Kniha líných radostí - Tom Hodgkinson

Zahoďte alespoň na chvíli zodpovědnost a zkuste si užít drobný okamžik nic nedělání, zasněte se a začněte žít svůj život jinak, než jen jako hon za úspěchem, penězi a slávou… Prostě si užijte „líné radosti“, které jsou zadarmo.

     Tvrdě pracujeme a věnujeme se věcem, které nás nebaví, abychom vydělali dost peněz na to co nám přináší skutečnou potěchu…
     Na malou knížečku jménem Kniha líných radostí jsem náhodou narazila v knihovně, kde na mě vypadla z police, když jsem vyndávala úplně jinou knihu. Asi osud, ale název mě zaujal, tak jsem ji otevřela a začetla se do myšlenek autorů. Musím se přiznat, že jsem se začala hned usmívat a říkala si, jak je možné, že jsem alespoň trochu žila podle knihy, kterou jsem předtím nečetla. Ano, se zajímavými myšlenkami a nápady, kterých je v knize hodně, jsem se sžila.
     Uvolněte se a sledujte, jak v oblacích stoupající páry mizí okolní svět a s ním vše nedůležité.
     Vlastně nejde o naučnou literaturu (přestože v sobě má mnoho moudra a může lidi poučit), ale humornou a vtipnou knihu, stejně jako kniha Líný rodič, kterou napsal Tom Hodgkinson. Kniha líných radostí není ovšem jen jeho práce, ale sepsal ji s dalšími jedenácti autory z okruhu časopisu Idler.
     V našem stále uspěchanějším, digitalizovaném, přísně racionálním světě je lavička bezpečným útočištěm uprostřed města.
     Kniha se mi velice líbí nejen myšlenkami, ale i formou zpracování. Krátké, humorné, ale i poučné glosy a zamyšlení jsou doplněny o ilustrace, takže kniha nepotěší jen duši, ale i oči. Čte se lehce a doporučuji ji mít doma, abyste si v ní mohli kdykoliv zalistovat a najít si zajímavé moudro.
     Klidný, sladký, bezstarostný spánek je nelepší lék na znavenou duši!
     Kdy jindy si člověk tak dokonale užije pár minut v posteli než ve chvíli, kdy by už měl být dávno na cestě?
     Už od dětství nás všichni učili, že lenost je hřích a prostě se nesmí lenošit, ale pilně pracovat, abychom nezaháleli. Dnešní svět se tak stal honem za vyděláním peněz, získáním slávy a moci. Až lidé často zapomínají, že je dobré alespoň na chvíli vypnout, třeba se posadit na lavičku a vnímat to nicnedělání jako oddych a relaxaci.
     Pokud se naučíme užívat si líných radostí, najdeme cestu zpět k přírodě. Lidé se během posledních svou tří set let usilovně snažili odvrhnout vše, co jim způsobuje nepohodlí. Vymysleli klimatizace, zavedli ústřední topení, naučili se stavět z betonu, jezdit v autech a komunikovat na sociálních sítích. Všemi těmito vynálezy se snaží bojovat s obtížnou přírodou. Chtějí stvořit krásný nový svět, kde se stárne čím dál pomaleji a netrápí nás chlad a bláto.
     Lenoši ale přírodu milují. Je tu pro všechny zdarma a navíc léčí. A cesta zpátky je tak snadná. Stačí se zastavit na kamenité pláži a chvíli házet žabky…

     … Lenošením můžeme pomoci Zemi. Když si jen tak lehnete na louku, svěříte se do její náruče a nijak jí neubližujete. Kdyby lidé posledních dvě stě let nestavěli továrny, nevyráběli automobily, zbraně a letadla, a místo toho raději leželi v trávě, neměli bychom tolik mrtvých a Země by na tom byla daleko líp. Planetu můžeme zachránit, pouze když ji přestaneme drancovat, takže ležení v trávě je vlastně radikálně ozdravný proces.
     Svým způsobem se v knize nedozvíte nic nového, ale spíše vám jednotlivá zamyšlení připomenou, co je to snění a odpočinek. Neříkám, abyste najednou začali žít líně a nic nedělali, ale občas prostě člověk musí vypnout, vydychnout si a třeba udělat něco bláznivého.
     Bláznovství je skvělá věc.
     „Líné“ radosti se přináší osvobození od všedního stereotypu a nechávají vám prostor pro snění, utřídění svých vlastních myšlenek a třeba pro kreativní tvoření. Fantazii se meze nekladou. Co takhle na okamžik zahodit „dospěláctví“ a zase být dítětem? Vzpomeňte si na Malého prince, vidíte kresbu zavřeného hroznýše se slonem uvnitř, nebo klobouk? Dokážete ještě vidět beránka uvnitř krabice?
     Snění je náš prapůvodní kyberprostor, naše vlastní „vestavěná“ virtuální realita. Ve snech se vydáváme do nových světů, alternativních realit, s jejichž pomocí lépe chápeme každodenní život. Snění je cesta k podvědomí, k našemu pravému já.
     Žijeme ze snů. Jsou středobodem našeho bytí. Měli bychom jim naslouchat.
     Kniha líných radostí přinese čtenáři mnoho radosti, takže ji mohu všem jedině doporučit. Nehraje si na nic velkolepého, a tím je krásná, čtivá a poučná.

Název: Kniha líných radostí (orig. The Book of Idle Pleasures, 2010)
Autor: Tom Hodgkinson
Překlad: Jan Sládek
Počet stran: 224
Vydal: Jota, 2012 (1. vydání)

Komentáře