Istanbulské memento – Ahmet Ümit
Detektivka
odehrávající se v Istanbulu, kde se policie snaží dopadnout vraha, který
odkazuje na historii města.
Chtějí-li vrazi za každého panovníka zabít jednoho člověka, pak nás čeká skutečný masakr. Jak tomu máme zabránit?(str. 220)
V Istanbulu
je nalezeno tělo u nohou Atatürkovy sochy, zavražděnému někdo podřízl krk, tělo
naaranžoval a do ruky mrtvého vložil starodávnou minci s odkazem na
Byzantion. Případu se ujímá vrchní inspektor Nevzat Akman se svým týmem a rozhodně
je nečeká snadná práce. Než stačí pochopit vrahovy indicie odkazující na
historii města, tak je nalezeno další tělo...
Proč
se vrah drží historie a co ho vede k zabíjení? Zvládne policie najít
pachatele dříve, než dokončí své hrůzné dílo?
Vrah odkládající
mrtvá těla u historických památek, pomocí mincí odkazující
k nejvýznamnějším panovníkům Istanbulu a policie pokoušející se odhadnout,
kde udeří příště, tak tohle trochu připomíná knihy od Dana Browna, ale nenechte
se mýlit. Autor knihu pojal podle svého, takže se čtenáři dostane dost zajímavý
zážitek, tedy pokud se nenechá odradit zdlouhavostí. Přestože by se podle
vrahova tempa vražd mohlo zdát, že sebou policie hodí, tak se v tom všem
trochu motá. Stále jsou dva kroky za vrahem a odhadnout budoucí místo nálezu
dalšího těla je takřka nemožné.
Během čtení se
dozvíme hodně o historii města a jeho významných památek. Přečteme si o tom,
jak se město postupem času měnilo, jaké historické události utvářeli nejen
dějiny města, ale celého lidstva. Až se možná přistihnete, že se vám tam chce
vypravit a spatřit všechny místa z knihy na živo.
„...Tedy nebýt křesťanství, nebylo by islámu, nebýt židovství, nebylo by křesťanství. Můžeme to říct i takhle: nebýt Sumerů, nebylo by Chetitů, nebýt Chetitů, nebylo by starých Řeků, nebýt starých Řeků, nebylo by Římanů, a nebýt Římanů, nebylo by Osmanské říše. Jsou to různá stadia, která spolu tvoří velkou lidskou civilizaci. Vytrhnete-li jedno z nich, zbude po něm prázdnota, dějiny nedáte dohromady.“(str. 172)
Vrchní inspektor
Nevzat Akman je už před důchodem, ale ještě stále dostatečně aktivní, aby se
honil za vrahem. Zažil toho už dost, ale tenhle případ mu byl čert dlužen,
protože ne a ne se hnout z místa. Zároveň do knihy vnáší povzdech nad
uspěchanou moderní dobou, kdy se mladí vůbec nezajímají o historii, takže
spousta věcí mizí v nenávratnu. Až trochu nostalgicky vzpomíná na své
dětství, kdy měl rád staré příběhy z historie, což se mu ale nyní hodí,
protože spoustu věcí si dokáže odvodit sám, nebo mu poradí nějaký historik.
Knihu lze vnímat
jako oslavu města Istanbul, které má za sebou dlouhou historii, ale
v dnešní době se mění k nepoznání. Penězi se dá koupit všechno a
cenné památky z dávných časů ustupují velkým hotelům a podnikatelům. Může
proti tomu někdo bojovat? A co kdyby někdo vzal touhu ochránit město do
vlastních rukou? Skutečně se vrah vyzná v historii, nebo jen o zastírací
manévr a motivem je něco úplně jiného?
„Mrtví nikomu neškodí, pane vrchní komisaři. Zlo pochází od živých, od služebníků Božích, kteří sešli z pravé cesty.“„A co když se mrtvý něčím provinil?“ zeptal jsem se, když jsme rakev zavřeli. „Co když jsou ti, co mu uškodili, v právu? Vždyť mu uřízli ruce v zápěstí. To musí mít nějaký význam.“„Všechno je v rukou Všemohoucího. Jen on ví, kdo má pravdu. Ale život služebníka Božího může vzít jedině Bůh.“ Zkřivil obličej. „A ještě tahle hrůza... Ať ten člověk spáchal cokoliv, tohle si nezasloužil.“(str. 419)
Podezřelých je
více než dost a každý by mohl mít důvod některou z obětí zabít. Jak spolu
všechny oběti souvisí? Závěr, kde se konečně dočkáme nějaké akce, zřejmě hodně
překvapí jak čtenáře, tak samotného vrchního komisaře Nevzata Akmana.
Istanbulského
memento se čte dobře, jen nečekejte akční thriller nadupaný akcí, to byste byli
zklamaní. Tohle je detektivka plynoucí vlastním tempem, kde vrchní inspektor
dumá nad vraždami a stopami od vraha. Historická linie je stejně důležitá jako
detektivní zápletka, takže je čtenáři předložen zajímavý zážitek, který ovšem
nemusí sednout každému.
Název:
Istanbulského memento (orig. Istanbul Hatirasi, 2010)
Autor: Ahmet Ümit
Překlad: Tomáš
Laně
Počet stran: 576
Vydal: Host, 2014
(1. vydání)
Komentáře
Okomentovat
Velmi děkuji za váš komentář.