sobota 31. prosince 2016

Moje zajímavé knihy roku 2016

Za chvíli bude nový rok a já se ještě stále ptám, kam sakra zmizel ten předešlý? Ano, rok 2016 byl plný milých setkání s Narciskou, která se dokonce jednou vypravila za mnou do Klatov, ale jinak většinou máme sraz v Plzni. Vypravila jsem se podruhé na Svět knihy a poprvé jsem se podívala na Knihex. Já na bilancování nikdy moc nebyla, na jednu stranu se ráda dívám do minulosti, ale přemýšlet o tom, co jsem udělala tak a jak by to vypadalo, kdybych to udělala jinak… na to mě nikdo moc neužije. Ale kdybych měla rok 2016 shrnout, vypadalo by to asi takto: knihy, Narciska, knihy, káva a čaj, pohlednice, knihy, a zase knihy. :-)

Dnes vám tu ještě předám seznam několika zajímavých knih, které jsem letos přečetla. A pak už se můžete těšit na leden, kdy bych chtěla na blogu zavést pevný řád článků. Jen mi ještě zítra dejte volno, jelikož je poslední termín na odevzdání závěrečných esejí na Hogwarts.cz a já jich ještě musím napsat celkem pět. Takhle to dopadá, když nechávám všechno na poslední chvíli. Ale poté budu mít měsíc volno, než začne další ročník, takže to se pak plánuji pořádně opřít do blogování.

Jaké knihy mě zaujaly v roce 2016?

Ano, je to dětská kniha, ale je plná fantazie, dobrodružství, sov a boje zla s dobrem. Zachrání malé děvče Jája nejen Prahu, ale celý svět před zlem a nadvládou mlžných stvoření?


čtvrtek 29. prosince 2016

Co Ježíšek nadělil?

Konec roku se rychle blíží a já sem ještě nedala dárečky, které jsem dostala od Ježíška. Ze všech mám obrovskou radost, ale musím se přiznat, že u pár věcí od Narcisky jsem měla málem infarkt, nebo jsem spíše nedýchala a jen civěla na "Doctorské" věcičky. Jsou to "drobnosti", ale Doctor je Doctor a po rozbalení "roury" jsem se málem rozbrečela štěstím. Moc a moc děkuji Ježíškovi. :-)

"Knižíšek" mi nadělil pět knih pod stromeček. 
Ehm, myslíte, že je trapné, když si dávám dárek sama sobě? Knihu "Já, François Villon" jsem si před Vánocemi koupila v Kosmasu, ale je to dárek. :-)

středa 21. prosince 2016

Z poštovní schránky (září)

Prosinec nám bude končit a já mám plno nedokončených restů, takže bych se do toho měla dát. Posílání pohlednic a psaní dopisů je má láska stejně jako knihy, takže ráda nacházím poklady ve schránce. A Postcrossing je vážně skvělá věc. :-)

Německo cestovalo 339 km za 48 dní.
Eiffelovu věž, stejně jako celou Paříž a Francii mám ráda, takže mi Katya z Německa udělala velkou radost.
Katya byla v Paříži na jaře a velice si tohle město zamilovala. Jako velký nadšenec pro umění zamířila jako první do Louvru, jen tam bylo dost lidí. Výlet po Paříži trval dva dny a moc si to tam užila.


pondělí 19. prosince 2016

Smrt a pohřby slavných – Marie Michlová

Nahlédněte pod pokličku smrti s pohřbů slavných velikánů, kteří se zapsali do české historie. Jaký byl jejich osud po smrti?


neděle 18. prosince 2016

Odejdi s láskou – Pavla Sara Boukalíková

Krásná básnická sbírka, která dodá sílu k životu a cestu k naději…


Věnování od autorky:
     „Tyto básně bych ráda věnovala těm, jejichž život je klec, od níž nemohou nalézt klíč. Oni vědí, že někde tu je snad odvaha, která jim umožní cestu ven. Nebo by to měla být touha, která jim však není vlastní? Pomoc u druhých lze nalézt, tu však oni vnímají jen jako krátkodobé otupení smyslů, vždyť proč by měli používat zbraně proti někomu, kdo je nešťasten a koho mají rádi?
     Nechť ve Vás tyto básně rozsvítí světlo, které Vás vyvede z tohoto bludného kruhu, aniž by se Vás poté snažilo oslnit natolik, že byste neviděli své možnosti. Přeji Vám, aby Vám poté svítilo na cestu už celý život.“
(str. 5)

čtvrtek 8. prosince 2016

Tyrkysové oko - Lenka Chalupová

„Každá rodina má své tajemství. Někdy je ale lepší nechat ho spát. Neprobouzet staré křivdy.
Ne vždy to ovšem jde. Jsou okolnosti, které minulost dřímat nenechají, probudí ji - a nemilosrdně roztočí kola lidských osudů.“

(str. 4)

sobota 3. prosince 2016

Opustit a nechat zemřít?

Pravidelný návštěvník, tedy za předpokladu, že se ještě někdo takový najde, si jistě povšiml umírání tohoto blogu. Občas se objeví recenze či něco jiného, ale jde spíše o poslední křeče. Vleklá krize ve psaní i čtení mě pronásleduje jako opar moru. Otázkou zůstává, zda Literární koutek „U fretko-kocoura“ opustit a nechat zemřít? Nad tím přemýšlím už od léta, ale stále nedokážu udělat definitivní krok, přece jen je se mnou už od 14. února 2011 (v té době ještě na blog.cz) a zažili jsme spolu hodně. Já vím, nesmím být sentimentální a uvažovat racionálně, ale… To ALE neustále visí ve vzduchu a ťuká do mě, aby upozornilo, že je stále tu.