Boj starce s mořem...

My čteme je vlastně jakýsi čtenářský klub v internetových vodách, kde se každý měsíc hlasuje kniha, která se v daný čas bude číst. Na leden padla volba na knihu Stařec a moře (orig. The Old Man and the Sea, 1952), kterou napsal Ernest Hemingway.

     Recenzi nebo pokus o ní najdete zde, tentokrát se potřebuji vypsat ze svých emocí, a tak sepíšu jakýsi komentář ke knize. Pokud knihu tedy někdo nečetl, tak dál to obsahuje „spoilery“, i když si nemyslím, že se najde někdo, kdo neví, jak to celé dopadne.

     Starý rybář už dlouho nic nechytil, a tak jej opustil i chlapec, který s ním chodil na lov. Jeho rodiče jej přidělili na jinou loď, protože stařec prý už nemá štěstí. Chlapec ovšem na svého učitele a přítele nezanevřel a chodí za ním, aby dohlédl, aby stařec něco snědl a trochu si odpočinul. Ostatní se starci smějí, že je starý blázen, ale chlapec v něm vidí svůj vzor. Stařec se tedy vydá ještě před úsvitem dál na moře a doufá, že se na něj konečně usměje štěstěna. A opravdu, na návnadu zabere obrovská ryba, kterou sám není schopen ulovit a tak je vlečen se svou lodí po moři…
     Jak tento lov dopadne? Povolí síly starci nebo rybě? Bude stařec poražen? Nebo zvítězí? A není to nakonec jedno? Moře je zlé a nevyzpytatelné, takže to možná nakonec bude osud, kdo zasáhne a vše zmaří…
     Stařec už ve tmě vycítil nadcházející ráno a při veslování slyšel, jak se z vody vymršťují létavé ryby a za tichého syčivého bzukotu roztažených, tuhých a širokých hrudních ploutví, fungujících jako křídla, zase mizí opodál ve tmě. Měl rybí letouny rán, protože na širém moři představovali jeho nejbližší přátele…
(str. 26-27)
     Knihu jsem již jednou četla, i když jsem předtím věděla, jak to celé dopadne ze školních let. Přesto mě i tentokrát závěr dovedl k slzám. Tolik odvahy, vytrvalosti, odhodlání a nakonec vše vyjde vniveč. Chudák stařec, který to vše musel podstoupit, aby nakonec prohrál boj s nevypočitatelným mořem.

     Autor sepsal dokonalý příběh, který mě vtáhnul do sebe, až jsem měla pocit, že jsem se starcem na jeho loďce a fandím mu. Tak ráda bych mu pomohla v jeho boji, ale bohužel je to stále „jen“ kniha. No, já bych mu byla zřejmě prd platná a nejspíš bych skončila jako krmení pro ryby, ale ten příběh je prostě dokonalý.

     Chápu, že někoho nemusí bavit starcův monolog s mořem, rybou i sebou samým, který tvoří podstatu novely, ale právě to mě na knize tak fascinovalo, až jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Bylo úchvatné číst o tom, jak vzpomíná na minulost a chlapce, jak promlouvá k rybě, která ho vleče dál na moře. Ryba se pro něj stává jediným společníkem, až nakonec lituje toho, že se vydal tak daleko na moře a chytil jí. Tato ryba je výjimečná bytost, která by si zasloužila žít.
     „Škoda, že chlapec nejede se mnou,“ pronesl stařec. „Teď mě ryba vleče za sebou a já tu můžu jen trpně trčet jak uvázaný kolík. Mohl bych šňůru zachytit napevno, ale nesměla by ji přetrhnout, takže mi nezbývá než držet ze všech sil a popouštět, jak potřebuje. Zaplať pánbůh, že chce odplout pryč a nepokouší se zmizet v hlubinách.“
(str. 39)
     Věděla jsem, jak to dopadne a přesto jsem se na okamžik přistihla, že věřím ve šťastný konec. Co by se stalo, kdyby stařec rybu dovezl v pořádku do přístavu? Když vezmu v úvahu to, jak lidé reagovali na to pouhé torzo ryby, jak by se tvářili, kdyby byla vcelku? To by jim určitě spadla brada a už o starci nepochybovali. Ale i tak jim dokázal, že ještě nepatří do starého železa.

     Závěr je smutný a sám stařec, který si po celou knihu a vlastně i svůj život, ponechával sílu ducha a víru v budoucnost, nakonec ztrácí smysl života a cítí jen zmar. Já si myslím, že ten konec je prostě nespravedlivý, po takovém boji a vytrvalosti si stařec zasloužil svou odměnu. Jistě, autor ukazuje názorně, že takto to v životě chodí, dobro není vždy odměněno a „zloduši“ (zde v podání žraloků) mohou vyhrát. Ale stejně, stařec je tak sympatická postava, že mu celou knihu můžete jedině fandit, a nakonec je všechno k ničemu.

     Ale zklamaná rozhodně nejsem, knihu si ráda přečtu znovu, protože se mi velice líbila. Je to nádherná novela.

Název: Stařec a moře (orig. The Old Man and the Sea, 1952)
Autor: Ernest Hemingway
Překlad: Šimon Pellar
Vazba: Tvrdá s přebalem
Počet stran: 112
Vydal: Odeon, 1915 (v tomto překladu vydání první)

Komentáře

  1. Zdeni, to je tak krásně sepsaný článek. Já mám Starce v překladu Františka Vrby a musím říct, že je to díky té starší češtině asi trochu obtížněji čtivé, zatím mi to ubývá opravdu pozvolnu... Příběh mě zatím příliš nezaujal, já jsem hrozná v tom, jak potřebuju, aby se tam pořád něco dělo, ale je to opravdu úchvatně napsané. Díky za krásný článek a za podporu našeho čtenářského klubu :) Měj se báječně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, Stařec a moře má vlastně hrozně jednoduchý příběh a máš pravdu, že se tam toho moc neděje. Mě se líbí ta "psychologická" část, kdy chudám starý rybář pluje sám po moři a povídá si s rybou... Ale chápu, že ne každému to sedne. :-)

      Vymazat
  2. Knihu stařec a moře jsem četla loni. :) Hemingway byl prostě borec, který dokázal zaujmout i takovým rádoby "hloupým příběhem".

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.