Recenze: Ulice Temných krámků – Patrick Modiano
Tajemná kniha od
francouzského autora Patricka Modiano, který v roce 2014 obdržel Nobelovu
cenu za literaturu, kde se hlavní postava snaží ze střípků složit svou minulost
a odhalit, kdo vlastně je… Co za sebou člověk zanechá ve světě, pokud
nenávratně zmizí? A bude jej někdo postrádat? Nebo si jeho zmizení nikdo
nevšimne?
Guy
Roland ztratil před lety paměť, ujal se ho detektiv Hutte a společně pracovali
jako soukromí detektivové. Hutte nyní odchází na odpočinek a Guy Roland se
vydává po nových stopách, aby odhalil svou minulost. Ze starých dokumentů,
fotografií, adres a rozhovorů skládá útržky z minulosti, která sahá až do
období německé okupace Francie. Ta silně zasáhla do životů mnoha lidí a s některými
z nich se v minulosti setkal. Přinesou mu výpovědi lidí vytoužený cíl
– jeho paměť? Nebo se kolem něho rozprostírá tak velké tajemství, že jím
nepronikne ani on sám?
………
Patrick Modiano
patří mezi nejvýznamnější francouzské autory za poslední půl století. Napsal
dvacet osm románů, ale všechny spolu určitým způsobem souvisejí. Dalo by se
říci, že napsal pouze jediný, který ve všech dalších postupně rozvíjí a
prohlubuje. Ve svých knihách se zabývá otázkou identity člověka. Jaký otisk po
sobě lidé zanechávají ve světě? Co vlastně osobnost člověka tvoří – jeho vzpomínky,
zážitky a myšlenky? A co se stane, pokud o ně člověk přijde?
V době (1978),
kdy vyšla „Ulice Temných krámků“, měl autor na kontě šest románů, které jsou
považovány za jeho nejlepší. V těch mnoha následujících své dílo a původní
myšlenku již pouze prohlubuje. Proto je nejlepší číst jeho romány jako celek,
tím si lépe vychutnáte jeho knihy a pochopíte obsah jeho myšlenek. Nemusíte se
ovšem obávat, že by všechny jeho romány byly totožné, to vůbec ne, mění se
prostředí, hlavní motivy a témata děje. Každá kniha dokáže něčím překvapit.
„Ulice Temných
krámků“ se však dá číst samozřejmě také jako samostatná kniha, kterou ovšem
nelze tak úplně žánrově zařadit. Svým způsobem jde o psychologicko-filozofický
román s prvky detektivky. Hlavní postava zde pátrá po své minulosti,
kterou ztratit a zoufale se jí snaží najít.
„Byl jsem vždycky přesvědčen, že svou minulost jednou odhalíte.“V té chvíli vypadal vážně, a mě dojalo.„Ale víte, Guy, někdy mě napadá, jestli to vůbec stojí za to.“(str. 9)
Guy Roland se
nedokáže smířit se ztrátou své dřívější identity a pátrá po své minulosti. Jako
bývalý soukromý detektiv k tomu má vlastnosti i prostředky, tak se mu to
přece musí podařit. Vydává se na zdlouhavou cestu, kde potkává mnoho různých
lidí, kteří by ho mohli znát. Ti mu přenechávají své vzpomínky v podobě starých
fotografií v krabici od bot nebo různých útržkovitých rozhovorů, které mu
nepřinášejí úlevu, ale spíše další otázky.
Postupně až s dokumentární
přesností sestavuje střípky svého bývalého života, cituje z dopisů,
rozhovorů a dokumentů, aby zjistil, že mu mnoho dalších věcí ještě schází.
Občas podléhá bezmoci a uvažuje, zda pátrá po svém životě nebo se vmísil do
osudů těch lidí, se kterými mluvil. Kde se skrývá pravda?
Až dodnes mi všechno připadalo tak zmatené, tak roztříštěné… V průběhu mého pátrání se mi zničehonic vybavovaly jakési cáry, útržky čehosi… Ale možná že život je vlastně tohle…Jde vůbec o můj život? Nebo o život někoho jiného, do kterého jsem se vloudil?(str. 142)
„Pátrač“ Guy Roland je vykořeněný a opuštěný,
ale na rozdíl od těch lidí, se kterými mluvil, začal nový život, tak proč
pátrat po minulosti? To oni, různí lidé krčící se v minulosti, jsou „temnými
krámky“. Touží jít dál, ale nemohou, protože si nesou minulost a vzpomínky,
které jsou často pohnuté, z dob okupace, kdy bylo mnoho lidí pouze
štvanci. Proto si také rádi s hlavním hrdinou rádi promluví a „vyprodají“
mu zbytky minulosti - staré dopisy, fotografie i vzpomínky, jako by se tím
očistili a konečně mohli jít dál. Což je určitý paradox, protože Guy Roland se
pokouší o pravý opak. Stává se takovým strážcem jejich minulosti a postupně objevuje
skrytou pravdu.
Kniha se čte velmi
snadno, na první pohled se zdá zápletka jednoduchá, až banální, ale jak hlavní
postava pátrá dál, tak se ukazuje, že nic není tak jak se zdá. Jde o falešnou
detektivku, protože během vyšetřování vycházejí na povrch různé nesrovnalosti,
například věk a okolnosti života hlavní postavy, ale na tom čtenáři nezáleží, on
se snaží pochopit hlavní myšlenku knihy. A to je podstatou knihy... Jaké stopy
po sobě člověk zanechává? Může někdo zmizet beze stopy? Co po člověku jako
jedinci zbyde? Má cenu pátrat po minulosti?
Domnívám se, že v domovních vchodech dodnes zaznívá ozvěna kroků těch, kdo tudy pravidelně chodívali a mezitím zmizeli.(str. 79)
Ulice Temných
krámků se sice čte lehce, ale čtenář nad knihou bude hodně přemýšlet i po dočtení
poslední stránky. Autor totiž na mnoho otázek nedokáže odpovědět a ponechává místo
pro čtenářovu fantazii a úsudek. Tím je kniha hodně zajímavá a zve k přečtení
dalších autorových knih.
I když kniha nemusí
vyhovovat každému, já ji ovšem mohu jedině doporučit, byl to skvělý zážitek.
Hodnocení: 90 %
Velice
děkuji Knihcentrum.cz za poskytnutí výtisku k recenzi.
Knihu si
můžete objednat na jejich stránkách:
Název: Ulice
Temných krámků (orig. Rue des Boutiques Obscures, 1978)
Autor: Patrick
Modiano
Překlad: Václav
Jamek
Vazba: pevná s
přebalem
Počet stran: 160
Vydal: Mladá
fronta, 2014 – 2. vydání
Doporučená cena: 249 Kč
Na Modiana sa chystám, ale nie túto :)
OdpovědětVymazat