Odinovo dítě – Siri Pettersen

První díl fantasy série, která určitě mnohé zaujme už svou obálkou, jenž přesně vystihuje hlavní zápletku knihy. S ocasem, nebo bez ocasu, kdo je lepší?

     Hirke žije ve světě, kde všichni z Ymova plemene mají ocas a dokážou pomocí Síly přimknout. Všem vládne velký Vidoucí, jehož slova naplňuje Rada. Všechny děti v patnácti letech čeká Obřad, který jim ukáže jejich cestu a jakým způsobem budou moct sloužit Vidoucímu. Hirke je sice nebojácné děvče, ale z Obřadu má strach, protože ona je odlišná od ostatních, nemá ocas a nedokáže přimknout. Její přítel z dětství Rime An-Elderin se zrovna vrací, ale změnil se, přesto pro Hirke má tak trochu slabost. Dokonce se jí snaží pomoci s vnímáním Síly, ale pak se Hirke od svého otce dozvídá, že není z Ymova plemene a ocas nikdy neměla. Hirke je totiž Odinovo dítě, bezocasní tvor z mýtů, z kterého všichni mají strach. Hirke je plíseň, kterou je potřeba zničit, aby nenakazila ostatní. A tak se zničehonic Hirke obrací život naruby a ona musí uprchnout... Jenže pak se objeví Slepí, kteří přinášejí jen zkázu a smrt a údajně za jejich příchodem stojí právě Odinovo dítě...

     První díl severské fantasy série, kde je všechno tak trochu na ruby. Všichni lidé mají ocas a Hirke jej nemá, což jí strašlivě odlišuje a dělá to z ní příšeru. Její otec, který jí našel v lese se jí pokusil ochránit tak, že jí v místě ocasu vyřezal stopy po vlčích zubech a všem řekl, že tomu dítě vlk sežral ocas. Jenže ani to nedokáže zastavit události, které se v jejích patnácti letech dají do pohybu.

     Hirke je sice odvážně děvče, ale z Rady má prostě strach. A není se čemu divit, jak se ukáže všechny obavy byly na místě. Přestože působí obyčejně, tak je něčím výjimečná, a to nemyslím její „plíseň“, ale to, že sice nedokáže přimknout, přesto dokáže cítit Sílu a navíc si jí oblíbí jeden havran, což je posvátné zvíře.

     Rime An-Eldarin pochází z urozeného rodu a tak je mu předurčeno místo v Radě, ale on si po obřadu volí cestu bojovníka a služebníka, čímž všechny překvapí, hlavně jeho rodinu, která pociťuje zklamání. On ale nikdy netoužil po moci a místě v Radě, chtěl zkusit normální život, ale osudu uniknout nelze, hlavně v okamžiku, kdy zachrání Hirke před smrtí a tím se vzepře všem...

     „Kdo jsi?“ Otázka přišla náhle, ale bez zlého úmyslu. Měla ji probudit, to pochopila. Hlas, který se ptal, byl však tak známý, že nedokázala odpovědět. Příliš drahý. Ozval se znovu. „Kdo jsi, Hirko?“

     „Jsem plíseň,“ odpověděla beze smutku. „Všechno, čeho se dotknu, zplesniví a odumře...“

     Rime se rozesmál. Ják se může smát? Taková nehoráznost. Bylo to snad u Kolkaggy zvykem? Otáčet nožem v ráně? Obrátil ji k sobě. „To je příliš teatrální i na tebe, nemyslíš?“ Jeho slova převrátila její vnímání skutečnosti naruby. Jako v zrcadle jí ukázala její vlastní pokrytectví. Tíha světa z ní spadla a ona se usmála.

     „Jsem Hirka. Hirka bezocasá.“

     „Žiješ, Hirke?“

     „Ano. Žiju.“

     „Dobře.“ Rime se předklonil a políbil Hirku na rty. Bylo to tak náhlé a nečekané, že nestihla vůbec nic udělat. Odtáhl se a ušklíbl. „Značka pro tebe, jestli se pletu a dneska shniju.“

(str. 381-381)

     Děj je z počátku trochu náročnější, ale stačí se trochu zorientovat a hned vás příběh pohltí. Rozhodně je čtivý a plyne svižným tempem, takže na nudu nebudete mít čas, protože se neustále něco děje.

     Za jednu věc jsem však autorce neskonale vděčná, a to, že odsunula romantickou linii na vedlejší kolej a soustřeďuje se na fantasy svět plný magie. To je totiž největší nevýhoda young adult knih, protože obvykle se všechno točí jen kolem láska mezi hlavními hrdiny, až se mi z toho dělá špatně, ale tady to tak není, což je velká výhoda knihy.

     V knize najdete mnoho postav, některé vám budou sympatičtí, dalšími budete opovrhovat a najdou se zde i tací, z kterých jde vážně strach. Autorce se podařilo vykreslit mnohovrstvý příběh, kde každá postava má své místo.

     Příběh je vykreslen dosti realisticky, takže život chudých lidí a vyhnanců je krutý, politika nezná čisté jednání, protože kdo si chce udržet moc, tak si prostě musí ušpinit ruce a pokud se v tomto světě někdo odlišuje, tak má být prostě urychleně zahuben.

     Přiznám se, že jsem od knihy očekávala něco trochu jiného, hlavně když se tvrdilo, že se inspiruje severskou mytologií, tak se tu mohli objevit severští bohové a tak, ale tady nic takového není. Ale zde se prostě vypráví příběh o dívce Hirke, která je odlišná od ostatních. Jen by mě zajímalo, proč se bezocasým říká Odinovo dítě?

     A proč je to tady naruby, že lidé s ocasem jsou normální a bez ocasu nenormální? Protože v knize to tak prostě je, ale důvod se nikde nedočtete. Možná jsem šťoural, ale tahle vysvětlení mi prostě chybí.

     Ano, jsou zde čtenáři předloženy informace o kultuře, kde všichni uctívají Vidoucího a vládne jim Rada, ale kde se Vidoucí vzal? Proč tomu tak je? Přidat trochu historie by neuškodilo. A kdo jsou Slepí? Jistě, prošli Havraními kruhy, ale proč jsou tak nebezpeční? A jaký svět se skrývá na druhé straně Havraních kruhů? Kameník měl pravdu, těmi kruhy prošla Hirke jako novorozeně, tak je logické, že tam musí být lidé jako ona. Ale to se v knize prostě nedozvíme.

     Chápu, že jde o úvodní díl série, takže autorka nemůže prozradit všechna tajemství, ale něco by mohla. Protože takhle přečtete přes pět set stránek a dozvíte se prd. Nezbývá, než si počkat na druhý díl, aby ukázal svět, do kterého Hirke odešla. Jen se ptát, zda mě to láká k tomu, abych si další díl přečetla.

     Odinovo dítě je rozhodně zajímavé fantasy, které je čtivé a pokud překonáte trochu obtížnější začátek, tak rozhodně nebudete litovat přečtení. Závěr je sice z části uzavřený, ale přesto zůstalo nezodpovězených až příliš mnoho otázek. Tak uvidíme, jakým směrem se budete tato série ubírat.

Název: Odinovo dítě (orig. Odinsbarn, 2013)

Série: Havraní kruhy – 1. díl

Autor: Siri Pettersen

Překlad: Helena Vyplelová

Počet stránek: 568

Vydal: Host, 2016 (1. vydání)