Artyčoková srdíčka - Sita Brahmachari
Zajímavý příběh o
lidských srdcích, která se rodí nevinná a plná lásky, ale časem se většině
lidem kolem srdce vytvoří neproniknutelné vrstvy jako u artyčoku. A co se stane
těm, kteří si své srdce nedovedou ochránit? Pro ty jsou tu Artyčoková srdíčka...
Mira
je dvanáctiletá dívka, která bere celý svůj život jako jeden velký zmatek. Její
rodina je totiž silně umělecká, což přináší řadu příkoří a hlavně slovo
normálnost téměř neznají. Se svou kamarádkou se přihlásila na kurz tvůrčího
psaní, který vede slečna Printová. A tak si Mira den po dni poprvé zaznamenává prožitky
ze svého okolí a konečně, jako by poprvé otevřela oči, také vidí své příbuzné
trochu v jiném světle, než kdy předtím. Například více poznává záhadného Jide
z kurzu, který si toho v životě už prožil hodně, což mu
znepřístupnilo srdce. Dokáže Mira proniknout skrz jeho vrstvy? Do toho se Mira musí
vyrovnat s umírající babičkou Josie, které se rychle zhoršuje zdraví, ale
zároveň nepřestává prožívat poslední zbytky dní...
Přiznám se, že
jsem z počátku knihu považovala za další hloupou romanci pro náctileté,
ale velice brzy jsem zjistila, že jsem se nemohla mýlit více. Artyčoková
srdíčka nejsou nic velkolepého, to bych se tvrdit neodvážila, ale zároveň mají
hloubku příběhu, kde nahlédneme do srdcí i duší tří lidí – Miry, její babičky
Josie a kluka jménem Jide. Každá postava je jiná, přesto mají mnoho společného,
jako je touha po životě i lásce.
Knihu bych za
romanci vlastně ani nepovažovala. Jistě, je tam zamilovaná zápletka mezi Mirou
a Jide, ale v ději to vůbec není důležité. Mnohem intenzivněji je
vykreslen vztah lidí ke smrti – někteří se jí bojí, jiní na ni prostě čekají, a
pak je tu babička Josie, která smrt bere jako součást života. Smrt je v knize
cítit dost silně, ale nečekejte nic morbidního, to tedy ne. Je tu mnoho smutku
z odcházení blízkých lidí, ale zároveň naděje, že život pokračuje, dokud
se ho nevzdáte. A pokud prožíváte všechno vesele a s humorem, tak můžete
být vážně šťastní až do poslední minuty.
Babička
Josie je trochu
svérázná a veselá dáma v letech, která si stará vůbec nepřipadá. Bohužel
její tělo i zdraví tvrdí něco jiného a ona pomalu odchází z tohoto světa.
Jenže než odejde, tak se rozhodne, že se nehodlá litovat a raději si užije
poslední chvíle s rodinou a přáteli. Dokonce si objedná rakev, aby si ji s Mirou
vesele pokreslily. Josie přece nechce, aby byl na pohřbu smutek. Z posledních
sil se pokouší Miře ukázat svůj veselý pohled na svět. To ona daruje Miře
přívěsek artyčoku, aby dávala na své srdce pozor.
„...Většině lidí, než zestárnou, kolem srdce vyrostou takovéhle tvrdé skořápky. Když se narodí miminko, tak má srdíčko něžné, otevřené, důvěřivé a plné lásky, jako Laila, ale postupně krok za krokem, se člověk naučí dávat si pozor, a jak léta jdou, srdce mu obrůstá pořád tvrdšími vrstvami. Jen se podívej! Listy, co rostou na povrchu artyčoku, jsou tak tuhé, že se ani nedají jíst, ale čím hlouběji jdeš, blíž k srdci, tím jsou jemnější. Tvrdé vrstvy na povrhu působí, že toho člověk tolik necítí, takže pak chodí po světě se zatvrzelým srdíčkem, kterého se nikdo nemůže dotknout. Někteří lidé si samozřejmě nemůžou pomoct – nikdy se nenaučí, jak se chránit... to může být štěstí i smůla zároveň.“
(str. 41)
Mira je mladá dívka, která není ve
škole nijak oblíbená, ale vlastně je jí to jedno. Nikdy se nesnažila vyčnívat a
vlastně ani netoužila se stát spisovatelkou, ale po přihlášení na kurz tvůrčího
psaní v sobě objevuje výjimečnost a nadání pro vyjádření svých citů a
vnímání světa na papír. Je to citlivá duše, která je křehká, ale zároveň v sobě
má i netušenou sílu. Babička Josie jí vždy byla oporou a nyní, když jí má
ztratit, tak neví, co si má počít. Naštěstí jí na tvůrčí psaní učí slečna
Printová, která se v jejím životě objevila právě v tu pravou chvíli,
aby se Mira dokázala smířit s budoucí ztrátou babičky a také aby otevřela
srdce.
Jide je záhadný kluk, který toho moc
nenamluví. Jeho minulost je obestřena tajemstvím, protože je adoptovaný, ale
zároveň sám ví, odkud pochází a co se přihodilo jeho biologickým rodičům. Jeho
srdce je pevně sevřeno vrstvami artyčoku, takže o své minulosti nechce mluvit,
ale Mira mu pomůže svou citlivostí v deníkových záznamech na hodiny tvůrčího
psaní, aby se jí sám otevřel a našel v ní oporu.
Slečna
Printová, pro
všechny Pat, je trochu tajuplná postava, která je vždy dokonalá, ale zároveň
milá a přátelská. Pro Miru má vždy čas, aby jí mohla poradit v těžkých momentech
života. Jak se dokáže všude zjevovat, když ji Mira zrovna potřebuje, to působí
až trochu nadpozemsky. Není tedy divu, že ji Mira považuje za svého anděla,
který na ni dává pozor. Ale kdo ví, jak je to s Pat doopravdy. Třeba je to
vážně jen učitelka tvůrčího psaní.
Kniha je určena
pro dvanáctileté slečny, které jistě ocení zajímavý styl psaní a vnímavost
příběhu, který má sice smutný podtext, protože je to kniha o smrti a vyrovnání
se s ní, ale zároveň v sobě má veselost a živorodost. Čtivost příběhu
je velká výhoda k tomu, takže si čtení vážně užijete.
Jelikož se jedna
linie týká kurzu tvůrčího psaní, tak nám slečna Printová vysvětlí, kde má
spisovatel brát inspiraci ke svému psaní a ještě něco málo o tvoření. Je to
velké plus a nejen to, dělá z knihy zajímavý zážitek.
Když někdo umírá, tak je všechno, co řeknete a uděláte, důležitější než normálně. Když někdo umírá, tak si všímáte... vlastně všeho. Všechno se pohybuje zpomaleně.(str. 89)
Oceňuji, že i když
je to příběh určen pro mládež, tak se autorka nebála zabývat se tématem smrti a
jako jedna z mála popustila fantazii uzdu, ale hlavně tu romantickou část
odsunula spíše do pozadí, takže v popředí jsou důležité vztahy a děj okolo
hlavních postav.
Konečně kniha pro mládež,
která má hloubku a není jen povrchová. Artyčoková srdíčka dokážou chytnout za
srdce čtenářek a ty rády prožijí děj společně s postavami.
Velice
děkuji nakladatelství Slovart za
poskytnutí výtisku k recenzi.
Název: Artyčoková srdíčka (orig. Artichoke
hearts, 2011)
Autor: Sita Brahmachari
Vazba: pevná
Počet stran: 304
Vydal: Slovart, 2016
Moc hezká recenze. Možná se ke knize taky někdy dostanu, i když věkem nejsem už ani zdaleka cílová skupina :). Obálku má lákavou.
OdpovědětVymazatKateřina
trojtecka.blogspot.cz
Moc děkuji. No, já taky už nejsem zrovna cílová skupina, a to už šestnáct let :-), ale občas ráda sáhnu po nějaké oddechovce a tahle kniha mě vážně mile překvapila.
OdpovědětVymazatKnížka mě zaujala na první pohled obálkou, ale potom i anotací. I když jsem věkově už úplně jinde, stejně mě to láká si knihu přečíst :)
OdpovědětVymazatPěkná recenze, čím více o ní čtu, tím více mě láka :)
OdpovědětVymazatKaty