Recenze: A jestli neumřel... - Miloň Čepelka
Drobná kniha, velký literární
zážitek!
A jestli
neumřel... je druhá povídková sbírka Miloně Čepelky, obsahuje devět krátkých
příběhu, jenž mají společný motiv - odchod. Nemusí se vždy jednat o smrt, ale
také o opouštění starého život a někdy je také potřeba odpustit sami sobě či
někomu jinému.
Většina
povídek je křehce smutných vyprávějící příběhy obyčejných lidí, u kterých se vám
bude zdát, jako byste je odněkud znali.
Poslem odchodu
může být v povídkách cokoliv, třeba i něco, co by vás nikdy ani nenapadlo
- hučení letadla, které starci připomene hrůzy války, tři zlý pidimužíci, hlasy
mrtvých příbuzných, studentka v roli sexuální bohyně nebo dívka, která umí
mizet.
A jako bonus tu je
Rozhovor, který vede sama Smrt s umírajícím mužem, jenž ji sice volal k sobě,
ale přitom se mu odejít s ní ještě nechce. Podobných ironií můžete v
příbězích objevit hned několik.
Tresť - a pro něj trest. Trest smrti. Jaký rozdíl způsobí jeden jediný háček!(str. 9) - „Synchronicita“
Kniha má pouze 120
stran, a proto v ní na hlubší rozvádění děje a zkoumání charakterů postav není
místo. Jednotlivé povídky spolu nikterak nesouvisí a v každé se objevují
nové, často velmi různorodých postav. Všechny však čeká nějaký odchod, i když
to často ještě netuší.
Ačkoliv se autor snažil na odchody nahlížet s humorem a satirou, na mě příběhy působily spíše melancholicky a smutně. Záleží však na vás, co si v nich najdete.
- Hned první povídka „Synchronicita“ mě dohnala skoro až k slzám, protože s přibližujícím hučením motorů neviditelného letadla se dal předvídat závěr, kde starý muž vzpomíná na strasti války a nechává se unášet svými představami.
- „Hlasy“ ukazují, že pokud slyšíte mrtvé kolem sebe, ještě nemusíte býti blázni, nebo také ano. A co vybrat, pokud vás mrtví zvou, abyste se k nim připojili?
„Mrtví k mrtvým, živí k živým a pro živé,“ tak to řekl.(str. 36) - „Hlasy“
- Třetí příběh „S čím kdo zachází“ je lehce erotický a závěr byl hodně vtipný. Hlavní postava muže jako velkého samce mi byla dost nesympatická, a tak jsem mu tenhle konec přála.
- „Skepse
(se psem)“ byl hodně smutný příběh o tom, že zlo může být v komkoliv a
postavit se mu na odpor je nemožné.
-
Pátá povídka „O(d)puštění“ vypráví o tom, že staré nevyřešené křivdy mohou viset ve vzduchu i ze záhrobí a nestačí jen opustit, ale hlavně odpustit.
- „Teta“ je úsměvný příběh o hluché tetě, která za svůj život měla mnohá tajemství, anebo se jí to na stará kolena v hlavě motá.
- Jako sedmý je na řadě „Dopis“, který napsala matka své dceři, aby ulehčila svému svědomí a odhalila jí svá tajemství.
- „Rozhovor“ vede sama Smrt se starým mužem... Rozhodně jde o velice zajímavý dialog a nakonec i Smrt může být dobrou partnerkou pro poslední chvíle.
- Poslední, devátý příběh „Štípanec“ vypráví o muži, jenž hledá dívku, která dokázala zmizet. Může ji ještě někdy najít? A existovala vůbec?
Všechny
povídky byly svým způsobem krásné a hluboké, čtenáře donutí se pořádně nad každou
z nich pozastavit a popřemýšlet. Jak bysme reagovali? Co se skrývá mezi
řádky?
Mě se
osobně nejvíce líbil příběh „Synchronicita“
a „Rozhovor“, obojí mě hodně oslovilo a ten první mě málem dohnal k slzám.
Za to u povídky „S čím kdo zachází“ jsem se v závěru hodně zasmála. Ta se
autorovi taktéž povedla.
Kniha „A
jestli neumřel... /a jiné povídky/“ je sice drobná, ale jednotlivé povídky
dokáží zapůsobit a zapsat se do paměti. Díky tomu se klidně může stát, že se
přistihnete i po dočtení, jak dumáte na příběhy či postavami.
Úchvatný literární zážitek, který je vhodný vychutnávat po douškách a užívat si každé písmenko.
Hodnocení:
100 %
Velmi
děkuji nakladatelství ČAS za
poskytnutí výtisku k recenzi.
Knihu si
můžete objednat na jejich stránkách:
Název: A jestli neumřel... /a
jiné povídky/
Autor: Miloň Čepelka
Vazba: Tvrdá
Počet stran: 120
Vydal: ČAS, 2013 (1. vydání)
Doporučená cena: 199 Kč
Vypadá to moc pěkně, kouknu se po ní.. Ehm, napíšu ji na několikastránkový seznam :D
OdpovědětVymazat