čtvrtek 26. února 2015

Podivná knihovna – Haruki Murakami

Fantasmagorie plná podivností, která změní váš pohled na knihovny. Nejspíše se vám po jejím přečtení už nebude chtít chodit půjčovat knihy po setmění a číst si tam… Klidně by se vám totiž mohlo stát to samé, co hlavní postavě v podivné knihovně…

Mladík šel večer do knihovny, aby odevzdal knihy a nějakou si půjčil. Takto to udělal již mnohokrát, ale tentokrát se něco stalo. Knihovna se před jeho očima proměnila v děsivé bludiště, z kterého není úniku. V samém nitru bludiště na mladíka čeká kobka, a hrozivý dědek si odvádí svého vězně… Chlapci dělá společnost mužík s ovčí hlavou a záhadná němá dívka, jinak musí číst a číst knihy…
Dostane se mladík z podivné knihovny? Vrátí se domů? A zůstane pro něho svět pořád stejný, nebo se změní k nepoznání?
……………

Haruki Murakami je velmi známý japonský autor a držitel mnoha literárních ocenění. Já se přiznám, že toto je mé první setkání s autorem, sice jsem slyšela o jeho knihách (např. Norské dřevo, Afterdark nebo 1Q84 kniha), ale zatím jsem je nečetla. A bohužel Podivná knihovna mě k jejich přečtení příliš nenalákal, zdejší styl je odlišný, ale mě prostě nesedl.

Netvrdím, že je kniha špatná, to vůbec ne a jistě bude mít mnoho příznivců, ale mě osobně se nelíbí. Příběh Podivné knihovny má velký potenciál, aby se stala hororem – děsivá atmosféra a beznaděj z knihy doslova čpí, ale bohužel by potřeboval být o trochu delší, aby se celkový zážitek z děje umocnit. Takhle to všechno vychází naprázdno a není z toho nic. Šedesát čtyři stran je prostě málo.


Ilustrace i grafické zpracování jsou skvělá a výborně zachycují atmosféru příběhu, jenže o to je v něm méně textu, což je škoda. Kniha by mohla být daleko atraktivnější jako komix, to bych si uměla představit. „Obrázky“ by dokreslily absenci charakteristiky postav a vystihly atmosféru. Jenže takhle jsou ilustrace na celém díle to nejlepší, a to je bohužel škoda.
 
Zaklepal jsem na ty dveře jen docela obyčejně, kolem se ale rozlehly zvuky tak zlověstné, jako bych bušil baseballovou pálkou na samu bránu pekelnou.
(str. 7) 
 
Ono to vlastně ani „román“ není, spíše je to jen povídka, hlavně podle délky. No, a ono vydávat jednu povídku na knihu je divné, a bohužel takový pocit mám i z celé Podivné knihovny.

Ale pokud byste chtěli postrašit děti, aby se báli chodit do knihovny a nechtěli číst, tak jim předložte Podivnou knihovnu. Děti by příběh jistě zaujal, hlavně děsivý dědek, který si na něčem pochutnává (vážně nechci prozrazovat). To by je vyléčilo natolik, že by na žádnou knihu ani nepohlédly. :-)

Podivná knihovna není k zahození, ale všem čtenářům nemusí vyhovovat. Svým způsobem je to taková podivná fantasmagorie místy postrádající hlavu i patu, a hlavně závěr je fakt divný. A tak vážně nevím, co bych si o knize měla myslet.
Jistě, šlo by mezi řádky hledat nějaké skryté významy, ale proč se u tak krátkého příběhu namáhat?

Hodnocení: 50%

Název: Podivná knihovna (orig. Fušigina tošokan, 2005)
Autor: Haruki Murakami
Překlad: Tomáš Jurkovič
Ilustrace: Kat Menschik
Vazba: Vázaná s přebalem
Počet stran: 64
Vydal: Odeon, 2014 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.