Jsem MODRÁ, aneb mé první dojmy z Bradavic
Snad nikomu nebude vadit, pokud sem tenhle článek dám. Narciska o tom už ví, a pokud sledujete můj druhý blog, tak jste si mohli přečíst o tom, že mi došel dopis o přijetí do Hogwarts.cz a nahlédnout do mé úvodní eseje na téma "Sedm pravidel bezpečného kouzlení". Ovšem chtěla jsem se o své dojmy pochlubit i tady na Literárním koutku, takže si můžete přečíst práci vypracovanou do soutěže pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy. :-)
Kdo by nesnil o kouzelnickém studiu v Bradavicích? Když se mi naskytla příležitost se zkusit přihlásit, tak jsem toho rychle využila. Při sepisování úvodní eseje jsem se trochu zapotila, ale nakonec jsem s brkem do pergamenu rychle načmárala potřebnou délku i obsah. Nebylo to zase tak těžké. Odevzdání proběhlo a pak už zbývalo jen nervózně čekat na výsledek přijímacího řízení.
A
pak se to stalo. Pozdě večer v neděli 24. ledna mi na okno pokoje
zaťukala sova. Vytřeštila jsem oči a začala zrychleně dýchat. Sova
poposkočila na parapetu a bylo na ní vidět, že čekání nemá ráda. Rychle
jsem otevřela okno a pustila šedou sovičku do pokoje. Co kdyby si to
rozmyslela a letěla i s dopisem pryč? Poletovala mi kolem lustru a
obhlížela pokoj, který se jí zřejmě nezdál příliš kouzelnický. Nakonec
si sedla na psací stůl, načechrala si peří a já s třesoucími prsty
odvázala dopis. Sova zahoukala a odletěla otevřeným oknem do temného
nebe. Otevřela jsem dopis a tam stálo, že mě přijali ke studiu na Školu
čar a kouzel v Bradavicích. Zajásala jsem, protože se mi právě splnil
sen.
Hned ráno jsem už stála před hradem a netrpělivě očekávala, až mě s dalšími nováčky vpustí dovnitř. Před bránou se nás sešel dost velký houf, který by se možná mohl nazvat armádou, ale my jsme nehodlali Bradavice dobývat. Školník se na nás přísně povíval, protože tušil, že za naší radostnými a rozjuchanými tvářemi se skrývá touha dělat problémy a nepořádek. Po vpuštění jsme ho málem ušlapali, naštěstí stačil uskočit za bránu.
Starší
studenti na nás čekali a chtěli všechny přivítat, jenže lososy, tedy my
nováčci, na to neměly čas. Spolu s ostatními jsem vtrhla do hradu a
rozkoukávala se v podivuhodných chodbách, které skrývají tolik
tajemství. Velkou síň jsem objevila hned a tam spatřila uprostřed
místnosti sedět na židli prastarý Moudrý klobouk. Několik nováčku se
okolo už ochomýtalo a jeden si ho právě nasadil na hlavu. Věděla jsem,
že si ho budu muset také nasadit, ale dostala jsem strach, z toho, co
uvidí v mé hlavě. Co když v jeho očích neobstojím? Raději jsem z Velké
síně zase rychle utekla a slíbila si, že zítra tu odvahu najdu. Zatím je
toho tolik, co musím objevit.
Jeden
ze starších studentů mě nasměroval do Příčné ulice, abych si tam
koupila školní uniformu. Byla to nádhera, tolik různorodých a úžasných
obchodů, to by člověk nevěřil, že to je vůbec možné. Kráčela jsem po
ulici a nakukovala do výloh, kde bylo tolik zajímavých věcí. Bohužel
jsem měla dost omezené finance, takže mi bylo jasné, že musím do
Školních potřeb z třetí ruky nebo do Vetešnictví u Kšeftaře. Tam jsem si
koupila uniformu na rozpadnutí a moc peněz mi nezbylo. Stejně jsem
ještě okukovala další obchody a procházela se. Nikdy bych nevěřila, že
čas může plynout tak rychle.
Do hradu jsem se vrátila až po setmění a v sovinci na mě čekala sova od mé kamarádky Daffodila Nightingale,
že se sejdeme U Tří košťat. V pokoji jsem se rychle převlékla do školní
uniformy a utíkala na pokec. Další skvělé místo, kde se dá skvěle
posedět a něco popít. Já si oblíbila Pampeliškový čaj, který mi moc
chutná. Daffy mi trochu vysvětlila, jak to ve škole chodí a takové ty
základní věci.
Následující
den jsem vyrazila do Velké síně a zrovna u Moudrého klobouku nikdo
nebyl, tak jsem využila situace a nasadila si ho. Jeho hlas mi zazněl v
hlavě a já mu odpověděla na několik otázek. O některých jsem trochu
uvažovala, ale on mě uklidňoval, že se nic neděje. Mám odpovídat podle
svého srdce. A pak jsem najednou byla hotová a sundala si ho z hlavy.
Kam mě asi zařadí? Kolej mi neprozradil, musím si počkat až na
Zařazovací slavnost.
Další
dny jsem prozkoumávala další místa v okolí hradu. V Prasinkách mě
zaujala Agentura Žlutá stopa, kde se dají vydělat nějaké cvrčky a také
nebezpečná Ďáblova jáma, kam jsem se také podívala. Občas sice skončím v
jámě s ostatními, ale někdy se mi podaří projít a objevit poklad. Na
radu Daffy jsem si v Příčné ulici koupila postarší sovu, takže si můžeme
posílat vzkazy. Vozíkem jsem dojela až do Godrikova dolu, kde jsem
navštívila zvířecí útulek a pohrála si s krysami. Nakoukla jsem do
výlohy salonu Stříbrná NiT a zatajil se mi dech nad nabízenými modely i
jejich cenami. Ty si ještě dost dlouho nebudu moct dovolit. Na hradě a v
jeho okolí se mi moc líbí a je tu stále co objevovat.
A
pak už nadešel úterní večer (2. února). Ve Velké síni bylo narváno a s
malým zpožděním začala Zařazovací slavnost. Moudrý klobouk zazpíval svou
píseň a pak už se všichni nováčkové netrpělivě připravovali. Kloubouk
překvapil, protože nebral jména podle abecedy, takže občas došlo ke
zmatku.
Ale nakonec jsem se i já dočkala a z jeho úst zaznělo: "Další na řadě je Cesmína Hardy." Ani jsem nedýchala a vykročila k němu. Nasadila si ho na hlavu a on řekl: "Občas si člověk říká, zda cokoli co dělá, má svou cenu. Věř mi, že vstupem do koleje HAVRASPÁR cena tvých činů ještě vzroste. Vítej." Zajásala jsem a běžela si sednout vedle Daffy k modrému stolu. Do této koleje jsem chtěla a Moudrý klobouk mé přání vyslyšel. Nyní mě čeká ještě mnoho objevování nejen v koleji, ale brzy začne výuka a tak se na všechno moc těším. :-)
Snad jsem vás neunudila k smrti, tedy pokud to někdo dočetl až do konce. O mých dalších zážitcích z hradu Hogwarts.cz se budete moct v budoucnu dočíst v Zápisníku jednoho knihomola, který hodlám začít psát pravidelně (asi za dva týdny), kde bych shnula co jsem přečetla, nějaké zajímavé události a ještě něco dalšího, což je zatím tajemství.
Ale nakonec jsem se i já dočkala a z jeho úst zaznělo: "Další na řadě je Cesmína Hardy." Ani jsem nedýchala a vykročila k němu. Nasadila si ho na hlavu a on řekl: "Občas si člověk říká, zda cokoli co dělá, má svou cenu. Věř mi, že vstupem do koleje HAVRASPÁR cena tvých činů ještě vzroste. Vítej." Zajásala jsem a běžela si sednout vedle Daffy k modrému stolu. Do této koleje jsem chtěla a Moudrý klobouk mé přání vyslyšel. Nyní mě čeká ještě mnoho objevování nejen v koleji, ale brzy začne výuka a tak se na všechno moc těším. :-)
Snad jsem vás neunudila k smrti, tedy pokud to někdo dočetl až do konce. O mých dalších zážitcích z hradu Hogwarts.cz se budete moct v budoucnu dočíst v Zápisníku jednoho knihomola, který hodlám začít psát pravidelně (asi za dva týdny), kde bych shnula co jsem přečetla, nějaké zajímavé události a ještě něco dalšího, což je zatím tajemství.
Zní to pohádkově.
OdpovědětVymazathttp://kniho.blogspot.cz/
Palec nahoru :) Já vlastně furt nevím, kde bych skončila... Myslím, že i klobouk by se mnou měl potíž a dilema.
OdpovědětVymazat