Recenze: Knihkupec - Mark Pryor

Detektivní případ, který vás chytí a už nepustí...

Šéf bezpečnosti na americké ambasádě v Paříži Hugo Marston byl svědkem únosu jeho přítele Maxe, který je bukinista, tedy člověk prodávající knihy a pohlednice na břehu Seiny. Proč by ovšem někdo unášel tohoto bezvýznamného, postaršího milovníka knih?

To Hugovi vrtá hlavou, ale hlavně je naštvaný, protože policie dělá, že se nic nestalo. Oficiálně je na dovolené, a tak se pouští do pátrání na vlastní pěst. Na pomoc mu přijíždí bývalý kolega z CIA Tom Green a společně odrývají tajemství mizejících bukinistů, politickou hru a obchod s drogami. Do cesty se jim připlete novinářka Claudia Rouxová, která je ve skutečnosti dcera pana Gérarda de Roussillona, hraběte d´Auvergne, jenž je velký sběratel starých knih.

Je za Maxovým zmizením jeho minulost? Nebo někdo šel po starých, vzácných knihách, které by se daly prodat za obrovské částky? Kdo by mohl chtít, by bukinisté zmizeli? A jak s tím souvisí zvýšená produkce drog ve městě?

.......

Knihkupec je autorova prvotina a zároveň vydařený začátek detektivní série s Hugem Marstonem v hlavní roli, která se dočkala zatím dvou pokračování - „The Crypt Thief“ (2013) a „The Bood Promise“ (2014).

V knize máme možnost poznat Paříž nejen jako město turistů, ale také místo pro zločin, nelegálního obchodu a běžného života jeho obyvatel. Nahlédneme ke známým místům, stejně jako do zapadlých uliček a mnoha kaváren. Stačí jen vyjít do ulic, což Hugo Marston dělá velmi rád a často, hlavně pokud potřebuje přemýšlet, tak prostě se bezmyšlenkovitě prochází uličkami nádherného města.

Hugo Marston toho už má za sebou dost, pracoval pro CIA a FBI, nyní své znalosti zúročuje jako šéf bezpečnosti na americkém velvyslanectví. Jeho druhé manželství se před časem rozpadlo a on stále doufá, že se mu žena vrátí. Miluje knihy, hlavně ty staré, které nakupuje v antikvariátech a u svého přítele bukinisty Maxe. Často spolu hovořili o knihách a jejich příbězích, proto si Hugo bere osobně, když je před jeho očima unesen ozbrojeným mužem. Potřebuje zjistit, co se Maxovi stalo, a kvůli tomu neváhá porušit některá pravidla, nebo naštvat místní policii.

„...Většina špionů mýho věku je buď na penzi nebo mrtvá a jako odměnu za to, že jsem zůstal naživu, mi daj zasranou kancelářskou práci.“

(str. 35)

Tom Green je Hugův přítel a bývalý kolega, který byl ze CIA poslán na odpočinek, aby pracoval v kanceláři a byl „na telefonu“, on se ovšem hrozně se nudí. Proto bere Hugovi žádost o pomoc jako příležitost se nějak zabavit, jelikož tuší, že může jít také do tuhého. Nikdy nebyl zvyklý brát si servítky a nehodlá to dělat ani teď, a tak si s ním užijete spoustu vulgárních výrazů, které kontrastují s na první pohled uhlazenou Paříží.

Claudia Rouxová je novinářka, která se zabývá kriminálními činy a často spolupracuje s policií. Má sice bohaté tatíčka, ale nikdy toho nezneužívala, místo toho se snaží prorazit sama za sebe a žít si po svém.

„Ano. Za těch pár hodin, co jste byl pryč z kanceláře, byly ukradeny všechny zbraně na ambasádě, velvyslance sežral lev a okamžité poté nás napadli Marťané.“ Pokrčil rameny. „Dochází k tomu pokaždé, když jste pryč.“

„Rozumím. No, pokud nějaká z těch stvoření není v mé kanceláři, pustím se do práce.“

(str. 52)

Ještě musím zmínit Emmu, která dělá Hugovi sekretářku a občas své práce má plné zuby, hlavně když se Hugo rozhodne v době dovolené řešit případ mizejících bukinistů za zády velvyslance a ona to pak u nadřízeného musí vysvětlovat. S Hugem se neustále slovně pošťuchují, což ovšem dělá knihu mnohem atraktivnější, protože se u toho často zasmějete.

Samotný děj je dobře propracovaný a postupně se odhalují další stopy k případu, jenže některé nikam nevedou a Hugo musí několikrát začínat od počátku. Souvisí zmizení Maxe s cenou knihou, kterou těsně před únosem Hugovi prodal? A proč mizí i další bukinisté? O co tu celou dobu jde?

Hugo má své chyby a hlavně trochu delší vedení, protože čtenář částečně odhalí tajemství okolo bukinistů dřív než Hugo s Tomem, a pak se může bavit na jejich účet, jak pořád ještě tápou a jsou bezradní.

„Tak proč si kurva myslíš, že za všechno může právě ten chlap? Ježíš, Hugo, jsi agent FBI, ne nějaká zasraná slečna Marplová. Nemyslíš si o lidech, že sou viníci jenom proto, že se ti při pohledu na ně srazil čaj.“

(str. 259)

Závěr není tak velkolepý, jak jsem očekávala, ale nechybí v něm napětí, akce a všechny otázky jsou zodpovězeny. Případ je uzavřen.

Kniha upoutá už na první pohled a jako milovnice Paříže jsem si její čtení užila. Obálka se k ději skvěle hodí a vážně je povedená.

Knihkupec je skvělý kriminální román, který nadchne příznivce starých knih, detektivek a napětí. Kniha si vás prostě získá a nedokážete se od ní odtrhnout.

Hodnocení: 90 %

Velice děkuji nakladatelství Knižní klub za možnost získat výtisk k recenzi.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

Knihkupec

Název: Knihkupec (orig. The Bookseller, 2012)

Autor: Mark Pryor

Překlad: Edda Němcová

Vazba: Tvrdá s přebalem

Počet stran: 328

Vydal: Knižní klub, 2014 (1. vydání)

Doporučená cena: 299 Kč