úterý 3. června 2014

Recenze: Mikuláš, vévoda opavský - Jaroslava Černá

Historický román o nemanželském synovi krále Přemysla Otakara II., který zaujme svým příběhem...

Anotace:
Mladému vévodovi Mikulášovi umírá před očima otec a velký český vladař Přemysl Otakar II. Králův syn v bitvě na Moravském poli ztrácí svůj vzor a oporu, navíc po letech v zajetí nedoufá, že najde ztracenou lásku Marianu. životem ho vede zděděná hrdost a zodpovědnost, modrá krev v žilách posiluje povinnost pomáhat nevlastnímu bratrovi králi Václavovi. Když se ožení s habsburskou princeznou Adelheidou, plní tím pouze povinnost šlechtice a upevňuje své postavení, protože jako králův levoboček nemá právo usednout na trůn...
.......

Kniha začíná 26. srpna 1278 po bitvě na Moravském poli, kde byl král Přemysl Otakar II. zrazen Závišem z Falkenštejna a zemřel během boje. Dále se už vypráví příběh jeho levobočka Mikuláše, až do jeho konce roku 1318. Jde o příběh hrdého mladíka, který byl synem svého otce - krále a v žilách mu kolovala „modrá“ krev, ale nikdy mu nebylo určeno pozvednout hlavu až k trůnu, protože jeho údělem bylo opatrovat svého bratra, krále Václava.
Zní to nespravedlivě, protože Mikuláš by byl jistě dobrým králem a možná daleko lepším než jeho bratr Václav, narozený z manželského lože, ale možná také nikoliv. To už se nikdy nevíme.

Všechno se odehrává v nebezpečné době, kdy Vítkovci chtěli větší moc a neštítili se k tomu použít jakéhokoliv prostředku. Bylo zajímavé sledovat, jak se v historii pletichařilo, politika byla dost složitá a vše často záleželo jen na kompromisu dvou nejsilnějších stran, jinak mohlo snadno dojít ke krveprolití.
„Až vyjde ze své modlitebny, dokážeme mu, že ho před další zradou ochráníme,“ rozhodl Mikuláš rázně. „A Záviš už se k němu nepřiblíží, to přísahám. Nenechám bratra žít v pochybnostech a strachu o vlastní život.“
V té chvíli se ode dveří do jídelny ozvalo: „Já ti, bratře, věřím každé slovo, spoléhám na tebe.“
„Veličenstvo...“ zaznělo sborem a malá společnost radostně vítala svého krále.
(str. 147)
Příběh se čte jedním dechem, hlavně díky propracovaným detailům a postavám, které se sice zdají být dobré a zlé, ale během čtení pochopíte, že některé jsou spíše „šedé“. Prostě mají svou dobrou stránku, tak i tu špatnou.

Třeba královna Kunhuta, snadno ji šlo za její činy soudit, jako to dělal Mikuláš. Ale čím se vlastně provinila? Její manžel, král Přemysl Otakar II. byl mrtvý a ona si ho pochopitelně nevzala z lásky, protože to byl dohodnutý sňatek. Její srdce dlouhá léta patřilo panu Závišovi a když se konečně mohla oddat svým citům, tak jí všichni zavrhovali. Kunhuta si nikdy vlastně neuvědomila, jak neblahý vliv na ni má Záviš, nebo to nechtěla vidět.
Nebo Václav, který se vrátil ze zajetí naprosto zlomený, neschopný normálně žít. Vždyť ho odvedli jako chlapce a hodně zkusil, není divu, že se pak všeho bál. Může ho někdo soudit za to, že nedokázal prohlédnout lži kolem sebe, když se často uzavíral do sebe? Je snad zavrženíhodný? Ne, není, jen vám ho bude líto.

Čtivý děj, který plyne pozvolna a přestože se dočkáme několika zvratů, tak bojových scén je zde poskromnu. Spory se zde řeší spíše vyjednáváním, dohodami, případně sňatky, než meči. Autorka tak vytvořila zajímavé počtení, které vás bude bavit.

Mikuláš, vévoda opavský je skvělý historický román z české historie, kterou známe jen z hodin dějepisu, ale před námi doslova ožívají dějiny a čtenář si to náležitě vychutná. Vydařená oddychové čtení.

Hodnocení: 80 %
Velice děkuji nakladatelství Moba za možnost získat výtisk k recenzi.
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:
 
Název: Mikuláš, vévoda opavský - Hlas modré krve
Autor: Jaroslava Černá
Vazba: Tvrdá
Počet stran: 216
Vydal: Moba, 2014 (1. vydání)
Doporučená cena: 259 Kč

1 komentář:

  1. Knihy z české historie mám moc ráda, teď mě napadá tedy jen (ze současných) Ciprová, to jsou dost takový oddechovky, ale čte se to pěkně, tak doufám, že tohle by mohlo být podobné. :-)

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.