Dvě úžasná knižní setkání s Erikou Fosterovou

Dívka v ledu a Noční lov, to jsou první dva detektivní romány, kde vystupuje postava detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, Slovenka žijící dlouhá léta v Anglii. Její detektivní smysl je výjimečný, protože jí nechybí intuice, takže se dokáže podívat na případ s nadhledem a bez politického rušení. Proto má také často problémy nejen se svými nadřízenými, ale Erika jde za pravdou a vyřešením vraždy.

     Dívka v ledu zavede čtenáře do zimního Londýna, detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je přidělena k případu nálezu těla pohřešované Andrey Douglasové-Brownové, která byla zavražděná a ukryta do vody pod led. Bohatá aristokratická rodina s obrovským vlivem je zděšena ze ztráty, ale rodiče si od začátku vyšetřování nepřejí Eričiny všetečné otázky, a raději volají šéfovi policie, aby byl případ přidělen nějakému „vhodnějšímu“ detektivovi. Dokonce to dojde tak daleko, že je Erika z případu odvolána, ale nebyla by to ona, aby se vzdala bez boje. Na vlastní pěst se pouští do pátrání po pravdě a brzy zjišťuje, že zavražděných dívek je mnohem víc, jenže to byly prostitutky, a tak to nikoho nezajímalo.

     Kdo je zodpovědný za brutální vraždy? A proč musela Andrea zemřít? Dopídí se Erika pravdy? A nebude jí to stát kariéru, nebo dokonce život?

     Noční lov nás přenese do horké noci, kdy je zavražděn vážený lékař. K případu je přivolána detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, která tam přijíždí z ne moc vydařené večeře s jejím kamarádem patologem Isaacem Strongem. Lékař byl udušený igelitovým pytlem a nahý na posteli. Během vyšetřování vyplouvají různé verze vraždy, ale Eričin šéf to chce nechat plavat jako nepovedený sex gayů, který se zvrhl. Erika si myslí něco jiného a pátrá dál. Vše nasvědčuje tomu, že vrah svůj čin delší dobu plánoval a oběť sledoval. A pak je nalezen další muž, který byl zavražděn stejným způsobem...

     Jedná se o sériového vraha? A proč Erice hází její nadřízení klacky pod nohy? Policejní šéfové chtějí vraždy sunout pouze jedním směrem, ale přitom Erika odhaluje další důkazy, že to celé je trochu jinak? Proč vrah zabíjí muže? Jde snad o pomstu? Jak Erika zareaguje, když jí vrah kontaktuje? A dočká se povýšení, nebo se opět někomu stane trnem v oku?

     Oba thrillery jsou skvělým zážitkem, který jsem si náramně užila a nemohla se od děje odtrhnout. Rozhodnout se, který román je lepší, to prostě nejde. Každý je trochu jiný, liší se nejen případem různých vrahů, ale i dalšími aspekty.

     Dívka v ledu je tak trochu úvod, Erika se představuje a čtenář se dozvídá nějaké informace z jejího života. Samotná zápletka s vrahem, který je schopný všeho, je napínavá a místy až děsivá. Občas máme možnost nahlédnout do myšlenek vraha, a ty jsou podivně klidné a přesto nenávistné. Erika se tu střetává s aristokratickou rodinou, která se ohání truchlením, ale přitom vůbec nespolupracují a snaží se nařizovat policii, jakým směrem má vést vyšetřování. Erika je proti, a tak se dostává do konfliktů s nadřízenými.

     Noční lov je mnohem osobnější, protože Erika se před čtenáři otevírá a nahlížíme jí více do soukromí. Navíc patolog Isaac Strong, který se objevil už v prvním díle, dostává více místa. S Erikou si padli do noty a stali se přáteli. Jenže Isaacův přítel má s Erikou problém, takže se vztahy komplikují mezi postavami v knize. Přesto zůstává dost místa na pečlivé vyšetřování vražd, jenže ani tentokrát to Erika nemá jednoduché. Vrah nedělá chyby a evidentně se připravuje zabíjet znovu, takže jak ho zastavit? A nadřízení jí nařizují, jak má případ vést. K tomu detektiv šéfinspektor Sparks vrací úder. V minulé knize se ho Erika zbavila, když dokázala jeho neschopnost, ale on se jen tak nevzdává.

     ...A pak to spatřil. Přímo pod místem, kde zůstal v podřepu, byl dívčí obličej. Nepřítomně na něj zíraly vyvalené, mléčně hnědé oči. Rozcuchané tmavé vlasy byly zalisované v ledu. Objevila se ryba, která líně proplula kolem dívčiny hlavy a ocasem se otřela o její rty, které byly pootevřené, jako kdyby se chystala promluvit.“

(Dívka v ledu - str. 20)

     Když už jsem zmínila postavu detektiva šéfinspektora Sparkse, tak ten mi ležel v žaludku už v Dívce v ledu, ale v Nočním lovu se předvedl ještě víc. Jeho charakter je mi vážně odporný. Dlouho se mi nestalo, abych měla k nějaké postavě takovou averzi. No, rozhodně ví, jak to chodí v policejní hierarchii, umí se přizpůsobit dané situaci a využít ji ve svůj prospěch. Je to patolízal a vlezdoprdelka, který se umí vnutit, tak aby si ho nadřízení oblíbili. Co na tom, že jako policajt nestojí za nic. Zajímalo by mě, zda někdy vyřešil nějaký případ sám, nebo jen vždycky slízne smetanu někoho jiného? Víte, já jsem hrozně přející člověk, takže bych Sparksovi přála, aby se dostal do rukou nějakého sériového vraha a ten si třeba pochutnal na jeho mozku, jako to udělal dr. Lecter na konci v Hannibalovi. Autor v Nočním lovu několikrát zmínil Mlčení jehňátek, tak snad mohu alespoň doufat, že Sparks někdy v budoucnu špatně skončí.

     Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je zajímavá postava, která si mě získala už v první knize a v druhé se mi oblíbenost potvrdila. Je neúplatná, pečlivá a tvrdohlavá. Zažila si těžké chvíle, a ztráta manžela během nepodařené akce byl nejtěžší okamžik. Není divu, že si udržuje určitý odstup, takže může působit chladně. Ovšem je zajímavé, že její tým drží s ní a jdou za ní, i když je z případu odvolána a je přeřadí jinam. Erika je zvláštní osobnost, která se nebojí jít si za svým, pokud je přesvědčená, že má pravdu. Nadřízení s ní mají problémy, protože se neřídí jejich rozkazy. Nařídí jí odložit případ, ale ona to neudělá a raději se snaží jej dokončit.

     „Když někoho ztratíte, nejen že o něj přijdete, ale nikdo ve vašem okolí o něm nechce mluvit. Skoro jsem se z toho zbláznila. Bylo to, jako kdyby ho všichni vymazali...“

(Dívka v ledu - str. 228)

     Ale co na ní nejvíc zbožňuji? To, že se nebojí ničeho. Klidně nechala zatknout aristokratickou rodinu, protože měla důvod se domnívat, že mají něco společného s vraždou. Nadřízení šíleli, ale ona si stála za svým. Erika by byla snad schopná zatknout i anglickou královnu. Prostě se s tím nepáře a jde za pravdou, jenže tím si dělá nepřátele, kteří se neštítí ničeho.

     „Tohle je nepříjemná představa,“ poznamenal Stephen. „Někdo tě sleduje, slídí ti kolem domu a ty o tom nevíš...“

(Noční lov - str. 252)

     Případ vražd v Dívce v ledu je napínavý, ale vrah v Nočním lovu je vážně děsivý. Už to, že svou oběť celé týdny sleduje, zná její návyky a denní činnosti, dostává se do cizího domova, narušuje soukromí... To vše je nepředstavitelné. Když si uvědomíte, že by se to stalo mně, tak mi běhá mráz po zádech.

     Ovšem samotný vrah je dosti specifický. Pokud znáte jeho celý příběh, tak se mohou objevit pochybnosti o tom, kde tu skutečná oběť. Ale brát spravedlnost do vlastních rukou nikdy nekončí dobře.

     „V tisku vždy píšou o ,monstrech´ a my tohle označení také používáme,“ řekla Erika. „Ale monstrem se člověk určitě nerodí, miminko není monstrum. Copak každý člověk na svět nepřijde jako dobrý? Copak teprve jeho život a podmínky, ve kterých žije, z něj neudělají špatného člověka?“

(Noční lov - str. 376)

     Robert Bryndza umí psát skvělé thrillery, vystihne napínavou atmosféru, nechybí vraždy a postupně se dozvídáme detaily o postavách. Děj není nijak natahovaný a případy jsou zajímavé.

     Dívka v ledu i Noční lov, oba romány jsou čtivé a čas strávený s nimi, jsem si opravdu užila. Mohu jen doporučit, a sama se těším, až se pustím do dalších dílů.

Název: Dívka v ledu (orig. The Girl In The Ice, 2016)

Autor: Robert Bryndza

Překlad: Kateřina Elisová

Počet stran: 442

Vydal: Grada, 2016

Název: Noční lov (orig. The Night Stalker, 2016)

Autor: Robert Bryndza

Překlad: Kateřina Elisová

Počet stran: 432

Vydal: Grada, 2017