Katyně - Pavel Kohout

Psychologický román Katyně od českého autora Pavla Kohouta, zaujme především neobvyklým dějem, který vám nedá spát...

Lízinka Tachecí se nedostala na gymnázium, ani na dramatickou konzervatoř, ale její rodiče - významný doktor filozofie a energická paní Tachecí - chtějí aby jejich dcera měla alespoň maturitu, proto jim nevadí, že se Lízinka dostala na střední katovskou školu, kterou vedou profesor Vlk a docent Šimsa.
Dívka se svou líbeznou tvářičkou působí mezi ostatními spolužáky trochu extravagantně, ale až zázračně rychle se přizpůsobí a zapadne do kolektivu. I když není zrovna chytrá, tak jí studium vcelku jde a hlavně jí učitelé dost nadržují. Vždyť jí přijali hlavě pro její hezkou podobu a mohla by být budoucností pro katovské zaměstnání. Zvláštní je, že Lízince vůbec nevadí hodiny, kde se učí základy mučení.
Netrvá dlouho, a z Lízinky se stává doslova sexuální modla, ke které všichni (studenti i profesoři) vzhlížejí jako k dokonalé kráse, jenž všichni chtějí vlastnit. Pro ni jsou ochotni učinit cokoliv, i když ona o to nestojí, tak žárlivost je nebezpečná a katům přece nedělá problém někoho zabít...
.......

Kniha u nás byla poprvé vydána v roce 1978 v Edici Petlice, následně se dočkala přeložení do mnoha jazyků nejen po Evropě, ale i po světě.
Jde o dramatický psychologický román, který může čtenáře šokovat svým dějem, který je sice zpočátku humorný, ale později nabere na dramatičnosti a postupně stále více přitvrzuje, což se v závěru ukáže až v brutálních scénách, při kterých slabší povahy mohou mít problémy je strávit.

Počátek je velmi lehký i vtipný, popisuje se zde snaha rodičů o zabezpečení budoucnosti své hezké, ale trochu hloupé dcery a následně i přijmutí do katovské školy, kde se sbližuje se spolužáky a zvyká si na různé netradiční vyučovací hodiny, jako například lámání kolen, věšení či jiné praktiky učení a způsoby poprav. Což občas působí až téměř groteskně.
Jakmile však dojde k vraždě, tak se ironie a vtip mění v napětí, až drama. Na další mrtvé se již nemusí příliš dlouho čekat a děj má spát, kde se mísí brutalita s erotickým podtextem a zároveň i se vzpomínkami některých postav.

Děj je sice jednoduchý, ale k němu se přidává několik linií minulosti a také popisovaní květnatým jazykem všeho - postav, prostředí, katovské výuky i různých témat. Přímě řeči jsou označeny jen pomlčkami a jednotlivé kapitoly jsou ukončeny uprostřed věty, což způsobuje celistvost příběhů, ale čtenář nemá čas si vydychnout.

Všechno působí věrohodně, hlavně tím, že příběh je doplněn běžnou hovorovou mluvou a vulgarismy, tím jsou postavy reálnější. Jen mi přišlo, Lízinka snad za celou dobu téměř nepromluvila, přestože je hlavní postavou.

Sice o této knize nejde říct, že je „erotická“, ale zároveň je tu hodně náznaků. Mladičká Lízinka se stává symbolem dokonalosti a všichni mužské postavy jí téměř uctívají. U stejně starých spolužáků to je nevyznívá příliš nezvykle, ale u hodně staršího docenta Šimsi a profesora Vlka to hraničí s deviací. Hlavně jejich posedlost k patnáctileté dívce je zarážející a místy až odsouzeníhodná.

Nápad katovské školy je propracovaný do detailu, stejně jako většina věcí v této knize. Vyniká jednotlivé seznamování se způsoby poprav či mučení. Jen je trochu zarážející, že nikomu nevadí mučit či dokonce někoho zabít. Všichni studenti jsou v tomhle ohledu až bezcitní a během nácviku mučení na kamarádovi nehnou ani brvou.

Pokud by se některý čtenář chtěl zabývat katovstvím do hloubky, tak se zde dozví mnoho zajímavostí z historie tohoto oboru a je zde odkazováno na několik knih, například na kata Mydláře.

Kniha čtenáře vede i k otázce, zda je katovství správné. Skutečně si někdo zaslouží být za své činy popraven? No, možná i ano, ale zároveň by to toho kata nemělo bavit, protože hranice mezi popravou a vraždou je velmi tenká.

Katyně je psychologický román, který se mi chvílemi nečetl zrovna dobře, vadilo mi přílišné popisování do podrobna, ale zároveň mě fascinoval svým stylem i dějem, takže jsem si čtení užila a katovství jsem vcelku i přišla na chuť.

Název: Katyně
Autor: Pavel Kohout
Ilustrace: Karel Havlíček
Vazba: Měkká
Počet stran: 352
Vydal: Československý spisovatel, 1990 (1. vydání)

Komentáře

  1. Katyni jsem četla na jaře a bylo to dost zajímavé. Zápletka byla fakt dobrá, ale místy mi to připadalo zdlouhavé, přece jen to mělo asi 500stran, já se radši držím kolem 300 :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já našel srovnání se Spalovačem mrtvol od Ladislava Fukse, přičemž je jako hlavní motiv obou knih vyzdvihováno zamyšlení nad totalitním režimem a mocí, kterou lidem propůjčuje. Ale hlavně její zneužívání. Stejně jako to, že lidé tohle všechno páchající považují své činy za spravedlivé a nakonec se považují za ty dobré, protože je proti lidské přirozenosti jako takové páchat zlo.

    Tohle si musím sehnat.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.