Recenze: A jestli neumřel... - Miloň Čepelka

Drobná kniha, velký literární zážitek!

A jestli neumřel... je druhá povídková sbírka Miloně Čepelky, obsahuje devět krátkých příběhu, jenž mají společný motiv - odchod. Nemusí se vždy jednat o smrt, ale také o opouštění starého život a někdy je také potřeba odpustit sami sobě či někomu jinému.

Většina povídek je křehce smutných vyprávějící příběhy obyčejných lidí, u kterých se vám bude zdát, jako byste je odněkud znali.

Poslem odchodu může být v povídkách cokoliv, třeba i něco, co by vás nikdy ani nenapadlo - hučení letadla, které starci připomene hrůzy války, tři zlý pidimužíci, hlasy mrtvých příbuzných, studentka v roli sexuální bohyně nebo dívka, která umí mizet.

A jako bonus tu je Rozhovor, který vede sama Smrt s umírajícím mužem, jenž ji sice volal k sobě, ale přitom se mu odejít s ní ještě nechce. Podobných ironií můžete v příbězích objevit hned několik.

Tresť - a pro něj trest. Trest smrti. Jaký rozdíl způsobí jeden jediný háček!

(str. 9) - „Synchronicita“

Kniha má pouze 120 stran, a proto v ní na hlubší rozvádění děje a zkoumání charakterů postav není místo. Jednotlivé povídky spolu nikterak nesouvisí a v každé se objevují nové, často velmi různorodých postav. Všechny však čeká nějaký odchod, i když to často ještě netuší.

Ačkoliv se autor snažil na odchody nahlížet s humorem a satirou, na mě příběhy působily spíše melancholicky a smutně. Záleží však na vás, co si v nich najdete.

• Hned první povídka „Synchronicita“  mě dohnala skoro až k slzám, protože s přibližujícím hučením motorů neviditelného letadla se dal předvídat závěr, kde starý muž vzpomíná na strasti války a nechává se unášet svými představami.
• „Hlasy“ ukazují, že pokud slyšíte mrtvé kolem sebe, ještě nemusíte býti blázni, nebo také ano. A co vybrat, pokud vás mrtví zvou, abyste se k nim připojili?

„Mrtví k mrtvým, živí k živým a pro živé,“ tak to řekl.

(str. 36) - „Hlasy“

• Třetí příběh „S čím kdo zachází“ je lehce erotický a závěr byl hodně vtipný. Hlavní postava muže jako velkého samce mi byla dost nesympatická, a tak jsem mu tenhle konec přála.

• „Skepse (se psem)“ byl hodně smutný příběh o tom, že zlo může být v komkoliv a postavit se mu na odpor je nemožné. 
  
• Pátá povídka „O(d)puštění“ vypráví o tom, že staré nevyřešené křivdy mohou viset ve vzduchu i ze záhrobí a nestačí jen opustit, ale hlavně odpustit.
• „Teta“ je úsměvný příběh o hluché tetě, která za svůj život měla mnohá tajemství, anebo se jí to na stará kolena v hlavě motá. 
• Jako sedmý je na řadě „Dopis“, který napsala matka své dceři, aby ulehčila svému svědomí a odhalila jí svá tajemství. 
• „Rozhovor“ vede sama Smrt se starým mužem... Rozhodně jde o velice zajímavý dialog a nakonec i Smrt může být dobrou partnerkou pro poslední chvíle. 
• Poslední, devátý příběh „Štípanec“ vypráví o muži, jenž hledá dívku, která dokázala zmizet. Může ji ještě někdy najít? A existovala vůbec?

Všechny povídky byly svým způsobem krásné a hluboké, čtenáře donutí se pořádně nad každou z nich pozastavit a popřemýšlet. Jak bysme reagovali? Co se skrývá mezi řádky?

Mě se osobně nejvíce líbil příběh „Synchronicita“ a „Rozhovor“, obojí mě hodně oslovilo a ten první mě málem dohnal k slzám. Za to u povídky „S čím kdo zachází“ jsem se v závěru hodně zasmála. Ta se autorovi taktéž povedla.

Kniha „A jestli neumřel... /a jiné povídky/“ je sice drobná, ale jednotlivé povídky dokáží zapůsobit a zapsat se do paměti. Díky tomu se klidně může stát, že se přistihnete i po dočtení, jak dumáte na příběhy či postavami.

Úchvatný literární zážitek, který je vhodný vychutnávat po douškách a užívat si každé písmenko.

Hodnocení: 100 %

Velmi děkuji nakladatelství ČAS za poskytnutí výtisku k recenzi.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

A jestli neumřel...
 

Název: A jestli neumřel... /a jiné povídky/

Autor: Miloň Čepelka

Vazba: Tvrdá

Počet stran: 120

Vydal: ČAS, 2013 (1. vydání)

Doporučená cena: 199 Kč