Artyčoková srdíčka - Sita Brahmachari

Zajímavý příběh o lidských srdcích, která se rodí nevinná a plná lásky, ale časem se většině lidem kolem srdce vytvoří neproniknutelné vrstvy jako u artyčoku. A co se stane těm, kteří si své srdce nedovedou ochránit? Pro ty jsou tu Artyčoková srdíčka...


Mira je dvanáctiletá dívka, která bere celý svůj život jako jeden velký zmatek. Její rodina je totiž silně umělecká, což přináší řadu příkoří a hlavně slovo normálnost téměř neznají. Se svou kamarádkou se přihlásila na kurz tvůrčího psaní, který vede slečna Printová. A tak si Mira den po dni poprvé zaznamenává prožitky ze svého okolí a konečně, jako by poprvé otevřela oči, také vidí své příbuzné trochu v jiném světle, než kdy předtím. Například více poznává záhadného Jide z kurzu, který si toho v životě už prožil hodně, což mu znepřístupnilo srdce. Dokáže Mira proniknout skrz jeho vrstvy? Do toho se Mira musí vyrovnat s umírající babičkou Josie, které se rychle zhoršuje zdraví, ale zároveň nepřestává prožívat poslední zbytky dní...

    Přiznám se, že jsem z počátku knihu považovala za další hloupou romanci pro náctileté, ale velice brzy jsem zjistila, že jsem se nemohla mýlit více. Artyčoková srdíčka nejsou nic velkolepého, to bych se tvrdit neodvážila, ale zároveň mají hloubku příběhu, kde nahlédneme do srdcí i duší tří lidí – Miry, její babičky Josie a kluka jménem Jide. Každá postava je jiná, přesto mají mnoho společného, jako je touha po životě i lásce.
    Knihu bych za romanci vlastně ani nepovažovala. Jistě, je tam zamilovaná zápletka mezi Mirou a Jide, ale v ději to vůbec není důležité. Mnohem intenzivněji je vykreslen vztah lidí ke smrti – někteří se jí bojí, jiní na ni prostě čekají, a pak je tu babička Josie, která smrt bere jako součást života. Smrt je v knize cítit dost silně, ale nečekejte nic morbidního, to tedy ne. Je tu mnoho smutku z odcházení blízkých lidí, ale zároveň naděje, že život pokračuje, dokud se ho nevzdáte. A pokud prožíváte všechno vesele a s humorem, tak můžete být vážně šťastní až do poslední minuty.

    Babička Josie je trochu svérázná a veselá dáma v letech, která si stará vůbec nepřipadá. Bohužel její tělo i zdraví tvrdí něco jiného a ona pomalu odchází z tohoto světa. Jenže než odejde, tak se rozhodne, že se nehodlá litovat a raději si užije poslední chvíle s rodinou a přáteli. Dokonce si objedná rakev, aby si ji s Mirou vesele pokreslily. Josie přece nechce, aby byl na pohřbu smutek. Z posledních sil se pokouší Miře ukázat svůj veselý pohled na svět. To ona daruje Miře přívěsek artyčoku, aby dávala na své srdce pozor.
„...Většině lidí, než zestárnou, kolem srdce vyrostou takovéhle tvrdé skořápky. Když se narodí miminko, tak má srdíčko něžné, otevřené, důvěřivé a plné lásky, jako Laila, ale postupně krok za krokem, se člověk naučí dávat si pozor, a jak léta jdou, srdce mu obrůstá pořád tvrdšími vrstvami. Jen se podívej! Listy, co rostou na povrchu artyčoku, jsou tak tuhé, že se ani nedají jíst, ale čím hlouběji jdeš, blíž k srdci, tím jsou jemnější. Tvrdé vrstvy na povrhu působí, že toho člověk tolik necítí, takže pak chodí po světě se zatvrzelým srdíčkem, kterého se nikdo nemůže dotknout. Někteří lidé si samozřejmě nemůžou pomoct – nikdy se nenaučí, jak se chránit... to může být štěstí i smůla zároveň.“

(str. 41)
    Mira je mladá dívka, která není ve škole nijak oblíbená, ale vlastně je jí to jedno. Nikdy se nesnažila vyčnívat a vlastně ani netoužila se stát spisovatelkou, ale po přihlášení na kurz tvůrčího psaní v sobě objevuje výjimečnost a nadání pro vyjádření svých citů a vnímání světa na papír. Je to citlivá duše, která je křehká, ale zároveň v sobě má i netušenou sílu. Babička Josie jí vždy byla oporou a nyní, když jí má ztratit, tak neví, co si má počít. Naštěstí jí na tvůrčí psaní učí slečna Printová, která se v jejím životě objevila právě v tu pravou chvíli, aby se Mira dokázala smířit s budoucí ztrátou babičky a také aby otevřela srdce.

    Jide je záhadný kluk, který toho moc nenamluví. Jeho minulost je obestřena tajemstvím, protože je adoptovaný, ale zároveň sám ví, odkud pochází a co se přihodilo jeho biologickým rodičům. Jeho srdce je pevně sevřeno vrstvami artyčoku, takže o své minulosti nechce mluvit, ale Mira mu pomůže svou citlivostí v deníkových záznamech na hodiny tvůrčího psaní, aby se jí sám otevřel a našel v ní oporu.

    Slečna Printová, pro všechny Pat, je trochu tajuplná postava, která je vždy dokonalá, ale zároveň milá a přátelská. Pro Miru má vždy čas, aby jí mohla poradit v těžkých momentech života. Jak se dokáže všude zjevovat, když ji Mira zrovna potřebuje, to působí až trochu nadpozemsky. Není tedy divu, že ji Mira považuje za svého anděla, který na ni dává pozor. Ale kdo ví, jak je to s Pat doopravdy. Třeba je to vážně jen učitelka tvůrčího psaní.

    Kniha je určena pro dvanáctileté slečny, které jistě ocení zajímavý styl psaní a vnímavost příběhu, který má sice smutný podtext, protože je to kniha o smrti a vyrovnání se s ní, ale zároveň v sobě má veselost a živorodost. Čtivost příběhu je velká výhoda k tomu, takže si čtení vážně užijete.

    Jelikož se jedna linie týká kurzu tvůrčího psaní, tak nám slečna Printová vysvětlí, kde má spisovatel brát inspiraci ke svému psaní a ještě něco málo o tvoření. Je to velké plus a nejen to, dělá z knihy zajímavý zážitek.
Když někdo umírá, tak je všechno, co řeknete a uděláte, důležitější než normálně. Když někdo umírá, tak si všímáte... vlastně všeho. Všechno se pohybuje zpomaleně.
(str. 89)
    Oceňuji, že i když je to příběh určen pro mládež, tak se autorka nebála zabývat se tématem smrti a jako jedna z mála popustila fantazii uzdu, ale hlavně tu romantickou část odsunula spíše do pozadí, takže v popředí jsou důležité vztahy a děj okolo hlavních postav.
    Konečně kniha pro mládež, která má hloubku a není jen povrchová. Artyčoková srdíčka dokážou chytnout za srdce čtenářek a ty rády prožijí děj společně s postavami.

Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí výtisku k recenzi.

Název: Artyčoková srdíčka (orig. Artichoke hearts, 2011)
Autor: Sita Brahmachari
Vazba: pevná
Počet stran: 304
Vydal: Slovart, 2016

Komentáře

  1. Moc hezká recenze. Možná se ke knize taky někdy dostanu, i když věkem nejsem už ani zdaleka cílová skupina :). Obálku má lákavou.

    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji. No, já taky už nejsem zrovna cílová skupina, a to už šestnáct let :-), ale občas ráda sáhnu po nějaké oddechovce a tahle kniha mě vážně mile překvapila.

    OdpovědětVymazat
  3. Knížka mě zaujala na první pohled obálkou, ale potom i anotací. I když jsem věkově už úplně jinde, stejně mě to láká si knihu přečíst :)

    OdpovědětVymazat
  4. Pěkná recenze, čím více o ní čtu, tím více mě láka :)
    Katy

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.