pondělí 27. února 2017

Opatství Northanger - Jane Austen

Vydejme se do světa Jane Austen a objevme osudy Catherine, která to během poznávání světa nebude mít vůbec jednoduché.


Trochu naivní a zasněná Catherine Morlandová odjede do lázní Bath s rodinnými přáteli, aby si trochu užila života někde jinde než na venkově. Po příjezdu se spřátelí s Isabellou Thorpovou, mladou a krásnou dívkou, která je ráda středem pozornosti. Na plese si Catherine zatančí s mladíkem Henrym Tilneym, na které pak hodně myslí. Na scéně se ovšem objevuje John Thorpe, bratr Isabelly, který Catherine začne nadbíhat. Do Bath také přijíždí James Morland, bratr Catherine, v kterém najde zalíbení slečna Isabella. Henry seznámí Catherine se svou sestrou a otcem, který dívku pozve na jejich opatství Northanger... Vztahy se komplikují a nezkušená Catherine je často hodně zmatená, protože neví, co má dělat, ani co se od ní očekává. Naštěstí se vždy rozhodne uposlechnout své srdce, a tak se může dočkat šťastného konce...

Od Jane Austen jsem zatím četla jen Emmu a Rozum a cit, takže když byla ve čtenářském klubu MY ČTEME na únor vyhlášena kniha od této autorky, tak jsem neváhala a chtěla si ji přečíst.
„Rozumím: miluje Jamese a koketuje s Frederickem.“
„Ne, nekoketuje. Žena, která je zamilovaná do jednoho, nemůže přece koketovat s jiným.“
„Dost možná, že nebude ani tak od srdce milovat, ani tak od srdce koketovat, jako kdyby se soustředila pouze na jedno. Oba pánové nutně přijdou trochu zkrátka.“
(str. 150)
Hlavní hrdinkou je Catherine Morlandová, která miluje čtení gotických románů, ale ze všeho nejvíc zbožňuje dvoudílnou knihu Záhady Udolfa, jenž zná nazpaměť. Až doteď neopustila venkov, proto toužila po dobrodružství hodné hrdinky z jejího oblíbeného románu. Je to dost naivní děvče s hlavou v oblacích, ale zároveň má dobré srdce, kterým si každého získá.

Jejím pravým opakem je Isabella Thorpová, která dokáže každého okouzlit a obtočit si ho kolem prstu. Catherine k ní velmi přilne a až zaslepeně ji následuje. Impulsivní Isabella ví, jak dostat to co chce. A tak je Catherine občas donucena udělat něco, co by normálně neudělala, například projížďka s Johnem Thorpem.

Henry Tilney je sice milý mladík, který si s Catherine velmi dobře rozumí, ale je dost neprůbojný a hodně se řídí názorem otce, i když v závěru ukáže, že si také dokáže pořádně dupnout a prosadit svou.

Mohlo by se zdát, že půjde o milostný trojúhelník Catherine, John a Henry, ale není tomu tak. Už od začátku je tu někdo navíc, protože Catherine myslí pouze na Henryho a s Johnem mluví jen ze zdvořilosti. Ale zvítězí láska s porozuměním nebo zášť a zlé úmysly?

Nu, pokud mohu vyjádřit svůj názor, John se mi nelíbil od prvního okamžiku. Takový slizký patolízal, který si myslí, že je největší borec na světě a Catherine mu přece musí padnout povolně k nohám. Ha! Já bych ho hnala, a poslala do horoucích pekel i s tou jeho sestrou, která se sice tváří jako andílek, ale jakmile má šanci, tak flirtuje se vším, co má kalhoty, jen aby si zajistila tu správnou partii.
„Kdo si nepřečte dobrý román s upřímným potěšením, je jistojistě hlupák - ať už je to pán či dáma. Četl jsem všechna díla paní Radcliffové, a většinu z nich s velkým zalíbením. Záhady Udolfa, jakmile jsem se do nich ponořil, jsem nemohl odložit; vzpomínám si, že jsem oba díly přečetl za dva dny - a vlasy se mi celou tu dobu ježily hrůzou.“
(str. 106)
Nejvíc mě zaujala Catherine a její fascinace světem Radcliffové, kdy hodnotila okolí pomocí knihy Záhady Udolfa. Tento gotický román má v knize velké místo, i když ne vždy je to k dobru hlavní hrdinky. Já ho četla, tak jsem věděla, o čem to Catherine neustále povídá, ale kdo jej nečetl, tak ji nemusí úplně pochopit. Například během pobytu v opatství Northanger popouští uzdu svým představám a ve starých zdech spatřuje dávná tajemství, která ovšem jsou jen v její hlavě.

Také se mi líbilo to, že Catherine není nijak hezká, ale rozhodně nejde o pohádku o ošklivém káčátku, protože tady káčátko nevyroste v labuť, jen pochopí, co je skutečný život, a že ten se odlišuje od toho vymyšleného v románech.

Kniha se čte rychle, není nijak dlouhá a má velmi jednoduchý děj, kde lze brzy odhadnout, jak to celé dopadne. Je to přece jen romantický příběh od Jane Austen, které končí šťastně. Jako oddychovka je kniha skvělá, ovšem nemůžete od ní čekat příliš. Mě osobně se líbila, i když děj je občas dosti naivní.

Název: Opatství Northanger (orig. Northanger Abby)
Autor: Jane Austen
Překlad: Eva Kondrysová
Počet stran: 256
Vydal: LEDA a Rozmluvy, 2009

1 komentář:

  1. Zdeni, moc díky za článek, sepsala jsi to krásně :) Já sama jsem měla s knihou velké problémy, četlo se mi to špatně a pomalu a bohužel mě to jen utvrdilo v tom, že mi Austenová prostě nesedí. Třeba se to časem zlomí, ale teď si od ní určitě dám chvíli pokoj :) Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.