Recenze: Krvavá lázeň - Mika Waltari

Středověké putování od autora Egypťana Sinuheta...

Mikael byl v dětství svědkem vraždy babičky a dědy (zabili je Švédové u nich doma), kteří jej vychovávali poté, co jeho matka spáchala sebevraždu. Otěhotněla totiž neprovdána, a to na počátku 16. století je převeliký hřích. Tento stín nad Mikaelem visí jako cejch. Naštěstí se sirotka ujme stará paní Pirjo, která je léčitelka, ale rozhodně není čarodějnice, jak se o ní tvrdí, dokonce se přátelí s otcem Petrem. Ten rozpozná chlapcův potenciál učit se a pošle ho do kněžského semináře, a tak se Mikael vzdělává nejen v bylinkách a mastí u paní Pirjo, ale učí se číst, psát, počítat, latinu atd. Tím se pohne Mikaelův život kupředu.

Spřátelí se s kovářem a odlévačem děl Anttim a společně se vydají do Francie, kde se jejich cesty na čas rozdělí. Antti šel totiž bojovat a Mikael se mezitím vzdělává. Jenže se omylem zaplete s příznivci dánského krále Kristiána, a tím se stává nepřítelem většiny Finů. Už se nemůže vrátit domů, a tak cestuje dál, dokonce se i ožení, ale křesťanství požaduje obětního beránka a hony na čarodějnice začínají. To pro Mikaela znamená jen další smrt jeho blízkých, až se nakonec upne pouze ke svému psovi a příteli Anttimu. Společně putují dál po Evropě, až se díky Mikaelově snílkovskému přístupu zapletou do selské války v Německu...

Přežije Mikael všechna nebezpečenství? Ztratí své ideály a víru? A proč všichni jeho blízcí umírají?

.......

Finský autor Mika Waltari je známý především díky svému historickému románu ze starého Egypta - Egypťan Sinuhet, kterého jsem před lety četla, ale přiznám se, že mě příliš nenadchl. Za to Krvavá lázeň mě přímo uchvátila svým výpravným příběhem, který bere dech.

Mikaelovo putování má ještě pokračování Šťastná hvězda, kde cestuje po islámských zemích. Autor měl v plánu ještě třetí díl, kde měl Mikael zažívat dobrodružství v Asii, ale ten už nenapsal.

„Teď už mi žádná medicína nepomůže, když si držím střeva v náručí, ale dobré pivo by mě potěšilo a osvěžilo by tohle pomíjivé tělo. Synku, zkus mi někde sehnat korbel piva.“

(str. 12)  

Autorovi se podařilo stvořit živoucí postavy, které se během příběhu vyvíjí, ztrácí ideály a nacházejí nové možnosti. To vše má v pozadí nabitý děj, kde se neustále něco děje, a tak máme možnost shlédnout některé historické události, jak z pohledu obyčejných lidí, tak i šlechty či církve.

A tak prožijeme s hlavním hrdinou Mekaelem povstání proti dánskému králi Kristiánovi, který chtěl ovládnout Finsko, procesy s čarodějnicemi, Lutherův útok proti odpustkům, selské povstání v Německu, které bylo krutě potlačeno a dobití Říma. Zároveň se v knize najdou i odkazy na velké osobnosti historie, jako byl například Leonardo da Vinci, nebo Jana z Arku.

„Jmenoval se mistr Leonardo da Vinci,“ řekl Antti. „Viděl jsem ho ještě v zimě, chodil s holí a něco si pro sebe brumlal. Do domu se teď nechce nikdo nastěhovat, protože mistr byl blázen a teď tam straší. Mistr vyhlašoval, že lidé se naučí létat, a když zemřel, létal prý kolem těch vysokých komínů a černé cípy pláště a plnovous za ním vlály ve větru. Král si ho prý velmi vážil a snažil se ho přesvědčit, aby pro něj vyrobil zlato, on však neustále maloval jen jeden obraz a nikdy ho nedokončil.“

(str. 153)

Hlavní postavou je od počátku Fin Mikael, který se do všech událostí vždy nějak omylem zapletl. Má totiž mnoho ideálu a snadno jim podlehne. Vlastně je to velký snílek, který věří v lepší svět a míru. Zároveň prahl po novém vědění, proto cestoval po Evropě jako věčný student a doslova do sebe nasával všechny vědomosti. Na své cestě hodně ztratil, ale nikdy se nevzdal. Rozhodně jde o výjimečnou osobu, která čtenáře uchvátí svými prožitky a ideály.

Pak je tu jeho přítel Antti, který se učil kovářem, ale později se stal odlévačem děl. Vždy byl chudý, proto není divu, že si mile rád něco přivydělá, a nevadí mu, že kvůli tomu jde do války. Postrádá intelekt, který má Mikael. Antti je prostý člověk, který však dokáže nad věcmi uvažovat racionálně a tím trochu brzdí Mikaela ve snílkovském rozletu. Oba přátelé se doplňují, a to dodává příběhu hlubší rozměr.

Kniha je hodně obsáhlá, ale zároveň tu nikdy není čas na nudu, protože děj odsýpá a stále se něco děje. Přesto pokud se skutečně soustředíte na detaily vyprávění a užíváte si atmosféru příběhu, tak může chvíli trvat, než knihu přelouskáte.

K tomu je zde mnoho vedlejších postav, které dostanou svých pět minut slávy, a pak zmizí v pozadí. Každý si zde najde své oblíbence, jen je problém, že mnozí neuniknou smrti.

To je další unikátnost tohoto románu, protože se autor nebojí postavy využít k vytvoření uceleného příběhu, a pak je klidně nechá popravit, ukamenovat jako čarodějnici, vhodit do žaláře a zahodit klíč, nebo je prostě nechá umřít v boji.

Církev a víra zde má hlavní slovo, ale obyčejný lid často dá na pověry a drby, to ovšem způsobuje mnoho nedorozumění, která v 16. století dost často končila tragicky. Jako velký případ lze uvést hon na čarodějnici. Byla neúroda a hlad, proto se hledal viník, a kdo by to měl být než žena znalá v bylinách a mastích? Co na tom, že tato osoba zachránila ve městě i okolí spousty životů, když je vyléčila, nyní je zní zlá čarodějnice a všichni si najednou „vzpomínají“, jak někoho uřkla nebo jí viděli létat po obloze.

„Pamatuj si tedy, Mikaeli,“ nabádal mě, „že člověk si nosí ďábla v sobě, ať jde kamkoliv, a není před jeho pokušením v bezpečí ani ve Svatém městě, naopak, ze všeho, co jsem slyšel, usuzuji, že si ve Svatém městě vybudoval svůj hlavní pelech, čemuž se ovšem nelze divit, neboť jeho vítězství je tím větší čím vyššího církevního hodnostáře naláká do svých sítí.“

(str. 45)

A kněží byli ještě horší, ty mysleli jen na to, aby jim v kapsách cinkaly zlaťáky a ve sklepě byla velká zásoba vína. Působilo to všechno až směšně, jenže v té tobě to byla realita. Můžeme tak vidět, že lidé věnovali církvi téměř všechen majetek, jen aby se kněží pomodlili za mrtvého nebo přijali odpustek.

Krvavá lázeň je dech beroucí historický román, který v sobě skrývá mnohé. Čtenáře dokáže pohltit do svého hlubokého a promyšleného příběhu, takže se od knihy nemůžete odtrhnout. Vážně unikátní zážitek, nad jehož obsahem se dá dlouho přemýšlet a nedá se na něj jen tak zapomenout. Prostě vám i po dočtení bude Mikaelův příběh stále vrtat hlavou.

Rozhodně nejde o žádnou oddychovou četbu, ale o kvalitní román, jehož čtení vám dá mnoho zážitků.  

Hodnocení: 100 %

Velmi děkuji nakladatelství Hejkal za možnost získat výtisk k recenzi.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

Krvavá lázeň

Název: Krvavá lázeň (orig. Mikael Karvajalka, 1948)

Autor: Mika Waltari

Překlad: Markétaa Hejkalová

Vazba: Tvrdá s přebalem

Počet stran: 676

Vydal: Hejkal, 2002 (1. vydání)

Doporučená cena: 349 Kč