Na slovíčko s blogerem - Veru a Adelica z Knižní louky

Tentokrát bude Na slovíčko s blogerem trochu delší, jelikož jsem si vybrala jakou své další oběti dvě úžasné blogerky Veru a Adelicu, které můžete znát z blogu Knižní louka. Vedou ho společně už dva roky, tedy od července 2013 a já doufám, že jim nadšení ze čtení i blogování vydrží ještě hodně dlouho. Knižní louka je hodně zajímavý knižní blog, který určitě stojí za pozornost.


Ještě než začneme, tak něco řeknu o "projektu" Na slovíčko s blogerem. Rozhodla jsem se vám mírně přibližit zajímavé blogery, které mají různorodé zájmy a jejich blogy jistě stojí za přečtení. Vždy jim položím několik otázek, nejen ohledně jejich blogu a trochu si popovídáme.

A nyní už přenechávám slečnám Veru a Adelica z blogu Knižní louka...


Prozradíte nám něco o sobě?
Veru: Je mi 24, mou slabostí je jídlo a bydlím v jedné malé zapadlé vesničce kousek od Olomouce, kde taky chodím do školy, pokud se zadaří a neklepne mě z toho, vypadá to, že ze mě bude brzy učitelka angličtiny a češtiny. Mám doma jednu často protivnou mladší sestru, maminku, která by se přetrhla, tátu, co má věčně nějaké kecy, rotvajlerku, dvě kočky a většinu času také přítele informatika… A ještě jedna maličkost – miluju knihy!

Adelica: Je mi skoro 23 let, pracuji (a krade mi to spoustu času). Ve volných chvílích se snažím co nejvíce číst. Nejraději mám severské detektivky, Stephena Kinga, Darrena Shana a sem tam nějakou young adult knihu, ale ty mě přestávají bavit. Snažím se i hrát hry, ale poslední dobou na to nemám dost času, ale jakmile mě nějaká hra začne bavit, uteče víkend ani nemrknu a zjišťuji, že jsem ho celý strávila jen hraním. Je to vzácnost, ale užívám si to.

Blog Knižní louka vedete společně, jak jste se dali dohromady? Co vás vedlo k založení společného blogu?  
Veru: S Adelicí jsem se seznámila někdy tuším v 16 letech, předtím jsme se jen míjely. Celkem rychle se z nás staly nejlepší kamarádky, a ač jsme si dopřály několik let pauzy, kdy jsme se skoro neviděly, nakonec jsme to zase daly dohromady a založily Knižní louku. Původně to byl nápad Adelice, přišla s tím, že ostatní lidé píší články a natáčí videa o knihách a ona chce taky a jestli do toho jdu s ní. Asi za dva dny jsme měly blog. 

Adelica: Ten nápad se tak nějak nabízel. Povídaly jsme si o různých blogerech, já sledovala Rodaw a tak nějak jsem si řekla, že bych si založila blog. Veru řekla, že by bylo fajn mít blog spolu a už to bylo. Proč ne, když ve dvou se to lépe táhne?

Tvoříte články společně a radíte se u jejich vzniku? Nebo si ponecháváte volnost a každá si píšete své články sama bez porady?
Veru: Snad vždy tvoříme články odděleně. Každá přidáváme trošku něco jiného a jedeme si podle svého. Lidé se mě často ptají, jak to spolu zvládáme, a já jen říkám, že nemáme problém, protože si nijak nelezeme do zelí. Pokud se děje něco, co se týká obou, tak spolupracujeme, ale většinou zase každá po svém třeba vlastním článkem, společně spíš kujeme pikle a tkáme velké plány co s knihami, co máme doma.

Adelica: Povětšinou si každá píše to svoje. Pokud by měl přijít nějaký článek (např. soutěž, maraton, projekt…) tak se poradíme nebo si spíš dáme vědět. Pokud jde o společné články, tak dám své tipy a článek sepisuje Veru (ruku na srdce, přece jen je v tomhle lepší).

Co všechno mohou čtenáři na Knižní louce najít?
Veru: Čtenáři u nás mohou nalézt leccos, vesměs samozřejmě články o knihách. Já píši recenze a Adelica kratší hodnocení knih, v tom si každá jedem podle toho, jak nás to baví. Máme také každá svou vlastní rubriku (ta moje je Ze života knihomola), do které dáváme všehochuť toho, co nás zrovna napadne – ať už je to nějaký knižní výlet, nostalgický článek o vánočních knihách nebo třeba nějaký tematický článek. No a pak samozřejmě projekty. Většinou máme každá ty své – já třeba dlouhodoběji Potter-ton, Číst se (ne)dá všude nebo Miss kniha, nedávno skončil Komiks maraton a teď jsem rozjela Fantastické světy – z toho jsem hodně nadšená, protože mám konečně dobrý důvod přečíst co nejvíce fantasy knih, a mé plány jsou opravdu rozsáhlé. Tohle jsou mé vlastní projekty, které jsem si vytvořila speciálně podle svých přání, ale zapojuji se i do jiných u ostatních bloggerů.

Adelica: Kromě recenzí, chvástaček a sem tam nějakých projektů se tento rok činíme. Od začatku roku 2015 probíhal na naší stránce projekt, který vymyslela Veru - Komiks maraton, ten už bohužel skončil a Veru rozjela další projekt - Fantasy světy. Můj projekt Čteme Darrena se chýlí ke konci a já už přemýšlím co bude dál…

Všimla jsem si, že Veru vymyslela projekt „Fantastické světy“, aneb velké fantasy plány. Můžeš tento projekt trochu přiblížit? Zapojíte se do něho obě dvě?
Veru: Plán na projekt týkající se fantasy se mi v hlavě rodil už dlouho, ale nakonec jsem se rozhodla, že si ho nechám až po tom komiksovém – tedy v druhé polovině roku. Zapojit se může kdokoliv a je to naprosto jednoduché – přečtěte si nějakou knihu, napište článek, vytvořte si žebříček nejlepších fantasy knih nebo hrdinů… Zkrátka je možné úplně cokoliv. Schválně jsem v projektu nechala naprostou volnost, protože bych ráda zkusila co nejvíce věcí, není to tedy jen o čtení. Nalákala jsem někoho? :-)

Adelica: Já už se na projekt těšila, fantasy mám ráda, ale vždy když mám na výběr, tak sáhnu po něčem jiném, takže toto je příjemná příležitost, jak po dlouhé době zase něco takového přečíst. Už jsem se vrhla na první knihu do projektu a to třetí Percyho Jaksona.

Kde berete nápady k psaní článků? Co vás motivuje k tvoření blogu?
Veru: Má hlava je nevyzpytatelná a většinou v ní prostě létají různé nápady, občas nějaký stačím chytit a zrealizovat. Většinou mě k tomu vede nějaký drobný podnět – fotografie, kterou u někoho vidím, citát z knihy, která se mi líbila nebo třeba jen hezké počasí či vůně. Motivuje mě hlavně to, že mě to opravdu baví. Miluji psaní, vždycky jsem ho měla ráda a tohle je způsob, jak mohu tvořit. Navíc si tahle hezky srovnám myšlenky a uspořádám své plány ohledně knih, nebo jen tak potěším sebe a jiné.

Adelica: Nápady většinou přijdou když to nejméně čekám a pokud si je nezapíšu, tak jsem nahraná. S motivací to je těžší, nevím čím to je, ale poslední dobou mi chybí, ale Veru ve mě věří a snaží se mě motivovat sama. Je to jen blok, každý jsme si tím prošli.

Připravujete si recenze nejprve na papír, nebo je rovnou píšete na počítači? A tvoříte je hned po dočtení knihy, nebo až s malým odstupem?
Veru: Většinou je rovnou tvořím na bloggeru. Mám velký problém s tím držet se zkrátka. Snad pokaždé si říkám – to bude rychlé, však k tomu není až tak co říct. A pak píšu a píšu a píšu a musím se zastavovat a nutit přestat. Pokud mi na knize opravdu záleží, napíšu si i poznámky na papír nebo si tam dopředu jen tak čmárám, ale to dělám málokdy. A většinou píšu recenze s lehkým odstupem, ale pokud to trvá moc dlouho, už se ke knize nevrátím, a často mě pak mrzí, že jsem nějakou opomenula.

Adelica: Recenze píšu rovnou do počítače, nechtělo by se mi to z papíru přepisovat. Dřív jsem psala recenze hned po dočtení, dokud jsem měla knihu v čerstvé paměti, ale teď si tak maximálně týden ponechám a zjistila jsem, že se to pak píše lépe. Ale pokud je to déle jak týden, tak už recenzi nepíšu. Psala jsem na každou knihu, ale teď si vybírám a recenzuji ty co se mi moc líbily a nebo naopak ty, které mě hodně zklamaly.

Čtete od dětství? Nebo co vás přivedlo ke čtení?
Veru: Já opravdu čtu od mala. Maminka mi vždycky četla, když jsem ještě byla dítě, a mě to moc bavilo. Myslím, že to právě ona mě ke čtení přivedla. Když jsem se to naučila, začala jsem číst i sama – nejdříve Děti z Bullerbynu a různé pohádky, poté jsem chodila do knihovny a půjčovala si třeba detektivky ála Správná pětka nebo sci-fi. Nakonec jsem začala knihy i kupovat a blog to rozjel naplno.

Adelica: Pamatuji si, že mi mamka předčítala pohádky a nebo jsem poslouchala audio pohádky na kazetě, potom asi přišel nějaký útlum, i když snaha byla, nepamatuji si, že bych něco dočetla. Zvrat přišel až s Jacqueline Wilsonovou, jejiž knihu První láska jsem dostala na narozeniny, když mi bylo asi 10. Pak už to bylo, její knihy jsem hltala (nejlepší jsou Diamantové holky a Lola Rose) pak přišlo Stmívání a díky tomu třpytivému rádoby upírovi jsem se dostala k milovanému Darrenu Shanovi a od něj už to byl jen krůček ke Stephenovi Kingovi.

Jaké knihy čtete nejraději? Upřednostňujete nějaký žánr, nebo přečtete všechno, co objevíte? A už jste četly nějakou knihu společně?
Veru: Poslední léta mám hodně ráda fantasy, baví mě, že v něm není tolik romantiky, navíc je plné kouzel, nadpřirozených bytostí a krásných světů, je to něco úžasného pro mé vnímání světa. Také mám moc ráda severské detektivky, to začalo kdysi Yrsou Sigurdardóttir, Keplerem, Asou Larssonovou nebo Stiegem Larssonem a pokračuje dál. Baví mě číst knihy pro děti, ale young adult moc ne, pro mě jsou tam moc otravné postavy. Občas sáhnu i po sci-fi nebo klasice (tu čtu hlavně kvůli škole), ale ostatní žánry vesměs ignoruju.

Adelica: Nejraději čtu severskou krimi, ke které jsem se dostala díky Veru. Stephena Kinga, sem tam nějakou dystopii. Je toho dost, ale hlavně detektivky a horory. Společně jsme četly Stoletého staříka, Stalkera, na začátku měsíce jsme četly Letní smrt a v srpnu plánujeme společné čtení čtvrtého dílu Harryho Pottera. Veru čte rychleji než já, ale naštěstí to není soutěž. Sem tam neuškodí něco si přečíst s kamarádkou.

Máte nějakou svou oblíbenou knihu, ke které se ráda vracíte?
Veru: Určitě třeba již zmíněné Děti z Bullerbynu, je to moje srdcová kniha, čtu ji už od mala a vždy se k ní vracím a pročítám si oblíbené příhody. Také se průběžně vracím k Harry Potterovi, teď jej třeba znovu čtu a poprvé v angličtině a je to úžasný zážitek. Mám knihy, které jsem četla zatím třeba jen jednou nebo dvakrát, ale už teď vím, že se k nim budu nadále vracet – třeba Zlodějku knih, Dceru sněhu nebo Noční cirkus. Když si na ně vzpomenu, mám dobrý pocit a chci je přečíst znovu.

Adelica: Úplně nejvíc nejoblíbenější kniha je Pod kupolí, i když její rozsah moc časté čtení nedovoluje. Ráda se vracím ke knize Stránky pro tebe a knihám od Darrena Shana ze Ságy Darrena Shana. Obecně vzato nemám moc ve zvyku číst knihy vícekrát, ale někdy to vyjde.

Kde nejčastěji čtete?
Veru: Většinou v posteli. Zachumlám se do peřiny a vydržím číst i několik hodin. Když je venku teplo, čtu také ráda na dvoře nebo na zahradě, ale na opalování moc nejsem, takže tam nebývám celé odpoledne. Poslední dobou jsem se také naučila číst na cestě do školy a ze školy, takže čtu třeba v autobuse, tramvaji, ve vlaku. Není to ideální, ale jsem ráda, že kniha putuje se mnou a přečtu toho více.

Adelica: Jednoznačně v posteli, tam strávím tak 90% čtecího času. Někdy si čtu i v obývacím pokoji nebo venku, ale to se tak často nestává.

Chodíte do knihovny? Máte odtud nějaký zajímavý zážitek?
Veru: Do knihovny chodím už dlouho. Vystřídala jsem jich několik, ale momentálně jsem zakotvila v těch olomouckých. Žádný zajímavý zážitek mě nenapadá, ale s knihovnami mám pevně spojené pokuty – skoro pokaždé, když do nějaké přijdu, už tam na mě čeká pokuta, která se závratně zvyšuje. Mám knihovny ráda, působí na mě uklidňujícím dojmem a cítím se tam na správném místě.

Adelica: Do knihovny nechodím, ráda mám všechny pěkně pohromadě doma. Od března chodím pomáhat do naší obecní knihovny, takže zážitků pár mám. Největší zážitek pro mě byl, když první otvírací den se do knihovny nahrnuly postarší dámy a s naší starou knihovnicí asi dvě hodiny probíraly všechno možné od počasí, přes nemoci a drby až k politice. Vtipné, ale dost z toho rozbolela hlava.

Co nejraději děláte ve volném času?
Veru: Já samozřejmě ráda čtu. To je taková samotářská činnost, u které jsem jen velmi nerada rušena. Krom toho jsem poměrně nedávno začala boxovat, ale to mi zatím moc nejde. Taky docela ráda vařím, peču, zavařuji, ale ne vždycky je na tohle čas. No a pokud nedělám nic z tohohle, většinou trávím svůj čas s někým milovaným – s rodinou, přítelem, Adelicí…

Adelica: Samozřejmě většinu volného času strávím čtením, ale kromě toho ráda hraju hry na počítači, peču, sleduju filmy a asi milion seriálů a ze všeho nejraději spím. :D

Vyrážíte na společné výlety?
Veru: Moc spolu na výlety nejezdíme, Adelica mě většinou odpálkuje s tím, že mezi lidi nejde (promiň, prasklo to). Spíše býváme doma, většinou se jen povalujeme a halekáme nad tím, že nikdy nepřečteme knihy, co nám leží na poličkách.

Adelica: Sem tam ano, ale málokdy. Nejraději se spolu u Veru valíme v posteli, díváme se na její sbírku knih a povídáme si, kterou si přečteme, do které se nám nechce a jak moc je depresivní mít tolik nepřečtených knih.

Čemu dáváte přednost - čaji nebo kávě? A jak často tyto dva nápoje pijete?
Veru: Mám ráda obojí, ale ani jedno nepotřebuji nutně každý den. Postupně jsem se propracovala k lepší kávě i čaji, takže se nespokojím jen s instantní kávou nebo pytlíkovým čajem a taková příprava chvilku trvá. Někdy si dám i dvě kávy denně a z toho ji zase třeba týden nepiju, u čaje je to podobné, ale začalo mě bavit chození do čajovny nebo třeba popíjení černého čaje u partičky šachů (v kterých jsem mimochodem hrozná).

Adelica: Rozhodně kávě, piju ji tak dvakrát denně někdy i častěji. Nejraději mám kávu se sušeným sojovým mlékem, ale nevadí mi ani obyčejné mléko. Čaj piju spíše jen v zimě. Nejčastěji rooibos (vanilkový nebo karamelový) oslazený medem. Nemám ráda zelený čaj a černý piju jen jeden druh (Irish cream od Teekanne).

Používáte k propagaci blogu sociální sítě? Prozradíte, kde všude vás najdeme?
Veru: Používám především facebook, u toho opravdu vidím, že pomáhá zvyšovat návštěvnost blogu, čtenáři mě tam mohou najít pod jménem Veru Knižní louka, a máme i stránku Knižní louky. Krom toho jsem se nedávno zhlédla i v instagramu, na který mě upsala moje mladší sestřička. Ten je ale spíš pro srandu (jsem tam jako Veru z Knižní louky). Mám i databázi knih, ale tam moc o žádnou propagaci nejde. No a snažím se články zveřejňovat i na G+, ale většinou na to jednoduše zapomenu a pak už je pozdě. Všechny kontakty mám uvedené i na blogu a teď s novým designem jednoduše dostupné, takže neváhejte a přidejte si mě! J

Adelica: Na Facebooku nás najdete jako Knižní louka a každá máme i speciální blogový profil - Adelica Knižní louka. Najdete nás na databázi knih i na instagramu. Všechny odkazy najdete v levé liště našeho blogu.

Chcete na závěr ještě něco vzkázat čtenářům a knihomolům?
Veru: Možná to, že budu moc ráda, když se přijdou podívat na náš blog a něco se jim tam zalíbí. Každý blogger tajně doufá, že se budou ostatním jeho články líbit, to je jasné. A pak snad jen – čtěte a buďte šťastní!

Adelica: Jsem ráda, že jsem mohla odpovědět na tak zajímavé otázky. Za každého nového fanouška na FB nebo návštěvníka našeho blogu jsme vděčné. Je neuvěřitelné, že už vás je tolik. Čtěte dál a starejte se o své blogy, díky lidem jako vy, jsem narazila na spoustu božích knih.

Tak to byla Veru a Adelica z Knižní louky. Mockrát vám, slečny, děkuji za to, že jste svolily k rozhovoru, byly jste skvělé.


Doufám, že se vám tento rozhovor líbil a příští sobotu se můžete těšit na další Na slovíčko s blogerem... Pokud by někdo z vás měl nějaké připomínky na zlepšení, tak si ráda vaše komentáře přečtu.

Komentáře

  1. Děkuji za tu skvělou šanci! Udělalo mi to opravdu radost, být jednou na té druhé straně (tedy ne s někým rozhovor vést ale být vedena) :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.