neděle 31. ledna 2016

Fejetony - Jan Neruda

Hodnotit dílo, tak velkého autora jakým byl Jan Neruda a jeho fejetony, je dost obtížné, až nemožné. Přesto jsem po nich sáhla v rámci výzvy Rok variability, v které je leden zaměřen na publicistiku. A hned na začátku musím říct, že svého výběru vůbec nelituji, protože to bylo velmi zajímavé počtení.


Je-li časopis švarným junákem, je fejeton kytkou na jeho klobouku – kytka po kytce vadne, junák zůstává junákem a denně nastrčí si kytku novou. Již z toho je vidno, jak „květnatý“ musí být ten, který kytky ty všechny dodává: květnatější než celá lučina, a někdy nestačí ani ta a fejetonista musí užít pařišť, skleníků, nebo se i – vypůjčit něco od souseda.
Ale těžké postavení má pan fejetonista, to mu musím sám dosvědčit! Měl-li bůh Janus dva obličeje pro celý „věčný“ život svůj, musí jich mít fejetonista do jediného roku alespoň sto, a každý jiný. Jednou nadšený, podruhé uslzený, potřetí dětinský, počtvrté mudrcký, popáté skotačivý atd. On musí bavit, ať již pravdou, nebo žertem.
z úvodu „Fejeton“ (str. 3)

neděle 17. ledna 2016

Chlapec, co porazil, vy víte koho - ilustrované vydání

Harry Potter je fenomén, o kterém se říká, že přivedl děti a náctileté ke čtení knih. V mém případě to tedy neplatí, protože já čtu od té doby, co jsem se naučila číst. Navíc jsem ke knihám o kouzelnickém chlapci, který přežil, našla cestu až díky filmovému zpracování. Bylo to pěkné pokoukání, a tak jsem si koupila první čtyři díly v boxu a zamilovala se do tohoto světa. Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří po zhlédnutí filmu prohlásí, že už knihu číst nepotřebují. Filmy jsou sice velmi dobře vytvořené, ale je tam dost změn, tedy hlavně v pozdějších dílem. Přiznám se, že kdybych například nečetla poslední díl, tak by mi jeho filmové zpracování (převážně konec) vůbec nedávalo smysl.
  Od pátého dílu jsem již netrpělivě vyhlížela vydání knih. :-) Ale nepatřím k těm magorům, kteří vystávali frontu o půlnoci v knihkupectvích. (Promiňte, snad jsem se právě někoho nedotkla. Nemyslím to zle, prostě jen nepatřím mezi „šílené“ fanoušky, kteří piští a ječí, jen když zahlédnou nový díl. No, to jsem moc nevylepšila, tak se raději přesunu dál.) Knihy jsem si kupovala v předprodeji v e-shopech, takže mi pohodlně doletěly domů.


  Série už dávno skončila, filmové zpracování taktéž, to bylo dokonce prodlouženo o jeden film, tak nejspíš nastal vytřískat další prachy z tohoto fenoménu. Do kin se chystá zpracování útlé knížečky o magických tvorech a před Vánocemi (možná to bylo už na podzim) vyšlo v překladu ilustrované vydání prvního dílu HP. S Narciskou jsme kolem knihy obcházely v knihkupectvích a pokukovaly po ní. Rozhodně vypadala více než lákavě. 

pátek 8. ledna 2016

Z poštovní schránky (prosinec)

Je na čase se pochlubit s tím, co mi během prosince přistálo ve schránce. Pošťáci mě zřejmě začínají nenávidět, protože mi to toho chodí docela dost. :-) Navíc jsem se 25. listopadu přihlásila do Postcrossingu, což je celosvětový projekt cestování pomocí pohlednic. Uh, to nedává moc smysl, co? 
Zkusím to jednodušše vysvětlit. Přihlásíte se a vylosujete si nějakou adresu, na tu pošlete pohled, a pak už čekáte. Až je pohlednice u svého majitele, tak si někdo vylosuje vás a vám přijde pohlednice. Ze začátku můžete mít najednou odesláno až pět pohlednic, ale to čekání je hrozné. O to větší radost máte, když vám přijde poděkování za pohled. :-)

28. prosince jsem našla ve schránce své první dva pohledy:
z USA cestoval 15 dní a 7,179 km,
a z Taiwanu putoval 15 dní a 9,171 km.


Ode v prosinci dorazilo do cíle pět pohlednic :
do Nizozemí dorazil za 6 dní a urazil 598 km,
do Německa cestoval 13 dní a urazil 362 km,
do Ruska dorazil za 18 dní a urazil 1,594 km,
do Číny cestoval 34 dní a urazil 8,862 km.

středa 6. ledna 2016

Místa v síti, kde mě najdete...

  Někdo považuje sociální sítě, nebo internet celkově, za škodlivý faktor. Pro jiné to jsou doslova závislosti, a nedokážou si představit den bez Facebooku nebo Istagramu. Ale pro mě jsou to místa, kdy se mohu pokochat nebo dozvědět se novinky. Navíc mám doma dost pomalé připojení, takže u počítače nevysedávám pořád, spíš se tam jen mihnu někdy věčer.. A můj mobil rozhodně není „chytrý“ a jsem ráda, pokud se z něho dostanu alespoň na email. :-)
  Někdo možná sbírá všemožné „lajky“, ale já jsem raději, pokud mám se svými čtenáři i zpětnou vazbu. Ale samozřejmě mě potěší každý nový fanoušek, like  nebo odběratel. Pro přehlednost můžete na nich sledovat novinky z blogu nebo mých přečtených knih.

sobota 2. ledna 2016

Rok variability (knižní výzva)

Letos jsem se rozhodla zapojit ještě do výzvy s názvem Rok variability, kterou pořádá Vlcacka z blogu Literární pnutí. Jde totiž o zajímavou výzvu, kterou rozhodně chci splnit. 
Já osobně nemám problém si přečíst nějakou knihu, kterou obvykle nečtu, i když některé mě tolik nelákají. Snažím se číst (snad kromě divadelních her) téměř všechny žánry, takže Rok variability mne zaujal na první pohled. :-)

Co bude tedy v rámci výzvy mým úkolem? Přečíst v měsíci knihu na zadané téma a sepsat na ni svůj názor. Jen doufám, že budu všechno stíhat.

pátek 1. ledna 2016

Knižní výzva na rok 2016

Již po páté jsem se zapojila do "Knižní výzvy na rok..." (kterou pořádá Ells). Vlastně jde o seznam přečtených knih a já si k tomu dělám přehled přečtených knih a stran za jednotlivé měsíce, na konci roku vše sečtu.
V Knižní výzvě na rok 2012 jsem přečetla celkem 168 knih, v Knižní výzvy na rok 2013 jsem přečetla 170 knih a celkem 52 868 stran, v Knižní výzvě na rok 2014 jsem přečetla 160 knih a 46 256 stran a poslechla 2 audioknihy (12 hodin a 42 munit). A v Knižní výzvě na rok 2015 jsem přečetla 109 knih a 33935 stran; poslechla 3 audioknihy (26 hodin 51 minut).
Letos sice Ells u výzvy navýšila počet knih, ale já zůstanu u 120 knih, navíc se mi líbí ikonka s kočičkou. :-) No, a kdybych náhodou přečetla více knih, tak si cíl posunu podle potřeby.