Recenze: Hobit, aneb Cesta tam a zase zpátky - John Ronald Reuel Tolkien

Fantasy pohádka pro každého, kdo si chce užít kouzlo Středozemě...

Maličký hobit Bilbo Pytlík nedobrovolně opouští rodnou noru v Kraji, aby se vydal za dobrodružstvím. To vše po setkání s čarodějem Gandalfem, když se mu do „norového domku“ nakvartýrovalo třináct trpaslíků pod vedením Thorina Pavézy a přibrali Bilba na svou výpravu jako zloděje (či hledače pokladů). V tom měl pochopitelně prsty moudrý Gandalf, a tak se maličký hobit vydává na dlouhou a nebezpečnou cestu až k Osamělé hoře, kde sídlí drak Šmak ve slavném trpasličím městě Dol a hlídá si tam obrovský zlatý poklad...

Postupně se čtrnáct cestovatelů (Gandalf se totiž od nich brzy odpojí a ponechá je vlastnímu osudu) střetne se zlobry, Glumem a Prstenem, skřety a vlky, zachrání je Orlové, setkají se s elfy, lidmi z Jezerního města a ještě s jinými bytostmi...

Podaří se Bilbovi přečkat všechny nástrahy, přežít a vrátit se se zlatem domů? Kdo dokáže zabít velkého Šmaka? A nedojde kvůli zlatému pokladu k nečekané bitvě? Setká se Bilbo ještě s Gandalfem? A jak se Bilbo zachová v nebezpečných situacích? Bude zbabělý, nebo se ukáže jako pravý hrdina?

.......

Hobit se dočkal filmového zpracování, dokonce je rozdělen na trilogii. Ještě jsem se na to nedívala, i když upoutávkám jsem neodolala, protože jsem si nejdříve chtěla přečíst knižní předlohu, jenž zavání více než klasickým fantasy, tak spíše fantasy pohádkou pro všechny věkové kategorie.

Tam, kde filmaři nastoupili s akčními scénami a bojovými triky (filmy tak působí velmi dynamicky), tak Tolkien zvolil pozvolné plynutí děje a vše zaobalil do zpěvného jazyka (Nikdy nenechte Thorina příliš dlouho mluvit! Sice bude mít velko-proslov, ale stejně se k věci nedostane, to by musel mluvit ještě několik hodin.), který se k tomuto žánru a Středozemi skvěle hodí.

„Třeba je jich tady kolem víc a mohli bysme si z nich udělat paštiku,“ navrhl Berta. „Hele, ty, courá se tady po lese víc takových jako ty králíku jedna ošklivá?“ zeptal se s pohledem na hobitovy srstnaté nohy, popadl ho za ně a zatřepal s ním.

(str. 37)

Kniha není nudná, to vůbec ne, užijete si napětí, ale autor prostě více sázel na kouzlo slov a pěkných frází, proto tu akční bojovky nečekejte. Jediná větší bitva je až v závěru, a ta je odbyta pěti stranami, takže se v tom Tolkien nijak nevyžívá a raději kouká zachránit své hrdiny, i když se boj neobejde bez ztrát.

Děj předchází větší a rozsáhlejší trilogii Pána Prstenu, kde Frodo a jiní bojují o osud Středozemě. V Hobitovi jde o to, aby Bilbo odhalil, že je v něm víc, než si myslel. Několikrát totiž zachránil trpaslíky a s přáteli „rozhodl“ o osudu Osamělé hory a města Dol. A tím vznikl i Pán Prstenu, protože Bilbo po návratu do běžného života hobita vypráví Frodovi o velkých dobrodružstvích, takže když nastane pravá chvíle (překvapivě opět po setkání s Gandalfem) se Frodo s nadšením vydá na svou vlastní výpravu...

Froda jsem příliš v oblibě neměla, byl až příliš nadšený z dobrodružství, a pak se o sebe nedokázal postarat. Za to Bilbo si mě získal už po několika řádcích. O nic se neprosil a už vůbec nikdy nesnil o velkých dobrodružstvích, chtěl si žít spokojeně ve své noře a kouřit listí. No, a nakonec se do výpravy dostal, ani vlastně nevěděl jak. Malý mužík hodný velkých činů.

„Nenajali jste si mě, abych zabíjel draky, to je práce pro válečníky, ale abych uloupil poklad. A já s tím začal co nejlíp, jak to šlo. Čekali jste snad, že přiklušu s celým Thorovým pokladem na zádech?...“

(str. 187)

Šmak je rozhodně úžasný drak hodný obdivu, ale dokáže se dmout pýchou tak, že udělal tu největší chybu svého života, která ho nakonec stála život. Byl nádherný a je ho škoda. Měl dostat v knize mnohem větší prostor, někdo jeho velikosti si to rozhodně zasloužil, a ne o odbít během chvilky. 
Ty jeho debaty s Bilbem byly skvělé, já bych si ho nechala jako přerostlého mazlíčka.  

„No tak zloději! Čichám tě a cítím tvůj pach. Slyším tvůj dech! Pojď dál! Posluž si, je toho tady spousta na rozdávání!“

Ale tak dalece Bilbo přece jen nebyl drakovědy neznalý, a jestli Šmak doufal, že ho snad naláká, byl jistě zklamán. „Ne, díky, ó strašlivý Šmaku!“ odpověděl mu hobit. „Nepřišel jsem si pro dary. Chtěl jsem se jenom n vás podívat, jestli jste opravdu tak ohromný, jak vyprávějí pověsti. Nevěřil jsem jim.“

„Teď jim už věříš?“ opáčil drak trocu polichoceně, i když nevěřil ani slovo Bilbovi.

„Opravdu, písně a pověsti zůstávají daleko za skutečností, ó Šmaku, nejpřednější a největší z katastrof!“ odpověděl Bilbo.

(str. 188)

Z trpaslíků mi byl nejsympatičtější Balin, který byl přátelský i moudrý. 
Za to Thorin by si zasloužil pár (možná i víc) facek, aby se probral z toho svého, že on je něco víc. Hlavně na konci mě opravdu zklamal, protože se začal chovat jako naprostý šílenec smyslů zbavený. Kdyby něho nebylo, nejspíš by ani k žádné bitvě nedošlo.

Největší legrací by bylo, kdyby mu Bilbo předal Prsten, ať se s ním Thorin taky pomazlí, to by se osud Středozemě nejspíš odvíjel úplně jinak... Tím by se změnilo všechno a docela by bylo zajímavé sledovat tu destrukci a ničení, protože nic jiného by Thorina nenapadlo...

„Pro všechno na světě i pod světem, co ho asi mohlo potkat?“ řekla Thorin. „Jistě ne drak, poněvadž v tom případě by už nepištěl.“

(str. 201)

Děj je svižný, rychle utíká a celkově jde o zdařilý příběh i postavy. Vůbec se nedivím, že patří mezi klasiku fantasy literatury, stejně jako Pán Prstenu.

Bylo zábavné sledovat všechno dění v knize a jako postavy postupují, jen mě občas štvalo, jak trpaslíci neustále Bilba podceňují a pak mu ani nepoděkují. Já být jím, tak bych se na ně vykašlala, ať se z té šlamastyky dostanou, jak chtějí.

„Všichni se potlučeme a rozbijeme na cimprcampr, a k tomu se určitě utopíme,“ brumlali. „Mysleli jsme, že vás napadlo něco rozumného, když se vám podařilo zmocnit se těch klíčů. Tohle je šílenství!“

„No dobrá!“ odpověděl Bilbo, celý sklíčený, ale také jaksepatří dopálený. „Pojďte se tedy vrátit do svých útulných kobčiček, já vás tam zase zamknu a můžete si tam pohodlně sedět a vymýšlet lepší plány - jenomže nemyslím, že by se mi podařilo zmocnit se klíčů ještě jednou, i kdybych měl chuť se o to pokusit.“

(str. 153)

Jen je trochu zvláštní, že Gandalfa vůbec nepřekvapilo, že se Bilbo umí zneviditelnit. Kdyby se tím už tenkrát zabýval, tak by všechno mohlo být taky jinak.

Kniha byla doplněna o autorovi ilustrace, které jsou dokonalé a pod přebalem vypadala vážně skvěle.  

Hobit, aneb Cesta tam a zase zpátky je výborným počtením, které stojí za to, a žádný film toto potěšení nemůže vynahradit, takže si knižní předlohu honem přečtěte. Je to sice fantasy pohádka, ale vhodná naprosto pro všechny.

Hodnocení: 100 %

Název: Hobit, aneb Cesta tam a zase zpátky (orig. The Hobbit or There and Back Again, 1968)

Autor: John Ronald Reuel Tolkien

Překlad: František Vrba

Vazba: Tvrdá s přebalem

Počet stran: 264

Vydal: Mladá fronta, 1997 (3. vydání - dotisk)