Sen noci svatojánské - William Shakespeare
Divadelní hra,
přesněji komedie od Williama Shakespeara, kde se svět lidí střetává se světem
víl a elfů, což řadu věcí vyřeší, ale také něco ještě víc zkomplikuje. Klasika,
která již mnohokrát ožila nejen na divadelních prknech.
Jak hodnotit
velkého mistra? Kritizovat, že se to nedá číst, nebo obdivně halekat o jeho
mistrovském talentu? No, pojmu to podle svého, takže tohle jsou spíš mé dojmy
ze čtení a komentář ke knize.
Od Shakespeara
jsem četla asi jen Romeo a Julii, a to ve školních lavicích, kde jsme to měli
povinné, dokonce jsme se museli učit nějaké verše. Řeknu pravdu, neměla jsem
z toho dobrý zážitek a vlastně si to ani pořádně nepamatuji. Když je něco
povinné a čtenáři se nutí do něčeho, co vůbec nechtějí číst, tak asi nemůže
dopadnout dobře. Když tedy ve čtenářském klubu #MYČTEME zvítězil Sen noci
svatojánské, nijak zvlášť nadšeně jsem neskákala, ale řekla jsem si, prostě to
zkusím a uvidím, jaké to bude.
Překvapení se
konalo, kniha je tenká a čte se překvapivě dobře. Měla jsem obavy, je to divadelní
hra, dokonce ve verších, což obvykle hodně lidí odradí, ale je to škoda,
protože Sen noci svatojánské stojí za to, aby si jej lidé přečetli.
Na jednu stranu
nechybí láska a překážky v ní, na druhou stranu to nadpřirozeno působí
místy až jako fantasmagorie. Shakespeare promine, ale občas jsem uvažovala,
jestli tohle mohla vymyslet normální mysl, nebo šílenec.
Hlavně postava
toho elfího šotka jménem Puk (či Vtipálek Robin) je pro knihu zásadní, kdyby
netropil šprýmy a nespletl, co se dá, tak by kniha byla klidná a vše skončilo
mnohem dřív. On však všechno zamotá a ještě z toho má legraci. Puk dodává
hře tu komičnost a dělá z „romance“ praštěnou komedii.
Puk:Dva se jedné dvořit budou,aspoň neumřeme nudou.Moje gusto, to mám rád,bude mela, chci se smát.
Ale měla bych se
asi dostat k jádru věci a nastínit, o co ve hře vlastně jde, kdyby to
někdo třeba nevěděl. No, jsou tu dvě dějové linie - ze světa lidí a ze světa
elfů, které se ovšem prolínají, ač lidé o těch druhých nevědí, tak elfové si
s lidmi často zahrávají a posouvají jejich životy jako šachové figurky.
Brzy se má konat
velkolepá svatba aténského vévody Thesea a královny amazonek Hippolyty. Jenže
se k vévodovi dostaví Egeus, kterému dělá problémy dcera Hermie. Nechce se
vdát za Demetria, se kterým jí Egeus dohodl sňatek. Hermie totiž miluje
Lysandra a nechce si vzít nikoho jiného. Jenže vůle otce má být posvátná, takže
pokud dívka neuposlechne jeho vůli, tak ji čeká buď smrt, nebo vstup do
kláštera. Vévoda Theseus jí dá čas na rozmyšlenou, ale Hermie se rozhodne
v noci utéct s Lysandrem pryč z města. S útěkem se svěří
Heleně, která je zamilovaná do Demetria a vše mu poví. Demetrius se v noci
vydá s Helenou do lesa, aby Hermii zadržel...
Maličká vsuvka -
skupina řemeslníků se učí v lese hru, kterou mají předvést na svatbě
Thesea a Hippolyty. Je tu tesař, měchař, dráteník, truhlář, krejčí a hlavně
tkalec Mikuláš Klubko, kterému Puk přičaruje oslí hlavu...
Mezitím se král
elfů Oberon hádá se svou královnou Titanií, která se odmítá zřeknout jednoho pohledného
lidského mladíka. A tak Oberon vymyslí, jak se královně víl a elfů pomstít.
Pošle šprýmaře Puka pro kouzelnou květinu, která způsobí, že se dotyčný
zamiluje do první bytosti, kterou spatří. Oberon potře květinou víčka královně
Titanii a ta se zamiluje do tkalce Klubka, který má přičarovanou oslí hlavu...
Oberon spatří
v lese nevyslyšenou lásku Heleny k Demetriovi a rozhodne se jí pomoc.
Puk dostane za úkol, aby potřel květinou Demetriova víčka a ten se má do Heleny
zamilovat. Puk si ovšem splete spící lidi a omylem potře Lysandra, pak to chce
napravit a potře i Demetria. Tím ovšem způsobí, že se oba muži zamilují do
Heleny, která nechápe jejich náhlý zájem a Hermie je ze zrady svého Lysandra
zničená...
Jak tahle zamotaná
pavučina problémů může dopadnout? No, kdyby šlo o tragédii, tak určitě špatně,
všichni by se pozabíjeli a svět by se topil v krvi. Naštěstí je Sen noci
svatojánské komedie, takže se čtenář hodně nasměje a snad mohu prozradit, že se
dočkáme šťastného konce.
Oberon:Milencem tvým ať je ten,na kom ulpíš pohledem,miluj se i s medvědemnebo s rysem, nebo s kancem,pardálem či jiným samcem,s netvorem, co chlupatýod hlavy je po paty,za miláčka měj ho ty.
Z počátku mi
dělalo problémy se v postavách vyznat, ale vepředu v knize je seznam
jmen i co jsou zač, takže to pomůže v orientaci. No, asi mám raději
příběhy, kde je pouze jedna hlavní dvojice postav, okolo kterých se vše točí.
Tady je Theseus a Hippolyta, Oberon a Titanie, Hermie a Lysandr, Helena a
Demetrius, který ovšem chce Hermii.
Theseus je vládce města a bere si
krásnou královnu amazonek Hippolytu,
oba se milují a plánují šťastnou budoucnost. Což ovšem neznamená, že se spolu
na všem shodnou. Nehádají se, oni jen spolu diskutují a nakonec najdou
kompromis. Jsou takovým příkladem dokonalého vztahu.
Oberon je král víl a elfů, který je
zvyklý dostat to, co chce, takže sebevědomý paličák. Královna víl a elfů Titanie je ovšem také paličatá, a když
si něco umíní, tak s ní nic nepohne. Zrovna se hádají o krásného lidského
mladíka, kterého si Titanie přivlastnila a Oberon to nehodlá trpět. Proto
zosnuje pomstu v podobě kouzelné květiny lásky.
Hermie je silná dívka, která se
rozhodla pro svou lásku k Lysandrovi a za tou půjde i na konec světa.
Nikdo nemůže změnit její rozhodnutí.
Za to Helena je nešťastně zamilovaná, protože
Demetrius o ni nestojí. Je až podlézavá a klidně se nechá ponižovat, jen když
může být své lásce na blízku. Její postavu a vztah k Demetriovi skvěle
vystihují její slova.
Helena:A já tě proto miluju tím víc.Tvůj pejsek jsem. Mě můžeš stokrát zpráskat,a já se k tobě lísat nepřestanu.Jak psa mě tluč a třeba do mne kopej,ignoruj mne a posílej mne pryč,dovol mi jenom chodit za tebou.Poslední místečko v tvém srdci chci,pro mne to bude, věř mi, vzácná čest!Zacházej se mnou jako se svým psem!Demetrius:Nech už těch řečí. Štveš mě dost i bez nich.Hned jak tě vidím, dělá se mi mdlo.
Lysandr je zamilovaný mladík, který pro
svou lásku Hermii bojuje a snaží nejdřív přesvědčit jejího otce, aby svolil
k jejich štěstí. Když neuspějí, tak je rozhodnut s ní opustit město a
žít daleko.
Demetrius je hodně sebevědomý muž, který
si svého postavení a moci velmi cení, proto nechápe, proč ho krásná Hermie
nechce, když jí může dát bohatou budoucnost. Helenu nevidí, a svým věčným
dolézáním mu leze na nervy.
Elfího šotek Puk (nebo Vtipálek Robin) je docela
zásadní postavou knihy, protože slouží Oberonovi a plní jeho přání. Jenže
miluje humor, a někdy i dost černý humor, takže si tropí žerty z lidí a
vyvádí samé lumpárny.
Mohla bych ještě
zmínit tkalce Klubko, kterému Puk
přičaruje oslí hlavu, a pak se do něj zamiluje Titanie, ale roli kterou má,
nedostal svým přičiněním, ale právě díky šprýmařově vtipnosti.
Sen noci
svatojánské se mi moc líbil, až jsem byla překvapená s jakou lehkostí se
tahle hra četla. Vážně jsem to nečekala. Je to přece divadelní hra a ty se čtou
špatně, nebo ne? Myslím, že dám ještě Shakespearovi šanci a zkusím i další díla
z jeho pera. Uvidím, třeba mě bude překvapovat dál.
A vy, pokud ještě
váháte, zda se do této hry pustit, tak na nic nečekejte a zkuste to. Je to
krátké, vtipné až humorné, trochu cáklé, ale nejdůležitější je, že láska
nakonec zvítězí, i když jí někdo občas musí pomoc.
Název: Sen noci
svatojánské (orig. A Midsummer Night´s Dream)
Autor: William
Shakespeare
Překlad: Martin
Hilský
Počet stran: 114
Vydal: Atlantis,
2013 (5. vydání - dotisk)
Já si vždycky ty Tvoje články přečtu s takovou chutí, Zdeni, je to vážně krása, jak blog tvoříš. Do knihy jsem se dnes konečně začetla, jak už jsem říkala, nemám překlad pana Hilského, ale pana Saudka a musím říct, že i tak je to překvapivě dobré. Jsem asi v pětině a baví mě to moc, tak snad to stihnu dočíst a snad mi nadšení vydrží :) Měj se moc krásně a těším se na srpnové společné čtení :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za milý komentář. Snažím se psát podle svého, tak jsem ráda, že se to někomu líbí. ;-) A přeji ti, aby tě Sen bavil. :-)
Vymazat