pondělí 15. července 2013

Detektivní víkend s Veronikou

Tentokráte jsem si udělala rodost tím, že jsem si z knihovny vyndala detektivky od Veroniky Černucké a dala se do čtení. Dobrá detektivka...hm, to je pak celý víkend lepší. :-) K tomu jsem si udělala "aranžmá" z květin, kulaté vázy a několika skleněných kamínků a kuliček. Nic složitého, přesto se mi to líbí a skvěle mi květiny ozdobí pokoj. Poslední dobou mám ráda několik květin ve váze.


Veronika Černucká, toto jméno se u příznívců českých detektivek nemusí příliš představovat, proto ji v nakladatelství Moba v edici Půdovní česká detektivka vyšly již čtyři čtyři knihy - Noc, kdy jsem měla zemřít; Tajemství sedmi ještěrek; Právo na vraždu a Chuť na hřích, k tomu tu je ještě sešitová detektivka Půlnoční rekviem.


Vzala jsem to hezky postupně, takže nejdříve krimi povídky Noc, kdy jsem měla zemřít, což byla první kniha, kterou jsem od Veroniky četla a zaujala mě natolik, že jsem si musela koupit i ostatní knihy od této talentované autorky.
"Noc, kdy jsem měla zemřít" není jeden ucelený příběh, ale jedná se o soubor devatenácti kratších, ale rozhodně neméně napínavých krimi povídek, jenž většina je spíše psychologická než nabitá akcí.

"Tajemství sedmi ještěrek" je detektivka klasického druhu, kde máte dům s několika lidmi, kde se stala vražda. Sice to na první pohled vypadá otřepaně, ale autorka si s dějem pohrála, přidala humor i napětí, a proto je příběh čtivý a já se nemohla od něj nemohla vůbec odtrhnout.
Tara je velmi výjimečná a svérázná žena, které nechybí atraktivita, inteligence, bystrý úsudek i osobitý smysl pro humor. Její rodina sice nemá zrovna dobrou pověst, kterou korunuje její dědeček coby mafiánský kmotr v důchodu, ale to jí nezastaví a touží sloužit zákonu. K policii jí nepřijme inspektor Myška, protože je žena a je chytřejší než on, takže Tara tedy zvolí jinou metodu, jak odhalovat spletité případy, stane se soukromým detektivem.

"Právo na vraždu" je soubor devíti povídek, které spojuje téma "Kdo má právo na vraždu?" Na tuhle knihu jsem "pyšná", protože mi ji Veronika poskytla k recenzi a napsala mi i věnování.
Povídky si pohrávají hlavně s nevyřčeným, až thrillerové napětí je pouze naznačené, přesto čtenáři občas běhá mráz po zádech.

Čtou se velmi dobře, přesto je nelze zhltnout na jednou. Pokud si chcete jednotlivé povídky náležitě vychutnat, tak doporučuji číst pomalu a soustředit se na každé písenko, lépe si tak vychutnáte jejich až mrazivou atmosféru.
Co se týče žánru, tak jde více o psychologický thriller než o klasickou detektivku. Akční scény či nějaké přestřelky zde nečekejte, jde tu spíše o naznačené napětí ve vzduchu, při kterém se budete kolem sebe otáčet, zda na vás někde nečíhá nebezpečí.

"Chuť na hřích" je zatím poslední soubor třinácti krimi povídek, které s klasickou detektivkou nemaí příliš společného a jde o thriller, kde je děj spíše jen načrtnutý a vyústí v nečekaný, někdy až šokující závěr, jenž bere dech. Taková zakončení příběhů by vás ani ve snu nenapadlo, proto se od knihy neodtrhnete. Zároveň nám ukazuje, že vrahem může být kdokoliv a většinou je to právě ten, koho bysme nikdy nepodezírali.
Povídky jsou od sebe velmi odlišné, stejně jako vraždy v nich, někdy se vraždí z běžných důvodů, jako je žárlivost, pomsta, peníze či neochota se rozvést, ale vyskytnou se zde i sériový vrazi či atentátníci. Nikdy tedy nevíte, odkud se vrah může vynořit a o co mu jde (pokud to ví on sám). Velice často se totiž již domníváte, že o něm víte vše, ale v závěru se ukáže, že zabijákem je někdo úplně jiný. Překvapení tedy na sebe nenechají dlouho čekat.

A na závěr tu mám sešitové krimi "Půlnoční rekviem", které je na pomezí mezi detektivkou a thrillerem. Pomalu se před námi odkrývají indicie, které hledá i hlavní postava Kamila a společně s ní postupujeme kupředu. Knížečka je útlá a zhltne se během chvilky, protože je děj napínavý a nepostrádá smysl pro humor, což jej trochu odlehčuje a dělá příjemnějším. 

Tento týden jsem radosti pojala trochu odlišně než ty předešlé, ale prostě jsem měla chuť na pořádnou dávku detektivek a Veronika Černucká je můj osvědčený autor. Její knihy mají švih, nenudím se u nich a užiju si krimi zápletek. Výborně strávený víkend. :-)

3 komentáře:

  1. Aj ja by som si už konečne prečítala nejakú detektívku :) Dúfam, že sa k nej niekedy dostanem :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak se poptejte u Vás v knihovně. Já budu jen ráda, když se mé knížky dostanou i na Slovensko:-)
      Veronika Černucká

      Vymazat
  2. Tak a teď jsem v koncích...s recenzí souhlasím, ale literárním kritikem se asi nikdy nestanu. Už odlišení žánru detektivka a thriller mě dostalo. Fakt jsem si myslela, že thriller přeloženo z anglického jazyka znamená "česky" detektivku..omlouvá mě snad jen to, že poprvé, když jsem se s tím cizím označením žánru setkala, ve slovníku AJ bylo napsáno v překladu detektivka. Nuance rozlišení neznám. Další znak mé přízemnosti vyplynul najevo v momentě, kdy jsem nově vydanou a zakoupenou knihu paní Černucké začala hltat a nevytvořila jsem si krásné naaranžované prostředí, já jsem hodně zvědavá a nedočkavá (ani dopředu nehádám vraha), já tu knihu přečtu jak se říká "jedním šmahem". A pak z toho mám buď dobrý pocit nebo tu knihu zahodím. Dělám to se všemi knihami. Zavládne-li dobrý pocit, knihu přečtu znova a vychutnám si ji. Ke knihám paní Veroniky jsem se vrátila pokaždé a někdy i vícekrát, pokaždé je něco k objevení. Poprvé má rychločetba ze zvědavosti jak to dopadne, podruhé chování a vystupování postav a potřetí (i když to bylo zřejmé v prvotním čtení) vtip a krásná bizarnost povídek..Děkuji paní Veroniko
    Pavlína Šercová

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.