Amélie a barevný svět – Petra Neomillnerová

Pohádkový příběh o tom, co se stane, když duch třináctileté dívky se pokusí zachránit Vánoce v jejich už ne tak docela zapomenutém domě, a nejen to…

Amélie je šťastná, protože konečně patří do barevného světa živých. Markéta se svou mamkou bydlí v jejich dlouho zapomenutém domě a zdálo by se, že s blížícími se Vánocemi je čeká už jen radostné chvilky… Jenže Markétin otec, který natáčí dokumenty a odhaluje různá tajemství, se chce dovědět, u koho bydlí jeho dcera, a tak je tajemství domu i jejich obyvatel v ohrožení! Navíc Amélie trochu žárlí na Markétu a jejího chlapce Sama, protože si uvědomuje, že jsou věci, které nikdy nezažije. Nikdy nezestárne a navždy jí bude třináct let…

.....................

Petra Neomillnerová je známá česká autorka upíří série o Tině Salo, fantasy povídek a knih o čarodějce Moiře nebo zaklínačce Lotě. Již podruhé se však pustila do psaní příběhů pro děti a mládež. Nebyla by to však ona, kdyby zůstalo jen u obyčejné pohádky.

Kniha volně navazuje na Amélie a tma, kde se Markéta s Amélií poznaly a spřátelily se, přestože jde o něco naprosto nečekaného… 

Amélii je sice třináct stejně jako Markétě, ale je tomu již sto dvacet tři let, co zemřela se svou matkou operní pěvkyní Lydií Koonzovou v domě během povodní v roce 1890. Od té doby žily v domě, který byl dlouhá léta zapomenut, a nikdo do něj nevkročil. Jenže Amélie nechtěla být pouze ve stínu a v tmavém světě duchů, ona toužila po barevném světě, což se Lydii nikdy příliš nezamlouvalo.

Amélie v zasněžené kapuci a se skleněnou baňkou v ruce vypadá jako z nějaké zvláštní strašidelné pohádky a já mám pocit, že jsme si toho nevšimli jen my. Turisti si ji fotí, křehkou jako Sněhurka v kabátě s černou kožešinkou.

(str. 23)

Markéta je normální holka, která jednou pozdě večer utekla z domova a setkala se s Amélií. A to jí změnilo život, poznala totiž, co je opravdu důležité. Sice se zdá být tajnůstkářská, ale copak může říct pravdu, že kamarádí s duchem? Všichni by jí měli za blázna. Osaměla však není, má Amélii a ta se stala něco jako její sestrou. Nyní žije se svou matkou Elen v „zapomenutém“ domě společně s Amélií a Lydií a je konečně šťastná, protože poté co se rodiče rozvedli, tak hrozilo, že se budou muset stěhovat.

Jenže nyní její otec má najednou přehnanou péči o Markétu a za každou cenu se snaží zjistit, proč se odstěhovaly z bytu a u koho bydlí. Je možné, že pouze žárlí na svou bývalou ženu Ellen, jenž by si mohla najít jiného muže. Ale on je zvyklí točit dokumenty z celého světa a objasňovat různá tajemství, vždyť přece všechno se dá nějak racionálně vysvětlit… Jak by asi zareagoval, kdyby mu Markéta řekla pravdu o tom, u koho bydlí? A mohou si obyvatelky domu dovolit riskovat? Co by se stalo, kdyby Amélie s Lydií přišly o dům a ztratily svůj domov?

„Vždyť víte, kde náš dům stojí. Přišla voda, hrozně rychle. Nechtěly jsme tam nechat kočky, klavír… a pak už nebyl čas. Markéta je první člověk, se kterým jsem mluvila za víc než sto let a díky tomu, že nám Elen pomohla, nezbourali dům…“

(str. 67)

Co se týče duchů, tak se konečně dozvíme taky něco víc. Je přece logické, že musí existovat i jiní duchové kromě Amélie a její matky. Ale jsou to přátelská stvoření? Jaké tajemství ukrývá Stará Praha? Proč houslař Jakub Edlinger musí bloudit nikým nevidět a v osamění? Může mu někdo pomoci, nebo je navždy zatracen? A jak vlastně duchové vznikají? Proč Amélie neodešla někam tam dál, ale musí setrvávat v našem světě jako duch?

Autorka prozatím pouze poukázala oponu mezi stínovým a barevným světem, ale dává tušit, že se v budoucnu dozvíme více. Tak snad se dočkáme dalšího pokračování příběhu Amélie a Markéty… Proč jen ty knihy nemohou být delší? Že by se do nich vešlo více děje.

„V tomhle zapomenutém domě nakonec vždycky všechno dopadne líp, než se zdá.“

(str. 95)

Na příběhu je zajímavé, že máme možnost spatřit děj z dvou rozdílných pohledů - Amélie a Markéty, což jsou dva velmi rozdílné světy, jenž se před časem trochu protnuly. Navíc je kniha doplněna o krásné ilustrace, které příběh podtrhují a dělají z knihy skvělé počtení.

Amélie a barevný svět je „hororová“ pohádka pro děti od 8 let, kde se objevují duchové, ale příběh zase tak strašidelný není. Mladí čtenáři si knihu jistě vychutnají a užijí si noční cesty po Praze. 

Mohu jedině doporučit, až lituji toho, že jsem na knihu už trochu stará.

Název: Amélie a barevný svět

Autor: Petra Neomillnerová

Ilustrace: Lubomír Kupčík

Vazba: Vázaná

Počet stran: 96

Vydal: Albatros, 2013 (1. vydání)