Krevní pouta 2: Stopy krve - Tanya Huff

Druhá kniha série Krevní pouta se jmenuje Stopy krve a vydalo jí nakladatelství Brokilon v roce 2009, v originále vyšla kniha pod názvem Blood Trail v roce 1992 a napsala jí Tanya Huffová.

Celá série má tyto díly: Cena krve, Stopy krve, Linie krve, Spojení krve, Dluhy krve, Krevní banka

..

Tuto knihu mám již někojikrát přečtenou a rozhodně mi nikdy nezklame. Kloubí se v ní napětí, detektivní zápletka, thriller, ale i láska, sex a vtipné komentáře i situace.

Také se mi na této knize líbí to, že zde nejsou vlkodlaci vykresleny jako nějaké vraždící bestie, ale jako "normální" lidi, kteří jen chtějí mít pokoj od okolí a v poklidu si žít podle vlastních pravidel smečky.

.

Tentokrát děj opouští Toronto, protože Henryho staří přátelé potřebují pomoc, se kterou si však on sám neporadí, a tak sebou bere i jediného soukromého detektiva, kterého zná a ví, že mu může věřit. Vicki Nelsonová se tedy ocitne na ovčí farmě obklopená smečko vlkodlaků, které někdo střílí stříbrnými kulkami.

Vicki tedy pátrá po útočníkovi, při tom stačí zabloudit v lese, nabourat Henryho BMW a málem se nechat zabít. Takže normálka.

V případu jí pomáhá její upíří přítel Henry Fitzroy, který jí dotoho vlastně zatáhl a detektiv Mike Celluci, který jí chce chránit.

.

Hlavními postavami série jsou Vicki Nelsonová, Henry Fitzroy a Michael Celluci:

Vicki Nelsonová bývala policistkou na oddělení vražd v Torrontu, ale ze zdravotních důvodů musela sbor opustit. Nyní pracuje jako soukromá vyšetřovatelka a při jednom případu se setkala s Henrym.

Henry Fitzroy je upír a je mu přes čtyři sta let. Za lidského života býval vévodou z Richmondu a nemanželský syn anglického krále Jindřicha VIII. Upírka Christina ho přeměnila v upíra. Milovali se, ale dva upíři nesmí být spolu, souvisí to s teritoriem a lovištěm, a tak ho Christina brzy po proměně opustila. Nyní žije v Torontu a živí se jako spisovatel románů z červené knihovny.

Michael Celluci je detektiv-seržant na oddělení vražd v Torrontu. Odtud se také zná s Vicky. Jsou přátelé, ale jiskří to mezi nimi. On se jí pořád snaží sbalit a soupeří o ní s Henrym

.

Děj rychle ubíhá a rozhodně se nebudete nudit. Hodně hororových scén oproti předcházejícímu dílu zmizelo a místo nich je v ději ukryt stálý pocit napětí a mírná hrůza.

.

Také je tu vidět to, že se lidé bojí neznámého, proto také rodina vlkodlaků raději volí život oddělený od lidí, aby předešli případněmu "honu na čarodějnice". A tak je tu velmi dobře vykreslen obraz života menšin, které jsou nuceni žít v ústraní a na okraji společnosti.

.

Jak už jsem se zmínila, vlkodlaci zde nejsou vykresleny jako nějaké bestie, ale jako psi, kteří nikomu neubližují a věnují se jen svým věcem.

Toto pojetí je rozhodně originální a tak zmizí jakákoliv možná spojitost se Stmíváním, se kterým je tato série tak často porovnávána. I když podle mého názoru to nelze srovnávat, to je jako rozhodovat se zda je lepší jablko nebo hruška, a to samé je i s těmito knižními sériemi. Každá je úplně jiná, Stmívání je spíše pro náctileté, kdežto Krevní pouta jsou už pro ty starší, tím samozřejmě netvrdím, že to nemohou číst i ti mladší, ale přece jen je milostný trojúhelník Vicki, Henry a Mike pojat dospěle, všem třem je také již přes třicet, takže to podle toho i vypadá.

.

Pokud máte rádi detektivky a lehké mrazení v zádech, tak mohu doporučit, a ani nemusíte být milovníky upírů.