Recenze: Kdo zavraždil paní Skrofovou? – Mika Waltari
Nevšední
detektivka od slavného autora historických románů Mika Waltariho, která může
zaujmout mnohé čtenáře...
Ve
starém činžovním domě zemřela bohatá paní Skrofová, jenž se zadusila plynem. Na
případ je nasazen komisař Palmu se svým mladým kolegou. Zpočátku vše nasvědčuje
nešťastné nehodě, ale komisař si všimne detailů, které nasvědčují úkladné
vraždě. Starou paní nikdo neměl rád, a tak se zástup podezřelých rozrůstá podle
toho, jak postavy přicházejí na řadu. Komisaře Palmu nečeká vůbec lehký případ,
protože téměř všichni měli nějaký motiv a alibi mají děravé jako cedník. Kdo je
tedy vrahem? Nebo nakonec opravdu šlo o nehodu?
Zabil
starou paní kazatel Mustapäa, protože mu slíbila peníze a nic nedala? Nebo to
byl advokát Lanne? A co slečna Skrofová, která se náhle stala dědičkou? Jaké
alibi měl mladý Lankela a jeho přítel Kurt Kuurna? Sehraje v případu
důležitou roli domovník nebo nenávistní obyvatelé domu?
...........
Mika Waltari je
znám především jako autor rozsáhlých historických románů, například Egypťan
Sinuhet, Krvavá lázeň, Šťastná hvězda, Bosá královna... Tento finský spisovatel
má však na svém kontě i několik detektivek, které jsou blízké klasickým dílům
tohoto žánru, ale přitom v sobě mají i odlišnosti, specifické pro finskou společnost.
Komisař Frans
Palmu je postarší policista ze staré školy, který má své vlastní metody, jenž
na první pohled nemusí dávat smysl a mladšímu kolegovi připadá hodně
staromódní. Palmu ovšem má svůj styl a na ten mu nikdo nesmí sahat, protože se
dokáže i pořádně rozčílit.
„Ukradl jste tady dnes ráno psaní a chladnokrevně jste jej zničil. A teď máte tu drzost přijít sem a klidně nám to přiznat. Z toho se budete ještě odpovídat!“(str. 115)
Jeho mladší
podřízený je zároveň vypravěč příběhu a jeho jméno jsem v knize vůbec
nezaznamenala. Sotva vylezl ze školy, a tak má k práci úplně odlišný
přístup než komisař Palmu. Díky své dobrotě však v případu nadělá mnoho
zmatků, ale Palmu si naštěstí vždy umí poradit.
Kniha se čte
pomalu a děj celkem působí jako dost rozvláčněný, až zdlouhavý. Autor
rozpitvává každý detail či myšlenku postav, a to čtenáře staví do nevýhodného
postavení, protože se na něho valí hodně informací a zápletka se může zdát
komplikovanější, než je ve skutečnosti. Naštěstí tu není přespříliš postav,
takže se v nich dá dobře orientovat a můžete se snažit tipnout, kdo
zavraždil paní Skrofovou.
„...Místo toho teď v klidu a pokoji navštívíme pana Lankelu, abychom mu oznámili tu smutnou zprávu, že se přes noc stal multimilionářem. Bude zajímavé sledovat, jak to na něj zapůsobí.“(str. 54 – 55)
Detektivní práce
komisaře Palmua na mě působila zmatečně a vlastně se divím, že vraha vůbec
odhalil. Až se zdá, že se případ vyřešil úplně sám, bez jeho přičinění a on o
tom jen mluví. Ale v závěru komisař Palmu ovšem projeví svou dedukci a vše
vysvětlí, až někoho může překvapit svými výsledky.
Nejde pouze o
detektivku, autor rád do svých knih zahrnuje i finskou společnost a život
v ní. A tak můžeme pozorovat, až ani bohatý člověk to nemá vůbec lehké a
závistiví lidí žijí všude kolem. Dává si práci, aby postavy byly přirozené,
různorodé, takže působí jako skuteční lidé.
„Kdo zavraždil
paní Skrofovou?“ je finská detektivka, která se řadí spíše mezi klasiku
detektivních románů a rozhodně nemá nic společného s dnešním severským
krimi, což je v mnoha ohledech jedině dobře, i když zároveň kniha nemusí
vyhovovat všem. V ději je rozhodně znát autorův literární styl, který si
vystavěl díky historickým románům. Podle mého ovšem jde o zajímaný zážitek.
Hodnocení: 90 %
Název: Kdo zavraždil paní Skrofovou? (orig.
Kuka murhasi rouva Skrofin?, 1939)
Autor: Mika Waltari
Překlad: Jan Petr Velkoborský
Vazba: Vázaná
Počet
stran: 224
Vydal: Knižní klub, 2003 (2. vydání –
v Knižním klubu 1. vydání)
Komentáře
Okomentovat
Velmi děkuji za váš komentář.