Recenze: Kdo zavraždil paní Skrofovou? – Mika Waltari

Nevšední detektivka od slavného autora historických románů Mika Waltariho, která může zaujmout mnohé čtenáře...

Ve starém činžovním domě zemřela bohatá paní Skrofová, jenž se zadusila plynem. Na případ je nasazen komisař Palmu se svým mladým kolegou. Zpočátku vše nasvědčuje nešťastné nehodě, ale komisař si všimne detailů, které nasvědčují úkladné vraždě. Starou paní nikdo neměl rád, a tak se zástup podezřelých rozrůstá podle toho, jak postavy přicházejí na řadu. Komisaře Palmu nečeká vůbec lehký případ, protože téměř všichni měli nějaký motiv a alibi mají děravé jako cedník. Kdo je tedy vrahem? Nebo nakonec opravdu šlo o nehodu?

Zabil starou paní kazatel Mustapäa, protože mu slíbila peníze a nic nedala? Nebo to byl advokát Lanne? A co slečna Skrofová, která se náhle stala dědičkou? Jaké alibi měl mladý Lankela a jeho přítel Kurt Kuurna? Sehraje v případu důležitou roli domovník nebo nenávistní obyvatelé domu?

...........

Mika Waltari je znám především jako autor rozsáhlých historických románů, například Egypťan Sinuhet, Krvavá lázeň, Šťastná hvězda, Bosá královna... Tento finský spisovatel má však na svém kontě i několik detektivek, které jsou blízké klasickým dílům tohoto žánru, ale přitom v sobě mají i odlišnosti, specifické pro finskou společnost.

Komisař Frans Palmu je postarší policista ze staré školy, který má své vlastní metody, jenž na první pohled nemusí dávat smysl a mladšímu kolegovi připadá hodně staromódní. Palmu ovšem má svůj styl a na ten mu nikdo nesmí sahat, protože se dokáže i pořádně rozčílit.

„Ukradl jste tady dnes ráno psaní a chladnokrevně jste jej zničil. A teď máte tu drzost přijít sem a klidně nám to přiznat. Z toho se budete ještě odpovídat!“

(str. 115)

Jeho mladší podřízený je zároveň vypravěč příběhu a jeho jméno jsem v knize vůbec nezaznamenala. Sotva vylezl ze školy, a tak má k práci úplně odlišný přístup než komisař Palmu. Díky své dobrotě však v případu nadělá mnoho zmatků, ale Palmu si naštěstí vždy umí poradit.

Kniha se čte pomalu a děj celkem působí jako dost rozvláčněný, až zdlouhavý. Autor rozpitvává každý detail či myšlenku postav, a to čtenáře staví do nevýhodného postavení, protože se na něho valí hodně informací a zápletka se může zdát komplikovanější, než je ve skutečnosti. Naštěstí tu není přespříliš postav, takže se v nich dá dobře orientovat a můžete se snažit tipnout, kdo zavraždil paní Skrofovou.

„...Místo toho teď v klidu a pokoji navštívíme pana Lankelu, abychom mu oznámili tu smutnou zprávu, že se přes noc stal multimilionářem. Bude zajímavé sledovat, jak to na něj zapůsobí.“

(str. 54 – 55)

Detektivní práce komisaře Palmua na mě působila zmatečně a vlastně se divím, že vraha vůbec odhalil. Až se zdá, že se případ vyřešil úplně sám, bez jeho přičinění a on o tom jen mluví. Ale v závěru komisař Palmu ovšem projeví svou dedukci a vše vysvětlí, až někoho může překvapit svými výsledky.

Nejde pouze o detektivku, autor rád do svých knih zahrnuje i finskou společnost a život v ní. A tak můžeme pozorovat, až ani bohatý člověk to nemá vůbec lehké a závistiví lidí žijí všude kolem. Dává si práci, aby postavy byly přirozené, různorodé, takže působí jako skuteční lidé.

„Kdo zavraždil paní Skrofovou?“ je finská detektivka, která se řadí spíše mezi klasiku detektivních románů a rozhodně nemá nic společného s dnešním severským krimi, což je v mnoha ohledech jedině dobře, i když zároveň kniha nemusí vyhovovat všem. V ději je rozhodně znát autorův literární styl, který si vystavěl díky historickým románům. Podle mého ovšem jde o zajímaný zážitek.

Hodnocení: 90 %

Název: Kdo zavraždil paní Skrofovou? (orig. Kuka murhasi rouva Skrofin?, 1939)

Autor: Mika Waltari

Překlad: Jan Petr Velkoborský

Vazba: Vázaná

Počet stran: 224

Vydal: Knižní klub, 2003 (2. vydání – v Knižním klubu 1. vydání)