#1 Knihomol v knihovně

Když jsem psala závěrečnou esej na předmět Čtenářství na HOGu, měla jsem mimo jiné napsat něco na téma „Nepopsaný list“. Co si pod tím představit? Vlastně šlo o tom vymyslet úryvek (jednu stranu) z vymyšlené knihy, kterou bych si chtěla přečíst. Tak nějak bez přemýšlení mě napadla kniha „Knihomolova kniha života“, která by zachycovala různé okamžiky a zážitky ze života knihomola. A tak vznikla první strana Knihomol v knihovně. Jde o náhodnou stranu v knize, jejíž listy rozfoukal vítr, a tak se čas od času tady objeví další stránky ze života milovníka knih.
Jen upozorňuji, že jde o fikci, která nemá se mnou nic společného, podoba lidí, prostředí a prostě všeho, co by se mohlo zdát být povědomé, je čistě náhodná.  


Knihomol v knihovně

     Knihomol sedí na lavici u okna v knihovně, vedle něj leží hromádka knih různých žánrů, které už stačil vyndat z polic, a zaujaly ho. Nyní přemýšlí, které knihy si odnést domů. Povzdechne si a posmutněle se rozhlédne okolo sebe. Nejraději by si domů odstěhoval celou městskou knihovnu, ale musí se krotit. Už takhle jeho domácí knihovna přetéká knihami, některé své oblíbené má dokonce v několika vydáních, jiné ještě ani nečetl. Proč jen musí být tolik úžasných a nádherných knih?

     Vezme do ruky další knihu z hromádky, nasaje její vůni a zašustí listy. Kniha jako by jej vábila, aby se do ní začetl. Nezaváhá ani vteřinu. Otevře knihu a prohlédne si písmenka, která se mění ve věty. Někomu se mohou knihy zdát stejné, k nerozeznání od sebe. Ale pro knihomola je každá kniha jedinečná a možná i kouzelná, protože mu může otevřít dveře do dalšího knižního světa. Knihomol přemýšlí, zda má zrovna na tuhle knihu chuť, nebo si jí ponechá na někdy příště. Začte se do prvních řádek příběhu, který už otvírá náruč pro dalšího čtenáře a odnáší jej do svého světa.
     Kolem prochází knihovnice, která knihomola zná, protože je v knihovně pečený, vařený. Pousměje se a přistoupí k němu. „Jen se chci zeptat, zda nepotřebujete s něčím pomoct?“ řekne tiše.
     Knihomol nadskočí, protože už byl začtený a kniha jej přenesla někam do dalekých krajů. „Ne, ne, děkuji. Já si vyberu sám, podle srdce,“ vykoktá a rychle skloní hlavu, aby se znovu ponořil do knihy.

     Knihovnice si jen povzdechla, sama to zná moc dobře. I ona patří mezi knihomoly, a tak pokračuje ke svému pultíku, aby přivítala dalšího návštěvníka knihovny. V myšlenkách už na dálku polaská knihu, která na ni čeká na nočním stolku, aby se do ní pustila, až se vrátí domů. V duchu si říká, že by jí mohla večer dočíst. Ale co bude číst poté? Hmm, to je zapeklitá otázka.

     Knihomol se odtrhne od knihy a odloží jí na hromádku, kterou si odnese domů. Tři knihy opatrně vrátí do police, jako by měl strach, že mu sami skočí do náruče. Ještě je na rozloučenou pohladí po hřbetu a slíbí jim, že si je za čas půjčí a přečte. Chtěl by si přečíst snad všechny zajímavé knihy, ale to by nikdo za jeden jediný život nestihl. Vezme malou hromádku knih a vydá se k pultíku za knihovnicí, aby si domů odnesl pět vyvolených knih. Ty mu budou příštích pár dní dělat společnost nejen doma, ale též na cestách...

Tady stránka končí, chtěl by si někdo přečíst další list z knižní fikce „Knihomolova kniha života“?

Komentáře