Recenze: Temné kouty - Gillian Flynnová

Od té doby čekám na smrt. 

(str. 63)

V sedmi letec se Libby Dayová stala svědkem hrozné události. Jako jediná přežila masakr u nich na farmě. Byla ještě dítě, když u soudu vypověděla, že matku a dvě sestry zavraždil jejich bratr, patnáctiletý Ben... O pětadvacet let později Libby kontaktuje „Vražedný klub“ pod vedením Lyneho Wirtha, kteří by rádi získali nové důkazy o Benově nevině, o které jsou přesvědčeni. Libby potřebuje peníze, tak na to kývne, jenže jak se pomalu prohrabuje minulostí, tak vychází najevo, že osudný den 3. ledna 1985 mohlo být všechno trochu jinak.

Opravdu Ben zavraždil svou rodinu? Jak ztráta rodiny ovlivnila Libby? Smířila se s tím? A co předcházelo krvavému masakru?

..............

Autorku znám již z jejích předcházejících svou thrillerů „Ostré předměty“ a „Zmizelá“, které se vyznačovali děsivou atmosférou příběhu a hodně překvapivým, až šokujícím závěrem. „Temné kouty“ jsou ovšem odlišné, a musím přiznat, že mě trochu zklamaly, protože jsem od nich opět čekala grandiózní vzestup napětí a dech beroucí odhalení podrobností okolo vražd či motivu pachatele. Téměř nic z toho se ovšem nedostavilo.

Samotné zařazení mezi thrillery mi tak docela nesedí, protože už dle anotace je zřejmé, že půjde spíše o krimi. Během čtení mě atmosféra děje hodně připomínala skandinávské krimi, kde si autoři pohrávají s temnějším příběhem.

Chvíli může trvat, než si čtenář přivykne na autorčin styl vyprávění, kde se po kapitolách střídají dvě časové linie - současnost, kde Libby pátrá po pravdě a minulost, osudné rozhraní dní 2. až 3. ledna 1985, kde během čtení postupně vyplývá to, co se tenkrát odehrálo. Kniha se tak nemusí každému číst právě dobře, ale mě osobně se tato kombinace času zamlouvala.

Lyne Wirth vypadal jako sériový vrah. Což znamenalo, že jím pravděpodobně není. Kdybyste rozsekávali štětky na kusy nebo požírali děvčata uprchlá z domova, snažili byste se vypadat normálně.

(str. 24)

Libby je hodně rozporuplná postava, u které se člověk nemůže rozhodnout, zda ji akceptovat nebo nesnášet. Od dětství jí živily příspěvky a dary cizích lidí, kteří z lítosti posílali peníze na účet malé Libby, jenž přežila masakr, aby se měla dobře. Teď už je sice dospělá, ale nepracuje a neustále by chtěla, aby jí pečení holuby létaly do pusy, jenže její případ už po pětadvaceti letech nikoho nedojímá. Vážně, ta holka by potřebovala pár facek, aby se probrala. Během knihy se možná změní, až odhalí pravdu a třeba ještě překvapí, ale já jí stejně nemám ráda.

Velkou část knihy se děj vleče, takže se chvílemi můžete i nudit, až v poslední čtvrtině nabere rychlé tempo, a pak už se nezastaví. Závěr se snaží šokovat, ale pouze překvapí. Autorka se snažila čtenáře odrovnat přísunem děsu, ale povedlo se jí to překombinovat a dávná vražda (pravda o tom, jak se to celé seběhlo) vyzněla spíše jako sci-fi, než jako reálná událost. Jinak kniha působila živě a skutečně, ale prostě ten konec se příliš nepovedl.

Kniha není špatná, ale že by byla mistrovským dílem a excelentní, to už vůbec ne. Četla jsem už daleko horší krimi, takže jde o nadprůměr, ale ta vysněná meta, kam dosáhla „Zmizelá“ nebo „Ostré předměty“, jí je vzdálená.

Ale víte co? Přečtěte si Temné kouty sami a udělejte si na knihu svůj názor, protože každému se zamlouvá něco jiného.

Hodnocení: 75 %

Velmi děkuji nakladatelství Knižní klub za možnost získat výtisk k recenzi.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

Temné kouty

Název: Temné kouty (orig. Dark Places, 2009)

Autor: Gillian Flynnová

Překlad: Pavel Medek

Vazba: Tvrdá s přeblem

Počet stran: 448

Vydal: Knižní klub, 2014 (2. vydání)

Doporučená cena: 329 Kč