Recenze: Ulice Temných krámků – Patrick Modiano

Tajemná kniha od francouzského autora Patricka Modiano, který v roce 2014 obdržel Nobelovu cenu za literaturu, kde se hlavní postava snaží ze střípků složit svou minulost a odhalit, kdo vlastně je… Co za sebou člověk zanechá ve světě, pokud nenávratně zmizí? A bude jej někdo postrádat? Nebo si jeho zmizení nikdo nevšimne?

Guy Roland ztratil před lety paměť, ujal se ho detektiv Hutte a společně pracovali jako soukromí detektivové. Hutte nyní odchází na odpočinek a Guy Roland se vydává po nových stopách, aby odhalil svou minulost. Ze starých dokumentů, fotografií, adres a rozhovorů skládá útržky z minulosti, která sahá až do období německé okupace Francie. Ta silně zasáhla do životů mnoha lidí a s některými z nich se v minulosti setkal. Přinesou mu výpovědi lidí vytoužený cíl – jeho paměť? Nebo se kolem něho rozprostírá tak velké tajemství, že jím nepronikne ani on sám?

………

Patrick Modiano patří mezi nejvýznamnější francouzské autory za poslední půl století. Napsal dvacet osm románů, ale všechny spolu určitým způsobem souvisejí. Dalo by se říci, že napsal pouze jediný, který ve všech dalších postupně rozvíjí a prohlubuje. Ve svých knihách se zabývá otázkou identity člověka. Jaký otisk po sobě lidé zanechávají ve světě? Co vlastně osobnost člověka tvoří – jeho vzpomínky, zážitky a myšlenky? A co se stane, pokud o ně člověk přijde?

V době (1978), kdy vyšla „Ulice Temných krámků“, měl autor na kontě šest románů, které jsou považovány za jeho nejlepší. V těch mnoha následujících své dílo a původní myšlenku již pouze prohlubuje. Proto je nejlepší číst jeho romány jako celek, tím si lépe vychutnáte jeho knihy a pochopíte obsah jeho myšlenek. Nemusíte se ovšem obávat, že by všechny jeho romány byly totožné, to vůbec ne, mění se prostředí, hlavní motivy a témata děje. Každá kniha dokáže něčím překvapit.

„Ulice Temných krámků“ se však dá číst samozřejmě také jako samostatná kniha, kterou ovšem nelze tak úplně žánrově zařadit. Svým způsobem jde o psychologicko-filozofický román s prvky detektivky. Hlavní postava zde pátrá po své minulosti, kterou ztratit a zoufale se jí snaží najít.

„Byl jsem vždycky přesvědčen, že svou minulost jednou odhalíte.“

V té chvíli vypadal vážně, a mě dojalo.

„Ale víte, Guy, někdy mě napadá, jestli to vůbec stojí za to.“

(str. 9)

Guy Roland se nedokáže smířit se ztrátou své dřívější identity a pátrá po své minulosti. Jako bývalý soukromý detektiv k tomu má vlastnosti i prostředky, tak se mu to přece musí podařit. Vydává se na zdlouhavou cestu, kde potkává mnoho různých lidí, kteří by ho mohli znát. Ti mu přenechávají své vzpomínky v podobě starých fotografií v krabici od bot nebo různých útržkovitých rozhovorů, které mu nepřinášejí úlevu, ale spíše další otázky.

Postupně až s dokumentární přesností sestavuje střípky svého bývalého života, cituje z dopisů, rozhovorů a dokumentů, aby zjistil, že mu mnoho dalších věcí ještě schází. Občas podléhá bezmoci a uvažuje, zda pátrá po svém životě nebo se vmísil do osudů těch lidí, se kterými mluvil. Kde se skrývá pravda?

Až dodnes mi všechno připadalo tak zmatené, tak roztříštěné… V průběhu mého pátrání se mi zničehonic vybavovaly jakési cáry, útržky čehosi… Ale možná že život je vlastně tohle…

Jde vůbec o můj život? Nebo o život někoho jiného, do kterého jsem se vloudil?

(str. 142)

 „Pátrač“ Guy Roland je vykořeněný a opuštěný, ale na rozdíl od těch lidí, se kterými mluvil, začal nový život, tak proč pátrat po minulosti? To oni, různí lidé krčící se v minulosti, jsou „temnými krámky“. Touží jít dál, ale nemohou, protože si nesou minulost a vzpomínky, které jsou často pohnuté, z dob okupace, kdy bylo mnoho lidí pouze štvanci. Proto si také rádi s hlavním hrdinou rádi promluví a „vyprodají“ mu zbytky minulosti - staré dopisy, fotografie i vzpomínky, jako by se tím očistili a konečně mohli jít dál. Což je určitý paradox, protože Guy Roland se pokouší o pravý opak. Stává se takovým strážcem jejich minulosti a postupně objevuje skrytou pravdu.

Kniha se čte velmi snadno, na první pohled se zdá zápletka jednoduchá, až banální, ale jak hlavní postava pátrá dál, tak se ukazuje, že nic není tak jak se zdá. Jde o falešnou detektivku, protože během vyšetřování vycházejí na povrch různé nesrovnalosti, například věk a okolnosti života hlavní postavy, ale na tom čtenáři nezáleží, on se snaží pochopit hlavní myšlenku knihy. A to je podstatou knihy... Jaké stopy po sobě člověk zanechává? Může někdo zmizet beze stopy? Co po člověku jako jedinci zbyde? Má cenu pátrat po minulosti?

Domnívám se, že v domovních vchodech dodnes zaznívá ozvěna kroků těch, kdo tudy pravidelně chodívali a mezitím zmizeli.

(str. 79)

Ulice Temných krámků se sice čte lehce, ale čtenář nad knihou bude hodně přemýšlet i po dočtení poslední stránky. Autor totiž na mnoho otázek nedokáže odpovědět a ponechává místo pro čtenářovu fantazii a úsudek. Tím je kniha hodně zajímavá a zve k přečtení dalších autorových knih.

I když kniha nemusí vyhovovat každému, já ji ovšem mohu jedině doporučit, byl to skvělý zážitek.

Hodnocení: 90 %

Velice děkuji Knihcentrum.cz za poskytnutí výtisku k recenzi.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

Ulice Temných krámků

Název: Ulice Temných krámků (orig. Rue des Boutiques Obscures, 1978)

Autor: Patrick Modiano

Překlad: Václav Jamek

Vazba: pevná s přebalem

Počet stran: 160

Vydal: Mladá fronta, 2014 – 2. vydání

Doporučená cena: 249 Kč