pondělí 12. května 2014

Recenze: Sirotek z Highbury - Joan Aiken

Volné pokračování románu Emma od Jane Austen...
Jane Fairfaxová je sirotek, protože otec jí zemřel v boji a matka podlehla nemoci, a tak jí vychovává babička a teta. Všechny tři žijí velmi skromně a téměř bez peněz, ale nestěžují si. Mají hodné sousedy, kteří se s nimi rádi podělí o cokoliv. Jane měla nejistý osud, protože neměla věno, a tak se nedalo očekávat, že si najde ženicha. Navíc se u dívky projeví hudební nadání, které podporuje hodná paní Woodhouseová, ta Jane přenechává starší oblečení po svých dcerách Isabelle a Emmě. Chtěla, aby se Emma s Jane staly kamarádkami, ale tyto dvě rozdílné dívky si byly nejblíže pouze těsně po její smrti, než Emma opět považovala Emmu za rivalku. Jane následně odjíždí k manželům Campbellovým do Londýna, aby zde dělala společnost jejich dceři Rachel a zároveň se musí vzdělávat pro své budoucí povolání guvernantky...
Co Jane ještě zažije? Bude jednou šťastná? A jak bude vycházet s Emmou?
.......

Nejde v podstatě o pokračování knihy Emma, jako spíš jeho převyprávění z pohledu Jane, která je jednou z hlavních postav. V Emmě jsme se dozvěděli pouze názor Emmy, ale tady to vidíme z pohledu Jane a brzy zjistíte, že se tyto dva pohledy dosti od sebe odlišují.

Můžeme zde vidět postavení svobodných, neprovdaných žen, které si musí vydělávat na živobytí a společnost je dost odsunula stranou, jako by se něčím provinily. Přitom se pouze neprovdaly nebo ovdověly, ale i tak jsou odsuzovány.
Muž vdovec byl pokládán za váženého člena společnosti, ale žena vdova ne, jako by si nesla cejch, že přežila manžela.

Vše se odehrává v malém městě Highbury, kde žila nepříliš vysoká šlechta, ale mysleli si o sobě, že jsou bůhvíco, přitom byly často jen o trochu bohatší než ostatní ve městě. Přesto se od nich očekávalo, že se mladé dámy dobře vdají, pokud možno za stejně postaveného muže. Pro ženy to bylo rozhodně těžké období, protože pokud se neprovdala, tak se z ní stala stará panna a zůstala na krku rodině, nebo se o sebe musela postarat sama a vydělávat si jako guvernantka.

Jane Fairfax pochází z chudých poměrů, a tak se od ní očekává, že se jednou stane guvernantkou a bude vychovatelkou pro děti z bohatších rodin. Ona sama od života nic víc nečeká a je vděčná za každý kousek zájmu a pochopení. Od přírody je inteligentní, má v sobě krásu ducha a přitom je krásná i navenek, přestože si nic z toho sama neuvědomuje. Navíc Jane miluje hudbu a hraní na klavír jí jde doslova samo. Není tedy divu, že si tuto mladou slečnu oblíbí paní Woodhouseová nebo pan Knightley, a ti jí podporují v jejích nadáních.

Za to Emma Woodhouseová byla vychována v bohaté rodině, vždy všechno dostala a ve všem chtěla být nejlepší, jenže to se stávalo málokdy, protože v mnoha ohledech ji o dva roky mladší Jane převyšovala, což Emma hrozně špatně nesla. Po brzké ztrátě matky, už nebyl nikdo (kromě pana Knightleyho), kdo by ji dokázal usadit. Takže si slečna Emma o sobě myslela, že je nejlepší, nejchytřejší a nejnadanější. Všem radila a o Jane prostě prohlásila, že je nudná. To ovšem nebyla pravda, tady šlo jen o tom, že Jane mnohem lépe hrála na klavír, zpívala a měla moudřejší nápady, ale přitom se vůbec nezajímala o drby nebo o módu, což byly dvě hlavní záliby slečny Emmy.

„Ale procházet se v dešti i připadá nerozumné,“ opáčil klidně. „Až budete stejně stará jako já, pochopíte, že dopisy nestojí za to, aby se pro ně člověk trmácel v dešti.“
„Pochybuju, že bych se přestala zajímat o dopisy jenom kvůli tomu, že mi přibývají léta.“
(str. 284)
Možná by byly skvělé kamarádky, ale prostě se minuly a Emma raději dala přednost jednoduché Harriet Smithové, která k ní vzhlížela jako ke vzoru a Emma s ní mohla manipulovat podle nálady. Moudrý pan Knightley jí radil, aby si raději všímala Jane, ale Emma neposlouchala. Naštěstí to byl právě on, kdo se Emmě nebál postavit a nenechal sebou manipulovat. Jane ho měla od dětství velice ráda, protože se jí věnoval a rád pobýval v její společnosti. Tady jeho důležitost je trochu v pozadí, ale v Emmě měl velkou roli na formavání chování Emmy, kdyby nebyla jeho, tak to vše skončí docela jinak.

Kniha tak vypráví známý příběh novým způsobem, sice se zde nedočteme nic nového, ale máme možnost lépe pochopit příběh Jane Fairfaxové a jejího osudu, protože v Emmě byla vykreslena z Emmina pohledu jako nudná chudinka, přitom opak je pravdou.

Děj se dělí na dvě části, kterou společně tvoří celek. Dětství, dospívání Jane a návrat po letech do Highbury. Pokud jste četli Emmu, tak vás děj ničím překvapí, ale dozvíte se mnohem víc věcí o událostech, o kterých Emma jen něco zaslechla, znala je z druhé ruky nebo o nich raději jen šeptala.

Kniha se čte jedním dechem, děj ubíhá rychle a čtenářka má možnost nahlížet do společnosti té doby, která ženám nikterak nepřála.

Sirotek z Higbury je skvělý román, který ocení hlavně ženy, jenž mají rády knihy Jane Austenové a obdivují její postavy. Výborné počtení, mohu jen doporučit.

Hodnocení: 90 %
Velice děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí výtisku k recenzi.
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

Název: Sirotek z Highbury (orig. Jane Fairfax, 1997)
Autor: Joan Aiken
Překlad: Ludmila a Tomáš Havlíkovi
Vazba: Tvrdá s přebalem
Počet stran: 336
Vydal: Baronet, 20014 (1. vydání)
Doporučená cena: 299

1 komentář:

  1. Jééé, nové vydání! Knihu mám už dlouho na seznamu, ale ještě jsem se k ní nedostala. Tak třeba taky zrovna natrefím na tu novou :-)

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.