neděle 21. června 2015

Jsem magor knižní, rodu knihomol

Literární koutek „U fretko-kocoura už pár měsíců jede nějak napůl. No, ono to vlastně začalo už před Vánocemi. Mojí mámě se zdravotně přitížilo a já celkově měla úplně jiné starosti, než pečlivě psát blog. Psaní článků a recenzí nebo focení mě už nebavilo, tak jako dřív. Nějakou tu recenzi jsem se ještě dokopala sesmolit, ale celkově to nebylo ono. Cítila jsem, že mi něco chybí, ale nedokázala jsem přijít na to, co. Síla, odhodlání, nadšení, radost? Prostě mě to už celé nebavilo, do recenzí jsem se musela nutit, abych je napsala alespoň na recenzní výtisky. Možná to byla nějaká ta „prokrastinace“, ale já bych to nazvala spíš lenost s příměsí nechutí. Když jsem si sedla k počítači, abych něco dala dohromady, tak jsem najednou neměla co napsat a nevypotila ze sebe ani písmenko.


Jenže tahle krize se šířila a brzy zasáhla i čtení, protože jsem začala číst o dost méně. Místo abych si večer otevřela knihu, tak jsem raději čučela na televizi nebo šla spát. Vlastně jsem během několika posledních měsíců spala velmi hodně, ale přitom jsem stále pociťovala únavu. Šlo snad o jakýsi zimní spánek, který přešel do jarní únavy?

Vážně netuším, co se to se mnou dělo, ale dospělo to tak daleko, že po dočtení knihy, jsem nebyla schopná si na ni sepsat názor. Jen tak nanečisto si na papír psát nějaké poznámky o ději a co se mi na knize líbilo či nelíbilo. Nešlo o recenzi, jen o takové postřehy ze čtení. Ale ani toho jsem nebyla v poslední době schopna, jako by mi myšlenky poletovaly kolem a já je nedokázala uchytit a sesumírovat si je do poznámek.
Už jsem nevěděla jak dál. Doma mám ještě několik starých recenzních výtisků (některé již několik měsíců), na které bych potřebovala napsat recenzi, abych neměla výčitky svědomí. Ale nutit se do něčeho, co mě nebaví? Vážně mám nechat blogování a opustit Literární koutek? Byla jsem bezradná a skutečně uvažovala o ukončení všeho.

Když se ty měsíce zpětně vzpomenu, tak to jediné, co mě ještě drželo mezi „knihomoly“, byla naše plánovaná setkání s Narciskou. Říkám plánovaná, jelikož jsme se nakonec letos poprvé sešly až na konci dubna, ale párkrát jsem si díky tomu udělala výlet za knihami do Plzně. Když už jsem měla dohodnutý volný den, všechno naplánované, tak proč toho nevyužít. A bylo to fajn. Sice bez Narcisky to nebylo úplně ono, ale procházení se mezi regály s knihami v knihkupectvích a antikvariátech mi to vynahradilo. :-)


A pak přišel Svět knihy, na který jsem se hrozně těšila a poprvé se na něj vydala. I když jsem si nakonec nepromluvila s žádným blogerem (když pominu pozdravení s Narciskou), což ovšem byla má chyba. Několik „knižních slečen“ jsem zahlédla, dobré poznávací znamení bylo to, že chodily po skupinkách, ale nenašla jsem odvahu je oslovit. Tak snad někdy příště, i když já hrozně nerada oslovuji cizí lidi, takže z toho stejně asi nic nebude.
Hlavní ovšem bylo, že jsem si na veletrhu uvědomila, co pro mě Literární koutek znamená a kolik úsilí jsem do něho už dala. Nejdříve na blog.cz, poté přestěhování na blogspot.cz a pokračování dál a dál. Vedu ho již od února 2011 a za tu dobu se stal nedílnou součástí mého života. Vážně bych tohle všechno chtěla jen tak zahodit?
Ta veletržní atmosféra byla nádherná, sice se tam nedalo dýchat, ale přesto to celé bylo nezapomenutelné. Procházet se mezi stánky, prohlížet si knihy, mluvit s „knižními obchodníky“, kteří nadšeně povídali o svých knihách, nebo pobízeli k dalšímu nákupu, přestože v sobotu už museli být totálně unavení.

Ale co mě nejvíc donutilo k zamyšlení, byly okamžiky, když jsem s vypětím všech fyzických (vlastně i psychických) sil táhla domů přes celé Klatovy tašky nacpané k prasknutí knihami. Jedině někdo nenormální (až šílený) si najednou koupí přes dvacet knih! S každým dalším krokem jsem se čím dál více proklínala. Proč musím být takový magor? Už jsem ty blbý knížky chtěla někam zahodit, když jsem si to uvědomila. Ano jsem magor, ale magor knižní, rodu knihomol!


Po pár dnech odpočinku jsem si opět sedla k počítači, otevřela Word a zkusila napsat pár názoru na přečtené knihy. A ono to najednou zase šlo. Recenze byla na světě a vůbec to nebolelo. Ani si neumíte představit, jakou jsem z toho měla velkou radost. :-)

Teď jsem sice zase více než týden zahálela a na blogu nic nového nepřibylo, ale o to větší překvapení pro vás mám. Prožívám takové „pokrizové období“, takže začnu přidávat recenze, nějaké knihomolské články s mými názory, fotky, recepty – protože hrozně ráda peču. :-)
V létě na mé čtenáře čeká Knižní hop, ale také větší soutěž, která bude spadat do mého projektu, jenž pro mě bude vlastně zároveň výzvou. :-D Zní šíleně? Zvykejte si, nabírám další dech a Literární koutek „U fretko-kocoura“ zase ožije.

Má rychlo-kresbička nakonec. :-)

Takže se mějte krásně a doufám, že jsem nikoho tímto výlevem neunavila, ale prostě jsem se potřebovala trochu vysypat.
Zdraví,
Zdeňka M.

1 komentář:

Velmi děkuji za váš komentář.