neděle 7. července 2013

Recenze: Čelisti slov - Steven Hall

Představte si, že jste nezemřeli, ale ztratili vzpomínky, myšlenky, vědomosti i svou osobnost... Co je horší - zemřít nebo ztratit samu sebe?



Eric Sanderson procitl a neví, kdo je. Jeho psychiatr dr. Randlová mu vysvětluje, že trpí psychickou poruchou. Po smrti své přítelkyně Clio začal trpět výpadky paměti, až postupně zapomněl celou svou osobnost. Eric se snaží vzpomenout, ale nejde mu to, a pak začne dostávat podivné dopisy od někoho, kdo se podepisuje jako Eric Sanderson I. a tvrdí, že je jeho předchůdce a pokud čte dopisy, tak je již mrtvý. Vše připravil dopředu, aby nový Eric mohl začít znovu, tam kde on skončil... Zní to šíleně? Ono to je šílené! A není divu, že Eric tomu nevěří a dopisy ignoruje, jenže pak u sebe v obýváku zažije podivnou událost - je napaden obrovským žralokem. Je nutné, aby se pustil do pátrání po minulosti - jeho předchozí já (Eric Sanderson I.) existoval, jenže ten žralok mu sežral celou osobnost, takže zbylo jen prázdné tělo, kde se zrodil nový Eric Sanderson, ale ten žralok po něm jde znovu. Eric pomocí deníků a dopisů svého předchůdce seskládá fragmenty svého bývalého života a vydá se v jeho stopách. Musí vyhledat dr. Fidorouse, ten mu snad vysvětlí, co je zač žralok Ludovic a proč jde zrovna po něm.

Dokáže Eric porazit Ludovica a zachránit se? Skutečně mu dr. Fidorous pomůže, nebo ho chce jen využít? Kdo je neohrožená Scout? A nestojí v pozadí událostí nějaký zlosyn, jenž chce ovládnout svět? Kdo je tajemný Mycroft Ward? Kde spočívá počátek tohoto příběhu? A jak skončí?
..........

Tato autorova prvotina je na jednu stranu brilantní knihou, ale na druhou naprostá fantasmagorie, která postrádá hlavu i patu. Pokud se vám však podaří proniknout do hloubky příběhu, tak zjistíte, že spousta věcí mělo nějaký význam, jen je potřeba hledat a zamyslet se nad napsanými řádky.

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl a myšlení hlavní postavy, což se mi na začátku stálo nemožné, ale později jsem se od knihy jen stěží odtrhávala. Děj sice nebyl přespříliš originální, ale po psychologické stránce byl dech beroucí, protože se nebál zahrávat s lidmi i ožehavými tématy dnešní moderní doby, kdy je všechno propojené sítí.

Co dělá člověka člověkem? Jeho duše? Osobnost? Vzpomínky? Inteligence a schopnost učení? A co kdyby všechno tohle ztratil a zbylo jen tělo, slupka? Byl by to ještě člověk? Nebo jen loutka?
Vůbec jsem netušil, kdo jsem. Ani kde jsem.
(str. 11)
Staří lidé, nebo třeba člověk trpící demencí často kus po kuse ztrácí své vzpomínky a někdy i něco více. Co by pro lidi znamenalo, kdyby se dokázalo nahradit myšlení i vzpomínky pomocí nějakého programu? Bylo by to k užitku, nebo by toho někdo využil a přemazával lidi podle libosti?

V knize je vykreslena speciální oceánologie, kde existují pojmové ryby plující v lidské interakci. Objeví se zde celá řad druhů ryb mysli, slov a imaginace, ale nejvíce prostoru dostala nejnebezpečnější z nich, a to žralok Ludovic, který požírá vědění, myšlenky i celkově mysl. Hlavní hrdina to zažil n vlastní kůži, jenže si to nepamatuje. Jde se proti němu i bránit, ale výsledek není nikdy příliš jasný. Je to žralok, který se chová stejně jako jeho vodní příbuzní, jakmile ucítí krev (v tomto případě myšlenku), tak se nezastaví. Jenže na rozdíl od normálních žraloků, ve světě myšlenek neexistuje souš, kam by tato paryba nemohla. Je tu sice možnost, jak se mu na chvíli ztratit, stačí se obklopit vědomostmi ve formě knih, kde je spousta písmen, jenž Ludovica na čas zmatou.

Vím, je nejspíše obtížné si to představit, ale po proniknutí do hlubin příběhu, jehož první část je velmi osamělé putování za vzpomínkami, které Eric nemůže najít, protože si nic nepamatuje a dostává jen ty podivné dopisy, což mu na klidu příliš nepřidá.
Nepamatujeme si jen minulost, ale též budoucnost. Padesát procent paměti je vyhrazeno nikoli tomu, co se stalo, ale tomu, co se teprve stane. Úkoly, výročí, schůzky, rozdělná práce, plány, všechny naděje, sny a ambice, které tvoří celek každého lidského života - pamatujeme si, co jsme dělali, ale taky to, co teprve uděláme. Jen ostří přítomnosti je „tvrdý fakt“. Minulost a budoucnost jsou záležitostí mysli - a mysl lze změnit.
Eric Sanderson
(str. 264)
Ryby slov jsou jen v myšlenkách, přesto jsou skutečné a hlavně velmi nebezpečné. Většina lidí se před nimi nedokáže bránit a pak to s nimi nemůže dopadnout dobře. V této knize jde hlavně o představivost, bez níž se nepohnete z místa a nebudete moci všechno pochopit.
Na čtení jsou „Čelisti slov“ dosti složité, musíte při tom hodně uvažovat o ději i postavách, zároveň se v textu ukrývá dost šifer i skryté významy. Ani Eric si často neví rady, naštěstí potkal (nebo ho vyhledala) Scout a dr. Fidorouse, takže proti záporákovi nestojí sám a závěrečný boj stojí za to.
Ironií je, že podstatnou část knihy je Eric ponechán na pospas jeho myšlenkám a pokusům si vzpomenout, tedy pokud nepočítám jeho kocoura Iana, který ho během cest doprovází.

Kniha „Čelisti slov“ není příliš originální, jelikož podobně laděných příběhů bylo ve sci-fi napsáno mnoho, přesto jde o knihu s velkým K, protože má velmi hluboký, propracovaný děj, který stojí za přečtení, stejně jako tako kniha. Dokáže se zapsat do vašich myslí a budete o ní přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Rozhodně nejde o žádnou lehkou oddychovku, ale o brilantní literární zážitek.

Hodnocení: 5/5


Název: Čelisti slov (orig. The Raw Shark Texts, 2007)
Autor:
Steven Hall
Překlad: Ladislav Nagy
Vazba: Tvrdá s přebalem
Počet stran: 416
Vydal: Odeon, 2008 (1. vydání)

1 komentář:

  1. Obálka by ma nezaujala, ale podľa recenzie by aj mohla. :)

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.