Recenze: Vrazi bez tváře – Henning Mankell

První případ komisaře Kurta Wallandera, který nebude vůbec jednoduchý. Musí vyřešit brutální vraždu starého manželského páru dřív, než někteří lidé vezmou spravedlnost do vlastních rukou. A času je opravdu málo…

Komisař Wallander je přivolán k brutální vraždě na farmě, kde byl zavražděn muž děsivým způsobem a jeho žena je téměř uškrcena podivným uzlem na smyčce. Ta vzápětí umírá, ale před smrtí stačí říct slovo „cizí“. Policie tak má velké problémy, protože se mezi lidmi spustí násilí proti uprchlíkům v táboře, kteří žádají o azyl. Médea i prezident policie chtějí pokroky a vyřešení vražd, jenže vrah po sobě zanechal málo stop. Jako jistotu má komisař Wallander, že stará paní slovem „cizí“ myslela opravdu cizince? Pochybností v případu přibývá a policie je až bezradné. Dokážou vraždy objasnit?

...........

Severské krimi od známého autora Henninga Mankella a konečně se i k nám dostal první díl velké série komisaře Kurta Wallandera, kterou všichni tam opěvují. Jenže já tak trochu nevím proč. Jako detektivka je to dobré a komisař Wallander musí zapojit nejen šedé buňky mozkové, ale také intuici a dlouholeté zkušenosti, aby odhalil pachatele vražd. Bohužel, co se týče napětí, tak toho je tu poskromnu. Celý děj plyne sám mým tempem a velké akce se tady nedočkáme. Chvílemi děj působí dost zdlouhavě.

Netvrdím, že je kniha špatná, ale podle velké reklamy a ohlasu čtenářů jsem prostě čekala víc thrillerových prvků, ale Vrazi bez tváře jsou opravdu jen detektivka odehrávající se ve Švédsku, nic víc, ani nic míň.

„Mluvil jsem s ním, než jsem jel za tebou. On koni to seno nedal.“

„Mrtví už koně nekrmí,“ konstatoval Wallander. „Tak kdo to tedy udělal?“

Norén vstal.

„Vypadá to divně,“ řekl. „Nejdřív zabijou jednoho člověka. Druhého skoro uškrtí na provaze. A pak jsou do stáje a dají koni seno. Kdo se takhle zachová?“

„Máš pravdu,“ řekl Walander. „Kdo?“ 

(str. 63)

Co ovšem na knize oceňuji, tak to jsou postavy, které jsou různorodé a nikdo není bílý ani černý, prostě jsou šedí. Mají své klady i zápory, někteří jsou sympatičtí, jiní méně, ale rádi sledujete jejich životy, které jsou komplikované a často s osobními problémy. Autor se totiž neomezil pouze na vyšetřování případu vražd, ale do děje zapojil i vazby mezi postavami a jejich osobní životy. A tak komisař Wallander stále doufá, že se k němu vrátí žena a zároveň má problémy s otcem, který začíná být hodně senilní.

Tím kniha získává trochu jiný rozměr, který může některé čtenáře zaujmout a čtení je tak bude bavit. Pro mě je to ovšem pouze zajímavá složka děje, ale sympatická.

Kniha se nečte špatně, jen se děj občas vleče a postrádá dynamiku, která v severském krimi obvykle bývá. Je to škoda, protože jinak by kniha mohla být zajímavým čtivem, ovšem takhle moc nevím, co si o ní myslet. Některým čtenářům se může líbit a jiné příliš neosloví. Prostě to zkuste a uvidíte, zda vám sedne či nikoliv.

Připadalo mu, že spí dlouho. Ale když se probudil a podíval se na hodiny na nočním stolku, zjistil, že spal sedm minut. Probudil ho telefon…

(str. 203)

Výhodou mohou být také policejní postupy popsané v knize, které jsou popisovány dost reálně a nic není za pár minut jako v zázračných kriminálkách. Testy DNA trvají dny i déle a získat rozbory nebo výsledky pitvy může být pro policistu také nadlidský výkon, jelikož se velmi často ztrácejí nebo se objeví na stole v jiné kanceláři. Občas tu působí až komicky, jak komisař Wallander obíhá kanceláře, aby našel výsledky z laboratoře, které mohly vnést do případu nové informace, ale papír se ztratil.

Vrazi bez tváře je detektivní román, který ukazuje policejní práci a vyšetřovatelé z malého okresu to vůbec nemají jednoduché, hlavně když musí pátrat po vrahovi tak brutálních vražd.

Hodnocení: 70 %

Název: Vrazi bez tváře (orig. Mördare utan ansikte, 1991)

Autor: Henning Mankell

Série: Komisař Wallander

Díl: 1

Překlad: Dagmar Hartlová

Vazba: Vázaná s přebalem

Počet stran: 287

Vydal: Host, 2013 (2. vydání – v Hostu 1. vydání)