Literární koutek "U fretko-kocoura"

„Myslí si, že litují minulosti, ve skutečnosti však touží po budoucnosti.“ - John Henry Newman -      Slečna Prudencia Primová je sice sebevědomá a moderní žena s mnoha tituly, ale uvnitř sebe cítí jako by patřila do jiného století, prostě do moderního světa nezapadá a věčně spěchající lidé, ženoucí se za budoucností, ji unavují. A tak odpoví na podivný inzerát v novinách, čímž se jí změní život víc, než by čekala.      Odjede do malého městečka San Ireneo de Arnois, které vypadá jako by se tu čas zastavil v devatenáctém století. Tedy, jistě jsou tu moderní vymoženosti jako auta, elektřina, i kuchyňské spotřebiče… ale lidé se od moderního světa distancují a svými hodnotami slečnu Primovou fascinují. Přijme místo knihovnice u „muže z křesla“ a má za úkol srovnat jeho obsáhlou knihovnu. Brzy poznává svérázné a jedinečné místní obyvatele. Městečko ji přijme mezi sebe a například spolek místních dam se rozhodne, že k...

Impérium ovládá většinu světa, už před lety zotročilo národ Učenců, kteří se nájezdníkům nemohli vyrovnat v boji, ale už dlouho potají doutná odboj. Povstane jiskra v popelu a zažehne oheň změny? 

Detektivka odehrávající se v Istanbulu, kde se policie snaží dopadnout vraha, který odkazuje na historii města.      Chtějí-li vrazi za každého panovníka zabít jednoho člověka, pak nás čeká skutečný masakr. Jak tomu máme zabránit? (str. 220)

První díl fantasy série, která určitě mnohé zaujme už svou obálkou, jenž přesně vystihuje hlavní zápletku knihy. S ocasem, nebo bez ocasu, kdo je lepší?

Krásná kniha o samotě lidstva, která se skládá z několika osudů postav, jenž vypráví své životní příběhy. Zdánlivě spolu nesouvisí, ale vnímavý čtenář najde společnou nit. Nikdo neví o samotě tolik jako já. Nikdo. Ani ten, kdo nikdy nepoznal, jaké je mít vedle sebe za dlouhých zimních nocí v posteli studené nohy, ani ten, kdo nikdy nezakusil, jak mu něčí prsty láskyplně myjí vlasy. Ani obézní chlapec, se kterým si na dvorku nikdo nechce hrát, ani obrýlená dospívající dívka s vyrážkou na tváři, která nemá žádné kamarádky, a proto už přečetla všechny knihy z obecní knihovny ve vesnici, kde tráví léto. Nikdo... ... Přijde okamžik, kdy je samota tak hluboká, až se vám zarývá do mozku kostí, stejně jako vlhkost uliček Serenísimy v lednové ranní rose. Jako nesnesitelná zima, která vám sžírá vnitřnosti, paralyzuje ústa a znehybní prsty. Ta krutá zima vám nedovoluje ani dýchat a z vaší tváře dělá obličej trapného šaška, který jen neustále roní slzy, ...

Pojďte se seznámit s dobrosrdečným vikingem Tappi, který je obrovský, často mívá hlad a rád zpívá, což vždy způsobí v lese hotové dopuštění. Na první pohled by se mohl zdát jako drsný seveřan, ale až ho lépe poznáte, zjistíte, že rád všem pomáhá a často se neohroženě vrhá do nebezpečí, aby zachránil přátele v nouzi.

První případ komisaře Kurta Wallandera, který nebude vůbec jednoduchý. Musí vyřešit brutální vraždu starého manželského páru dřív, než někteří lidé vezmou spravedlnost do vlastních rukou. A času je opravdu málo…

Celý život je jen sada obrázků v mozku. Není žádný rozdíl mezi těmi, které se zrodily ze skutečných věcí, a těmi, které se zrodily z vnitřního snění, a není proč si cenit jedněch více než druhých. H. P. Lovecraft

Může přízrak minulosti zabíjet? Opravdu je vrahem duch zesnulého kapitána? Nebo jde o někoho z masa a kostí? Přijde policie této záhadě na kloub?

Od pradávna žily v Bílých Karpatech (obec Žítková a okolí) tzv. bohyně, ženy se znalostí bylin, léčitelství, ale také zaříkávání. Měly své "andzjely", tedy dobré anděly, kteří k bohyním vodili ztrápené lidi potřebující pomoc. Je zvláštní, že se těmto ženám neříkalo třeba čarodějnice, jak by bylo pro lidi typické. Možná ten název "bohyně" však vypovídá i o tom, že je (hlavně místní) lidé měli v úctě. Nebrali je jako nějaké šarlatánky, ale jako velmi mocné a nadané ženy, které dokážou pomoci nemocným jak na těle, tak i na duši.