby poprav či mučení. Jen je trochu zarážející, že nikomu nevadí mučit či dokonce někoho zabít. Všichni studenti jsou v tomhle ohledu až bez citní a během nácviku mučení na kamarádovi nehnou ani brvou.

Pokud by se některý čtenář chtěl zabývat katovstvím do hloubky, tak se zde dozví mnoho zajímavostí z historie tohoto oboru a je zde odkazováno na několik knih, například na kata Mydláře.

Kniha čtenáře vede i k otázce, zda je katovství správné. Skutečně si někdo zaslouží být za své činy popraven? No, možná i ano, ale zároveň by to toho kata nemělo bavit, protože hranice mezi popravou a vraždou je velmi tenká.

Katyně je psychologický román, který se mi chvílemi nečetl zrovna dobře, vadilo mi přílišné popisování do podrobna, ale zároveň mě fascinoval svým stylem i dějem, takže jsem si čtení užila a katovství jsem vcelku i přišla na chuť, takže se asi konečně odhodlám k přečtení knih o rodině Mydlářů.

Název: Katyně

Autor: Pavel Kohout

Ilustrace: Karel Havlíček

Vazba: Měkká

Počet stran: 352

Vydal: Československý spisovatel, 1990 (1. vydání)