Čtenářské momenty

Hrozně ráda navštěvuji Veroniku a její blog Knižní přátelství, kde obdivuji nejen recenze, ale hlavně její nádherné fotografie s knihami i bez knih. Je to úžasná osůbka, která mi dodává inspiraci. Díky, že jsi. :-) A tak doufám, že jí to nebude vadit, ale rozhodla jsem se, že sem budu občas (ne moc pravidelně) dávat své pokusy o fotky. Půjde o různé mometky z mého okolí, ale hlavně s knihami, mými mazlíčky a jinými radostmi. Dnes sem dám několik mých starších momentek...

Často čtu u nočního stolku, kde jsem si rozsvítím svíčku, zapálím svou "halloweenskou" aromalampu, ozdobím si ho vázou s umělými růžičkami a hlavně si udělám teplý ovocný čaj s pomerančem. Ten zbožňuji. :-)

A nepostradatelná ingredience k dokonalé čtecí chvilce...
...ovocný čaj s pomerančem v mém oblíbeném hrníčku Ginkoprim Max.

A jedna úžasná knížečka plná humoru a dobré nálady... Prostopášné modlitební mlýnku.

Asi si řekne, že jsem blázen, ale jsem zvyklá vstávat kolem sedmý, i když nemusím.
Tato fotka je z rána 15. 12. 2012, kdy kamarádky ještě vyspávaly po naší oslavě, protože jsme zalézaly až po čtvrté hodině ranní.
Já se probudila kolem sedmé a čekala, až bude trochu vidět, abych si mohla v křesle u okna číst. Sebou do Plzně jsem si totiž vzala tenkou knížku, abych se po ránu nenudila. :-) 
A tak jedna momentka z rána po oslavě... nepořádek na ukázku... ;-)

Nezbytná výbava do mého pokoje během zimních měsíců... termoska s teplým čajem. :-)
U nás doma, totiž topí táta a podle něho je pořád teplo, tak proč topit... Co na tom, že mám v pokoji maximálně 18´C, když tedy hodně zatopí, jinak se musím spokojit s 15´C. A ráno, kdy se netopí vůbec, se na teploměr nemám odvahu podívat, protože bych mohla dostat infarkt. Mě stačí, když mám vylézt z mé krásně vyhřáté postele, kde spinkám pod teploučkou dekou, do té zimy. Brr...

To pidi topení na velkou místnost prostě nestačí, takže mám smůlu, chce se to hodně obléct a zahřát se čajem.

Jak vydíte, číst se dá za jakýchkoliv podmínek. Klidně i s termoskou s čajem.

Ráda si čtu na posteli a kocour obvykle spí vedle mě. Můžete vidět můj polštářek, který mám i na spaní, jelikož Whitee si usmyslel, že chce spát vedle mé hlavy, ale nevyhovuje mu ležet na velkém polštáři. Whitee je totiž divná kočka, nejradši spinká na tvrdém - stole, v / na papírové krabici, skříňce, na parketách... A tak jsem musela velký polštář dát pryč a nechat si jen malý. Nejdřív mi to vadilo, ale po těch letech jsem si už zvykla a už bych nemohla mít v noci podhlavou dva polštáře. :-)

A tady spinká můj milášek Whitee. Není rozkošný?

Ještě jedna kočičí...tentokrát s mým oblíbeným časopisem Pevnost.  
Whitee pro změnu spí... to dělá často, vlastně téměř neustále. Je takový můj bílý Garfield. :-)

"Ta holka zase chlastá!"
Jo, jo, už to tak vypadá, opět jsem si ke knize vzala sklenku vína a užila si knižní chvilku s romenatem Newtonův mozek od Jakuba Arbese, což byla pořádná fantasmagorie. :-)

Tak to by bylo pro dnešek všechno, ale už se těším, kdy zase něco vyfotím. :-)

Komentáře

  1. Hezké fotky. K Verunce také moc ráda chodím :) A sklenička vína ke čtení je skvělá věc. Jsi blázen vstávat tak brzy já jsem sova ráno sotva rozlepím oči :) A krásný kocourek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě vstávání obvykle nevadí, ale pochopitelně existují i výjimky. :-) Díky.

      Vymazat
  2. Whitee je strašně roztomilý, úplně k pomuchlání :) Já zase při čtení a různé tvorbě musím mít kolem sebe nejen dobrý čaj, ale i zapálené solné lampičky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, já vím, že je můj postelový plyšák. :-) Solnou lampičku používá sestra a nedá na ní dopustit. Ale já mám raději aromalampičky.

      Vymazat
  3. Moc hezké fotky, krásná atmosféra. :-) A Whitee je úplně úžasný.

    OdpovědětVymazat
  4. "U nás doma, totiž topí táta a podle něho je pořád teplo, tak proč topit... Co na tom, že mám v pokoji maximálně 18´C" TO JE ÚPLNĚ JAKO BYCH TO PSALA JÁ! :D Nesnáším, když mám v pokoji takovou zimu.
    Povedené fotky. Nejvíc to ale zastínil ten nádherný kocour! Nikdy jsem neviděla tak pěknou bílou kočku. A představuji si jak má jemný a huňatý kožíšek :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alespoň vím, že v tom nejsem sama. :-) Díky. Jo Whitee je huňáč a krásně hřeje.

      Vymazat
  5. Hezké fotky, hezké povídání! Se zimou doma to máme podobné, i když se topí, starý barák se jen tak nedá zahřát. Závidím ti, žes naučená vstávat pravidelně, já vůbec, nikdy jsem si nezvykla, jak nemám 9 hodin v kuse, stojí to za houby :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 9 hodin spánku? Já spím tak sedm, maximálně, i o víkendu. Víc ani nepotřebuju. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.