Autorka blogu

Zdravím,

jmenuji se Zdeňka Mašátová (někdy známá taky jako Zdeňka M., Zdenina, či Knižní snílek) a je to 28 let, co jsem ve znamení Štíra vykoukla na tento svět. Asi mě musel někdo praštit knížkou do hlavy, protože od narození jsem velmi podivná osoba. Málokdy vím, co chci a nejspíš bych měla být pod lékařským dohledem. Ale raději dost o mé psychice, než se vyděsíte, co jsem to za šílence...

Jsem ráda, že jste si našli cestu k mému blogu Literární koutek „U fretko-kocoura“ a snad vás zaujme natolik, že se k němu budete vracet.

Kontakt:

Místa v síti, kde mě najdete! .... email: literarnikoutek@centrum.cz

 FB stránka // Twitter // Pinterest // Bloglovin // Databáze knih

Postcrossing

  

Literární koutek „U fretko-kocoura“ je místo pro recenze na knihy mnoha žánrů - thrillery, krimi detektivky, paranormální romance, fantasy i dnešní fantasy pro mládež, červená knihovna,  horory, nebo také pohádky, prostě téměř všechno. 
Přidávám sem i různé fotografie, které obvykle souvisí s knihami, pohlednice nebo třeba recepty. To vše ukazuje, že mám různorodé zájmy.
Podle názvu je jasné, kdo jsou maskoti blogu. Je to fretčí sameček Toddík a kocour Whitee, kteří jsou moji „miláškové“. 

Nejraději čtu a kreslím, pak miluju zvířata, květiny, psaní příběhů, focení i vyšívání a v poslední době zkouším i básnit. Jinak ještě ráda peču a sbírám došlé pohlednice. Ano, ještě s několika věrnými si v této době pokroku píšu přes pohlednice a dopisy posílané „hlemýždí“ poštou.

Blog jsem si založila v únoru 2011 na blog.cz, ale pro technické problémy jsem se v únoru 2013 přestěhovala sem, na blogspot.cz. 
Přestože se snažím recenzovat knihy už dva roky, přičemž z počátku jsem psala spíše jen myšlenky a názory. Do hlubin recenzí jsem se ponořila až na jaře 2012, kdy mi to začalo opravdu bavit. 
I když si stále připadám jako začátečník, tak se snažím stále zdokonalovat. Nebojím se nových věcí a raději je beru jako výzvy.

Co se týče čtení, tak to dělám, co jsem se to naučila a vždy mě to bavila. Já nikdy nikoho nepotřebovala, vždy jsem se nějak zabavila sama, ať už knihou či jinou činností. Ale abych se přiznala, tak jsem nikdy nečetla ty dívčí románky (třeba od Lanczové), podle mě jsou to asi ty nejhorší slátaniny, které kdy byly stvořeny. 

Moje cesta se ubírala z pohádek k fantasy literatuře a kolem dvanáctého roku jsem objevila kouzlo historické červené knihovny. Postupně jsem přešla k dalším žánrům, jako jsou horory, thrillery, detektivky nebo i paranormální romance. Čtu prostě všechno, na co mám zrovna chuť a náladu. Proč bych si v pětadvaceti nemohla přečíst nějakou tu pohádku?

Dříve bylo mým snem se stát spisovatelkou, ale v posledních třech letech mě psaní povídek už příliš nebaví a nějak mi došly i nápady, jako by mě opustila má Múza a šla o dům dál. Ale mě to ani příliš nevadí, jelikož jsem si v posledních dvou letech našla novou zálibu, a tou je psaní recenzí na přečtené knihy.

Z počátku šlo spíše jen o mé myšlenky během čtení a názory na knihy, ale postupně jsem se snažila proniknout do světa recenzí více do hloubky. Jsem si vědoma, že mám stále co zlepšovat, ale snažím se recenze psát objektivně a dávat do nich kousek sebe.

Jak jsem se již zmínila, mám ráda i zvířata. Od mala jsem jimi byla obklopována a asi i proto bez nich neumím žít. Doma mám kocoura Whiteeho, fretku Todda, jako rodina máme labradora Kára a dalmatinku Deny (ta je z útulku), k tomu ještě několik „venkovních“ koček.