čtvrtek 5. března 2015

Recenze: Poklad pana Isakowitze – Danny Wattin

Vyprávění o cestě za rodinným pokladem, které přinese objasnění osudů členů židovských rodin za války... Jaká tajemství se dají na takové cestě objevit? A není občas lepší nechat minulost spát?

V jejich rodině se traduje vyprávění o tom, že pradědeček Hermann Isakowitze zakopal na svém pozemku poklad, aby majetek zachránil před nacisty. Všichni tento příběh znají, ale nikdo se nad ním nepozastavil, až to konečně udělal tehdy sedmiletý Leo. Pokud je někde zakopaný poklad, tak je přece potřeba jej najít, ne? A tak se novinář Danny Wattin, který se snaží dát dohromady historii rodiny, rozhodne jet se svým synem Leem najít rodinný poklad. Ještě se k nim přidá Dannyho otec a pětidenní výlet do Polska může začít...

Co všechno tato cesta přinese? Najdou ukrytý poklad? Nebo najdou něco úplně jiného? Jak dopadne tento třígenerační výlet za minulostí?
………

Danny Wattin se pokusil zmapovat historii své židovské rodiny, která za války musela uprchnout před nacisty do ciziny. Jeho část větve odjela do Švédska, jiní členové se dostali do Anglie nebo třeba do Argentiny, ale spoustě lidem se utéct nepodařilo a zmizeli v koncentračních táborech, z kterých se vrátilo jen několik přeživších.
Pradědeček Hermann Isakowitze bydlel v dnešním Polsku, které bývalo okupováno Německem, vedl krejčovský obchod a mohl prožít dlouhý a spokojený život. Bohužel to dopadlo jinak a on měl údajně na svém pozemku zakopat poklad, ať už si pod tím pojmem představíme cokoliv – šperky, cennosti, staré fotografie či jiné rodinné věci. Všichni tento příběh znali, ale až malé dítě napadlo, že by se poklad měl najít.
Díval jsem se na svého syna. Tohle bylo tak před dvěma lety, muselo mu tehdy být kolem sedmi let. Pořád ještě měl ten dychtivý pohled, který děti do jistého věku mívají a který je tak báječně naivní a zároveň jasnozřivý. A on viděl něco tak zjevného, co mi v mé dospělosti naprosto uniklo. A to, že když má člověk poklad, musí se samo sebou rozjet ho najít.
(str. 9)
Pětidenní cesta nejen za pokladem, ale také za rodinnou historií, přináší mnohé nové informace o minulosti jejich rodu a hlavně příběhy jednotlivých členů, kteří rozhodně neměli jednoduchý život. Před nacisty existovala jen jediná záchrana – žádat o azyl v Argentině nebo ve Švédsku na těžkou práci v zemědělství, ale alespoň přežili.
Navíc se v nové zemi k uprchlíkům nechovali nejlépe, i na jejich děti se místní lidé dívali skrz prsty. Rodiny se pokusily přizpůsobit a zapadnout, změnili si příjmení a dětem dávali co nejméně židovská jména. Není tedy divu, že se Danny pokouší najít své kořeny.

Za války docházelo k mnoha nepravostem a zločinům, hlavně bylo pro mnohé nepochopitelné, jak se může stát, že když se narodili v Německu a žili v něm, tak najednou už Němci nebyli. Spousta příbuzných o válce ani nechtěli mluvit, proč si to všechno připomínat. Ale přesto si vzpomínky nesli v sobě, například domácí velké zásoby a správné, pravidelné stravování.
„Vždycky jsme měli hodně zákazníků a spoustu práce,“ vyprávěl Kiewe. „Jednoho dne však stáli nacisté za dveřmi a řekli, že u nás nikdo nesmí nakupovat, protože je to židovský obchod. A pak už to nešlo vůbec.“
Kiewe nezvykle zvážněl.
„Vždycky jsme se cítili být Němci. Já jsem byl Němec. Můj táta byl Němec. V první světové válce bojoval za Německo, od druhého dne až do samého konce. A pak najednou už nebyl Němec. To by nikdo nevěřil.“
(str. 43-44)
Vyprávění o cestě za kořeny je protkáno příběhy a osudy příbuzných z dob holocaustu, přesto si kniha ponechává vtip a někdy až ironický nadhled. O ten se stará Dannyho otec, který je bručoun a neustále nespokojený, ale má dobré srdce, jen špatně dává najevo své emoce.

Pátrání po pradědečkově krejčovském obchodě je plné nečekaných komplikací, takže naši tři cestovatelé občas tápou a bloudí (není to chybnou navigací, jak by jistě tvrdil Dannyho otec), protože Polsko nezažilo pouze hrůzy od Německa, ale též od Ruska. Proto se mnohé věci ztratily nebo byly zničeny. Jak v takovém nepořádku něco najít?
Což zase znamená, že nelze s jistotou určit, kde se obchod nacházel, protože kvůli sklonům Rusů zapalovat důležité archivy se nezachovala spolehlivá dokumentace z doby před rokem 1945.
(str. 203)
Závěr přinese trochu překvapivé rozuzlení a samotná poklad, který bude nalezen je nejspíše jiný, než co Danny původně čekal. Přesto, nebo právě proto, si uvědomí, že našel něco mnohem důležitějšího než je zlato, a to rodinnou soudržnost a lásku v každé podobě.

Poklad pana Isakowitze je zajímavým počtením příběhu o cestě za minulostí, od které každý člen výpravy očekává něco jiného. Mohlo by se zdát, že to bude smutné vyprání, ale opak je pravdou. Děj v sobě má hned několik humorných scén a celkově kniha přes své vážné téma působí optimisticky. Knihu mohu jedině doporučit.

Hodnocení: 90 %

Velice děkuji e-shopu Megaknihy.cz za poskytnutí výtisku k recenzi.
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

Název: Poklad pana Isakowitze (orig. Herr Isakowitz Skatt, 2014)
Autor: Danny Wattin
Překlad: Jana Chmura Svatošová
Vazba: pevná
Počet stran: 256
Vydal: Fortuna Libri, 2014 – 1. vydání
Doporučená cena: 299

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.