pondělí 3. listopadu 2014

Recenze: Malá princezna – Ján Uličinsky

Malá princezna je určena nejen dětem, ale také pro milovníky Malého prince, protože jde o jakousi paralelu obou příběhů...

Muž uvízne ve výtahu, když v tom se vedle něho objeví malá asi šestiletá holčička, která si říká Malá princezna a hledá maminku. Muž je velmi zmatený, protože mu dívenka vypráví, jak se „předčasně ztratila“ mamince, jak našla tenhle dům, jak procházela zdmi a nakoukávala do bytů, kde se setkala s různými, mnohdy podivnými lidmi. Hledá nejen svou maminku, ale také chce vidět svou postýlku s baldachýnovými nebesy, která je jako pro princezny...
Jedná se pouze o mužův přelud? Nebo se Malá princezna předčasně „narodila“ jeho sousedce, s kterou ráno mluvil? Co všechno Malá princezna zažije?
...........

Kniha Malá princezna si na nic nehraje, hned od začátku říká, že je inspirovaná Malým princem od Antoine de Saint-Exupéry, a to rozhodně oceňuji. Zároveň ovšem dodávám, že jde vlastně o jakousi paralelu tohoto světoznámého příběhu. Oba příběhy, ať už Malý princ nebo Malá princezna, mají hodně společného, ale zároveň tu je i mnoho odlišností.

Malá princezna není z jiné planety, nezjeví si v poušti a pán, který je jejím „společníkem“ neumí létat s letadly, ale je spisovatel pohádek a dětských příběhů. Sice neztroskotal v poušti, ale za to se s ním zasekl výtah. Malá princezna neputuje po planetách, jako to dělal Malý princ, ale po bytech v domě, kde hledá maminku a svou postýlku. Cestou se setkává s různými obyvatelkami domu, které jsou sice rozdílné (osamělá paní, vášnivá pěstitelka rostlin a jednoho baobabu nebo třeba žena posedlá uklízením), ale žádná nedokáže Malé princezně nijak pomoci. Všechny jsou totiž zahleděny do sebe nebo do minulosti a Malou princeznu vlastně ani nevidí.
Tady nastává paralela s Malým princem, který putoval po různých planetách a setkával se na své cestě s podivnými lidmi, kteří s ním sice mluvili, ale v podstatě ho nevnímali, protože je zajímalo něco jiného.
„Staří lidé zapomínají jen proto, aby je nebolela duše. Mnozí z nich by si totiž museli rozpomenout i na velmi špatné věci. Jestli ale zapomínají mladí, to je smutné.“
(str. 18)

Příběh Malé princezny může být považován za krásnou pohádku o dívence, která zažívá různá dobrodružství v touze najít svou maminku. Zároveň se stačí zamyslet nad knihou a začíst se mezi řádky. Ukrývá se tu tajemství lidského života (od počátku až po konec), který je poznamenán nedostatkem pochopení, času, lásky i úcty. Lidé už jsou prostě takový, celý život se za něčím ženou, ale nikdo to nemohou najít, protože ani neví, co hledají. Svým způsobem se život dá považovat za kruh, který je nekonečný, nebo začátek ani konec, prostě plyne dál... Nakonec v lidském životě zbyde pouze samota, smutek a prázdnota, protože vzpomínky se rychle vytrácejí. Ale je tomu tak doopravdy? Může se člověk změnit?
„Věc na památku by se měla kupovat dvojmo,“ pomyslela si Malá princezna. „Jedna by byla jako dárek, druhá by zůstala tomu, kdo ji daroval. Tak bychom možná míň zapomínali na lidi, kteří na nás čekají.“
(str. 21)
Kniha na mě svým příběhem hodně zapůsobila, podobně jako Malý princ, přesto si tyto dvě knihy nemohou rovnat. V příběhu si jsou podobny, ale hloubka a krása Malého prince je neopakovatelná. Malá princezna také nutí k přemýšlení, ale ne tolik jako Malý princ.
Ale největší „vadou na kráse“ knihy jsou ilustrace. Je jich zde sice hojně a děj dobře doplňují, ale přijdou mi nějak divné. Jde tedy jen o můj vlastní názor, ale obrázky mě nijak zvlášť neoslovily. Na můj vkus jsou až příliš barevné a překombinované. V Malém princi jsou krásně jemné až křehké, navíc je v mnohých nějaký nápad.

Malá princezna je velmi zdařilá pohádka pro malé děti, kterou si ovšem klidně mohou přečíst i dospělí čtenáři. Ti si sice nevychutnají příběh tolik jako zvídavé dítě, ale mohou v knize najít zalíbení díky hloubce a propracovanosti příběhu, stačí se jen trochu zamyslet a otevřít oči. Kniha se jistě hodí nejen ke čtení, ale také k předčítání dětem.

Hodnocení: 85 %
Název: Malá princezna
Autor: Ján Uličinsky
Ilustrace: Miloš Kopták
Vizualizace: Bernd Preiml
Překlad: Anna Novotná
Vazba: Vázaná
Počet stran: 88
Vydal: Práh, 2010 (1. vydání)

2 komentáře:

  1. To je hezký, někdy až lituju, že nemáme v rodině nějaký prcky, kterým by se daly takový knížky kupovat:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás taky žádné děti nejsou, a tak si pohádky kupuji sobě nebo si je alespoň půjčím z knihovny. :-D

      Vymazat

Velmi děkuji za váš komentář.